15 CO 158/2022-199 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 917 221,67 Kč s úrokovým příslušenstvím a smluvních poplatků ve výši 5 970 Kč (výrok I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení ve výši 59 628,80 Kč (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu o promlčení uplatněné pohledávky, zejména pak se závěrem, že usnesení o zrušení konkursu není rozhodnutím o věci samé. Odkázala na svá předchozí vyjádření k žalovaným vznesené námitce promlčení a dále na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2022, č. j. 26 ICm 1979/2021-27, v němž krajský soud dospěl k opačnému závěru než soud okresní, pokud jde o charakter usnesení o zrušení konkursu jako rozhodnutí ve věci samé, kdy s tímto rozhodnutím krajského soudu se žalobkyně plně ztotožňuje. Je-li rozhodnutí o zrušení konkursu rozhodnutím ve věci samé, pak je ustanovení § 405 zák. č. 513/1991 Sb. – obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) v projednávané věci neaplikovatelné. Pohledávka, která je předmětem řízení, nemůže být ke dni podání žaloby, tj. ke dni [datum] promlčena, když se stala splatnou dne [datum] a ke stavení běhu promlčecí doby došlo mezi dnem [datum], tj. podáním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, a dnem [datum], kdy došlo k pravomocnému skončení konkursu. Protože se pak jedná o pohledávku, která se řídí obchodním zákoníkem, činí obecná promlčecí doba ve smyslu ust. § 397 tohoto zákona 4 roky. V podání ze dne [datum] pak žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný nejprve v insolvenčním řízení popíral, že předmětnou úvěrovou smlouvu podepsal, a svůj názor změnil až poté, co předchůdkyně žalobkyně předložila usnesení PČR ze dne [datum], ve kterém bylo uvedeno, že na předmětné úvěrové smlouvě je podpis žalovaného. Ve vztahu k otázce promlčení nároku uplatněného žalobou žalobkyně argumentovala proti správnosti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 12 VSOL 191/2022, které odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu vážící se k předchozí zákonné úpravě konkursu a vyrovnání (z. č. 328/1991 Sb.), poukázala na rozdílnost od současné právní úpravy v otázce tzv. fikce splatnosti pohledávky, setrvala na svém názoru o stavení promlčecí doby v období od [datum] do [datum] a popření pohledávky žalovaným v insolvenčním řízení označila za jeho nepoctivé jednání, ze kterého by žalovaný neměl těžit. 3. Naopak žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznil, že se zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že usnesení o zrušení konkursu není rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2022, č. j. 26 ICm 1979/2021-27, označil za nesprávné a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. s usnesením ze dne 31. 5. 2021 ve věci sp. zn. 29 Cdo 3310/2020 či ze dne 29. 11. 2006 ve věci sp. zn. 29 Odo 1453/2005 a ze dne 9. 8. 2016 ve věci sp. zn. 21 Cdo 4194/2015. Dále odkázal na znění ust. § 109 odst. 3 zák. č. 182/2006 – insolvenčního zákona (dále„ IZ“), podle kterého je se zahájením insolvenčního řízení spojen ten účinek, že lhůty k uplatnění práv nezačínají běžet nebo dále neběží, dochází k jejich stavení. Pokud však o právu uplatněném v příslušném řízení před promlčením podle ust. § 402 až 404 obch. zák. nebylo rozhodnuto meritorně, pak podle ust. § 405 odst. 1 a 2 obch. zák. platí, že promlčecí doba nepřestala běžet, avšak jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení promlčecí doba již uplynula či jestliže do jejího skončení zbývá méně než jeden rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, aby neskončila dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o zrušení konkursu není rozhodnutím ve věci samé, je jeho rozhodnutí věcně správné, a to ve všech svých výrocích. Rozsudek okresního soudu je dle žalovaného přesvědčivý a přezkoumatelný a vychází ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, současně netrpí žádnými procesními vadami, které by odůvodňovaly jeho zrušení či změnu v rámci odvolacího řízení. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházejícího ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 917 221,67 Kč s příslušenstvím ve formě smluvních i zákonných úroků z prodlení a dále částky 5 970 Kč představující smluvní poplatky. Žalobu odůvodnila tvrzením, že má za žalovaným pohledávku vzniklou ze smlouvy o úvěru, reg. [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [titul] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], jako solidárními spoludlužníky na jedné straně a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], jako věřitelem na straně druhé. Dle uvedené smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně dlužníkům překlenovací hypoteční úvěr ve výši 3 200 000 Kč za úrok ve výši 4,6 % ročně ze zůstatku jistiny, přičemž doba platnosti úrokové sazby byla stanovena od data podpisu úvěrové smlouvy do [datum]. Na základě následně uzavřených dodatků k úvěrové smlouvě byla úroková sazba změněna na 4,21 % ročně, a to za dobu od [datum] do [datum], na 5,73 % ročně pro období od [datum] do [datum], na 5,44 % ročně pro období od [datum] do [datum], na 5,21 % ročně pro období od [datum] do [datum] a na 5,44 % ročně od [datum] nadále. V rámci úvěrové smlouvy se dlužníci dále zavázali vrátit poskytnuté peněžní prostředky a uhradit úroky nejpozději do [datum], a to ve splátkách splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce, jejichž výše činila pro období od [datum] do [datum] částku 11 227 Kč, pro období od [datum] do [datum] částku 15 280 Kč, pro období od [datum] do [datum] částku 14 507 Kč, pro období od [datum] do [datum] částku 23 989 Kč a pro období od [datum] do [datum] pak částku 24 351 Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Právní předchůdkyně žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dne [datum] svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 2 825 197,58 Kč, a to jako zcela zajištěnou nejen majetkem dlužníka a splatnou ke dni [datum]. Předchůdkyně žalobkyně následně doplnila přihlášku pohledávky přípisem ze dne [datum], neboť od data vyčíslení pohledávky narostlo příslušenství pohledávky vyčíslené ke dni [datum] a současně došlo k částečné úhradě na přihlášenou pohledávku dne [datum] částky 10 000 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny úvěrového dluhu. Přihlášená pohledávka tak po jejím upřesnění činila celkovou částku 2 991 372,77 Kč. Při přezkumném jednání dne [datum] byla pohledávka v přihlášené výši insolvenční správkyní uznána, tedy zjištěna. V průběhu insolvenčního řízení byla na předmětnou pohledávku uhrazena částka 936 920,23 Kč, a to na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], částka 809 567,78 Kč, a dle rozvrhového usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byla vyplacena částka 127 352,45 Kč. Konkurs na majetek dlužníka byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek reg. [číslo] ze dne [datum], byla pohledávka ze specifikované smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Dne [datum] činila její výše celkovou částku 1 244 884,76 Kč a sestávala z jistiny ve výši 939 470,29 Kč, smluvních úroků ve výši 129 992,28 Kč, smluvních poplatků ve výši 970 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 169 452,19 Kč. Ode dne postoupení pohledávky byla na tuto uhrazena jen částka 22 248,62 Kč, kterou žalobkyně započítala na jistinu pohledávky, jež tak byla snížena na částku 917 221,67 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku a vyzvala jej k zaplacení tam specifikované dlužné částky ve lhůtě do [datum]. Upomínka byla zasílaná žalovanému na adresu trvalého pobytu i korespondenční adresu uvedenou v úvěrové smlouvě, jakož i adresu dle insolvenčního rejstříku. 6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když namítal nejprve nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně a následně vznesl námitku promlčení jejího nároku. Namítal, že mu oznámení o postoupení pohledávky nebylo doručeno, stejně jako další upomínky a výzvy žalobkyně či její předchůdkyně, a zdůraznil, že vymáhaná pohledávka představuje nárok řídící se obchodním zákoníkem, jehož ustanovení § 405 je nutno aplikovat. Uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila žalovanou pohledávku v insolvenčním řízení žalovaného vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční sp