15 CO 144/2022-530 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem hornin, které byly zpracovány v „ [anonymizováno 11 slov]“ nacházejícím se na pozemku p. č. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] (dále jen„ Zařízení“) a které jsou deponovány na pozemcích p. č. [parcelní číslo], p. č. [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a p. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] na ploše vymezené geodetickým plánem [číslo] ze dne [datum] zpracovaným [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], ověřený [titul] [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem (výrok I.). Žalobkyni pak bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1 371 765 Kč (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Okresnímu soudu vytýkala dva rozporuplné závěry, a to jednak závěr, že sporná hlušina představuje horninové těleso odlišitelné a oddělitelné od ostatního terénu, které nemá parametry trvalé zemní konstrukce jako výsledku procesu rekultivace a sanace odvalu [obec] spojeného s konečnou modelací jeho terénu a které je proto samostatnou movitou věcí (deponií), a současně závěr, že sporná hlušina byla žalovaným využita pro sanaci, rekultivaci a konečnou modelaci terénu odvalu, kdy v takovém případě by se stala součástí pozemku, jehož terén byl rekultivován. Žalobkyně pak v tomto směru souhlasila s okresním soudem pouze v části, v níž je deponie považovaná za samostatnou věc, která se nestala součástí pozemku, když jedině u této skutkové verze je otevřen prostor pro řešení otázky, kdo je vlastníkem sporné hlušiny. V opačném případě by vlastníkem této hlušiny mohl být jedině vlastník pozemku, jímž je společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec]. Nesprávné skutkové zjištění, že uložení sporné hlušiny na pozemcích p. č. [parcelní číslo], p. č. [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a p. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] je výsledkem sanace, pak umožňovalo nalézacímu soudu interpretovat obsah smluv uzavřených mezi účastníky v roce [rok] nesprávně, pokud jde o pojem„ [anonymizována dvě slova]“, a to tak, že rozsudek okresního soudu je založen na nesprávném závěru, že mezi„ [anonymizována dvě slova]“ a tzv.„ [anonymizována dvě slova]“ existuje rovnítko. V tomto směru žalobkyně poukázala na obsah odstavců 77 a 80 odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že pokud by se veškerá sporná hlušina jevila jako nevyužitelná, stala by se součástí označených pozemků a vlastnictví žalobkyně, stejně jako žalovaného, by bylo vyloučeno. V takovém případě by ani nemohla být předmětem prodeje ze strany žádného z účastníků řízení. Pokud bude sporná hlušina vnímána jako samostatná movitá věc, pak podle smluv z roku [rok] přichází v úvahu její dvojí právní režim, a to a) buď že veškerá sporná hlušina jakožto žalobkyní zušlechtěné stavební kamenivo frakce [číslo] mm, vrácené na plochu odvalu pásovým dopravníkem, byla žalobkyní coby„ [anonymizována dvě slova]“ opuštěna a přenechaná žalovanému, aby ji užil pro sebe, ať již k rekultivaci, sanaci a modelaci terénu odvalu [obec], či k prodeji třetím osobám, anebo b) že veškerá sporná hlušina má totožný právní osud jako ostatní produkty zpracování nevytříděné hlušiny v Zařízení, tj. i po výstupu ze Zařízení a po vrácení na plochu odvalu zůstala ve vlastnictví žalobkyně. Pouze žalovaný měl po dobu trvání smluvního vztahu založeného smlouvami z roku [rok] právo tuto hlušinu odebírat za účelem jejího využití k sanaci, rekultivaci a modelaci terénu odvalu. Žalobkyně se zejména ohradila proti závěru, že veškeré stavební kamenivo frakce [číslo] mm, které zpracovala v Zařízení a vrátila svým pasovým dopravníkem na plochu odvalu a jež představuje spornou hlušinu, je nevyužitelnou hlušinou, o níž pojednává čl. I. písm. d) dohody o spolupráci a čl. I. odst. 2 písm. b) smlouvy o spolupráci. Sporná hlušina, o kterou se vede řízení, není nevyužitelnou hlušinou, nýbrž hlušinou zbavenou uhlí, jejíž přepravu na místo uložení byla žalobkyně povinna zajistit podle čl. I. odst. 1 písm. b) smlouvy o spolupráci. Tato sporná hlušina je hlušinou pouze dočasně nevyužitou, uskladněnou na označených pozemcích. Rozdíl mezi„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ dle čl. I. odst. 1 písm. b) a„ [anonymizována dvě slova]“ dle čl. I. odst. 2 písm. b) byl okresním soudem ignorován, stejně jako rozdíl mezi„ [anonymizována dvě slova]“ a„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, ačkoliv využitelnost sporné hlušiny v dopravním stavitelství byla v řízení prokázána. Nevyužitelnou hlušinou určenou k ponechání na odvalu nebyla sporná hlušina, nýbrž v souladu s výsledky procesu EIA jemnozrnná hlušina, která byla na plochu odvalu vrácena samostatně. K sanačním pracem na odvale přitom nebyla určena toliko výlučně jemnozrnná hlušina, jak uváděl okresní soud v odstavci 78 napadeného rozsudku. Po dobu trvání smluv z roku [rok] byl žalovaný oprávněn zasahovat do jejího vlastnického práva a k sanaci a rekultivaci využívat i spornou hlušinu. Tohoto obligačního práva však žalovaný před odstoupením od smluv z roku [rok] nikdy nevyužil, neměl k tomu soukromoprávní titul ani potřebná veřejnoprávní povolení, jak bylo v řízení prokázáno. Totožnost„ [anonymizováno]“ a tzv.„ [anonymizována dvě slova]“ nevyplývá ani ze svědeckých výpovědí. Dále se žalobkyně ohradila proti závěru okresního soudu prezentovanému v odstavci 80 odůvodnění jeho rozsudku, podle kterého žalobkyně ve smluvních dokumentech označila vytříděnou spornou hlušinu za nevyužitelnou a určenou pro konečnou modelaci terénu s tím, že takto projevila svou vůli nebýt vlastníkem této sporné vytříděné hlušiny. Dle žalobkyně z ustanovení smluv z roku [rok] nelze vůbec dovodit, že by vlastnické právo žalobkyně k tzv. nevyužitelné hlušině, ať už je jí cokoliv, jejím uložením na plochu odvalu automaticky zanikalo, a že vůle smluvních stran směřovala právě k takovému výsledku. Poukázala na znění čl. I. písm. d) dohody o spolupráci, čl. II. odst. 2 této dohody i článek I. odst. 2 písm. b) smlouvy o spolupráci s tím, že obě smlouvy nezakládaly závazek žalobkyně produkovat nevyužitelnou hlušinu a dodávat ji žalovanému za účelem sanace, rekultivace a modelace terénu odvalu, nýbrž zcela naopak závazek žalovaného zajistit bezplatně přesun a ukládání nevyužitelné hlušiny na ploše odvalu, včetně modelace terénu. Existenci povinnosti žalobkyně dodávat žalovanému či přenechávat mu některé z produktů zpracování nevytříděné hlušiny vystupující ze zařízení nelze dovodit ani z dalších ujednání smluv z roku [rok]. Závěr, že závazek žalovaného zajistit bezplatně přesun a ukládání nevyužitelné hlušiny na ploše odvalu, včetně modelace terénu, byl projevem vůle žalobkyně zbavit se svého vlastnického práva ve prospěch žalovaného, neodpovídá ani praxi, kterou žalobkyně a žalovaný používali před uzavřením smluv z roku [rok]. Poukázala v tomto směru na smlouvu o prodeji hlušiny ze dne [datum] a namítala, že právní hodnocení vyslovené v napadeném rozsudku nemá oporu ani v ustanovení § 1045 o. z. upravujícím derelikci věci, neboť nebyla splněna základní podmínka pro to, aby sporná hlušina jako movitá věc mohla být považovaná za opuštěnou, a to projev vůle žalobkyně, že nechce spornou hlušinu držet jako svou. V tomto směru žalobkyně odkázala na judikaturu vyšších soudů s tím, že jednoznačný a pochybnosti nepřipouštějící projev vůle žalobkyně opustit spornou hlušinu a vzdát se svého vlastnického práva k ní v posuzované věci zcela chybí, stejně jako to, že by spornou hlušinu fyzicky opustila. Závěr okresního soudu o tom, že podle smluv z roku [rok] byla sporná hlušina žalobkyní opuštěna, což mělo za následek zánik jejího vlastnického práva k ní, aby se tohoto následně zmocnil žalovaný, není ani v souladu s účelem a smyslem smluv z roku [rok], byť okresní soud při tomto závěru na účel smluv z roku [rok] odkazuje. Obstát dle žalobkyně nemůže ani závěr nalézacího soudu, že plnění závazku žalovaného zajistit bezplatně přesun a ukládání nevyužitelné hlušiny na ploše odvalu, včetně modelace terénu, který byl zakotven do čl. I. písm. d) dohody o spolupráci a čl. I. odst. 2 písm. b) smlouvy o spolupráci s tím, že tyto měly ve vztahu ke sporné hlušině charakter zmocnění se vlastnického práva k opuštění věci, není správný. Nadto nebylo v řízení nalézacím soudem ani zkoumáno, zda byl ze strany žalovaného učiněn přivlastňovací projev vůle vůči movité věci jako celku, což žalovaný ani netvrdil, např. tím, že by přivlastnění si sporné hlušiny zobrazil ve svém účetnictví, přestože by nabytí sporné hlušiny nemohlo být v účetní evidenci státního podniku ignorováno. Podle žalobkyně se proto výklad obsahu smluv z roku [rok] provedený nalézacím soudem zcela příčí interpretačním pravidlům zakotveným do ust. § 556 o. z. i § 557 o. z., stejně jako ust. § 1051 o. z. a čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Současně žalobkyně označila za nesprávné také závěry o