15 CO 181/2022-418 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud v záhlaví označeným usnesením výrokem I. zastavil řízení v rozsahu uvedeném ve svém výroku I. (v rozsahu, v němž byla žaloba vzata zpět), dále výrokem II. rozhodl o zrušení části výroku I. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 31 C 282/2017-102 ze dne 29. 1. 2019 (ohledně části, v níž byla žaloba vzata zpět) a výrokem III. uložil žalovaným 1), 2) a 3) společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o částečném zastavení řízení částku ve výši 14 520 Kč. 2. Okresní soud výroky I. a II. odůvodnil tím, že o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne [datum], všichni žalovaní podali proti rozsudku včasné odvolání, avšak dříve, než nabyl rozsudek právní moci, vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět v rozsahu částek uvedených ve výroku I. usnesení okresního soudu, žalovaní s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili, a proto okresní soud postupoval dle § 96 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil a ve stejném rozsahu rozhodl i o zrušení rozsudku okresního soudu. 3. Nákladový výrok III. napadeného usnesení okresní soud odůvodnil odkazem na § 146 odst. 2 o. s. ř., dovodil, že právo na náhradu nákladů řízení vzniklo žalobkyni, neboť žalovaní zavinili zastavení řízení tím, že byla na dlužnou částku po zahájení řízení provedena úhrada. Okresní soud evidentně do náhrady nákladů řízení zahrnul pouze náklady vzniklé v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby, uvedl, že v dané fázi byla žalobkyně zastoupena advokátem, který v této fázi řízení učinil pouze jeden úkon právní služby v podobě částečného zpětvzetí žaloby. Náklady žalobkyně okresní určil částkou 14 520 Kč, která sestává z odměny advokátovi ve výši 11 700 Kč za sepis částečného zpětvzetí žaloby, z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 2 520 Kč. 4. Proti tomuto usnesení, proti výrokům II. a III., podali žalovaní včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud napadený výrok II. usnesení okresního soudu změnil tak, že se zrušuje i nákladový výrok III. rozsudku okresního soudu. Žalovaní namítali, že okresní soud pochybil, pokud nezrušil svým rozhodnutím i svůj nákladový výrok rozsudku, neboť jakékoliv dílčí zrušení rozsudku ohledně meritorního výroku či jeho části sebou musí automaticky nést i kasaci celého nákladového výroku. V návaznosti na tuto argumentaci žalovaní dále brojili proti nákladovému výroku usnesení okresního soudu, když okresní soud pochybil, pokud rozhodoval o náhradě nákladů řízení vzniklých pouze za dílčí fázi nalézacího řízení. Pokud okresní soud zrušil částečně rozsudek a v tomto rozsahu řízení zastavoval, měl rovněž rozhodnout nově znovu o náhradě nákladů celého nalézacího řízení. Nadto žalovaní nesouhlasili se závěrem, že by zavinili zastavení řízení, naopak namítali, že by k náhradě nákladů řízení měla být zavázána žalobkyně. 5. Žalobkyně se k odvolání žalovaných nevyjádřila. 6. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II. a III., přitom postupoval v souladu s § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř., přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani žádným z účastníků namítány. Odvolací soud pak rozhodl o odvolání bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přičemž odvolání žalovaných shledal částečně důvodným. 7. Je nutno přitakat žalovaným, že pakliže je rozsudek soudu rušen, byť i jen částečně v meritorním výroku, a v tomto rozsahu je řízení zastavováno, je logicky soud povinen vždy odklidit kasací i nákladový výrok a poté v konečném rozhodnutí rozhodnout o náhradě nákladů řízení, a to nikoliv pouze za určitou fázi řízení, ale o náhradě nákladů celého nalézacího řízení (od zahájení řízení do doby, kdy soud konečným rozhodnutím rozhoduje). 8. Okresní soud, pakliže přistoupil k rozhodování o zastavení řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby učiněného po rozhodnutí o věci rozsudkem, ale dříve, než rozsudek nabyl právní moci, měl postupovat dle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že rozsudek v části, v níž byla žaloba vzata zpět, zruší, a to včetně všech na meritorním výroku závislých výroků, tj. i včetně nákladového výroku, a řízení v tomto rozsahu zastaví a nově rozhodne o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. V rozhodovací praxi soudů není žádných pochyb o tom, že nákladový výrok je výrokem závislým na meritorním výroku, pakliže je jakkoliv do meritorního výroku zasahováno kasací, je nutno kasací odklidit i nákladový výrok a nově (originárně) rozhodnout o náhradě nákladů celého řízení a nikoliv nějaké jeho fáze či části. Je tomu tak proto, že v důsledku zásahu do meritorního výroku je nově nutno posoudit poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu ve vazbě na tom, kdo zavinil zastavení řízení a v jakém rozsahu. 9. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 o. s. ř. a změnil výrok II. usnesení tak, jak je ve výroku ad I. tohoto usnesení uvedeno. 10. Odvolací soud rovněž přitaká žalovaným v námitce, že okresní soud pochybil, pokud v konečném rozhodnutí nerozhodoval o náhradě nákladů řízení vzniklých za celé nalézací řízení, ale rozhodoval pouze o náhradě nákladů řízení vzniklých za určitou fázi řízení. Takovýto postup je nesprávný, jak bylo vyloženo výše. 11. V dané věci proto odvolací soud přistoupil k posouzení procesního úspěchu a neúspěchu stran sporu a k posouzení otázky zavinění v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby a částečným zastavením řízení. 12. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 13. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 14. Dle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. 15. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 16. Procesní úspěch žalobkyně představuje zbylá část výroku I. rozsudku okresního soudu, jež nebyla zrušena, tj. částka 15 471,44 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem 6,1 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. V této části žaloby byla žalobkyně procesně úspěšná, neboť v tomto rozsahu bylo její žalobě vyhověno. Naopak její procesní neúspěch představuje výrok II. rozsudku okresního soudu, kdy co do této části byla žaloba žalobkyně shledána nedůvodnou. Nicméně jedná se o zcela marginální část předmětu řízení, kdy jako nedůvodnou byla shledána žaloba co do úroku a úroku z prodlení za cca 10 dnů. Tedy žalobkyně byla z větší části procesně úspěšná a její procesní neúspěch spočívá pouze v nepatrném rozsahu s ohledem na zbytek předmětu řízení, v němž bylo žalobě vyhověno (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). 17. Odvolací soud se proto dále zabýval podstatnější částí, a to tím, kdo z účastníků zavinil zastavení řízení ohledně podstatné části předmětu řízení (částka 621 879,61 Kč s příslušenstvím), jež je vyjádřen ve výroku I. napadeného usnesení. 18. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 8. ledna 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, usnesení ze dne 23. června 2014, sp. zn. 32 Cdo 587/2014, usnesení ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, usnesení ze dne 23. října 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014) se podává, že rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. 19. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to,