15 CO 86/2022-172 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 346 220,50 Kč spolu s 8,50 % úrokem z prodlení ročně z částky 327 615 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do [datum], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč a náklady řízení ve výši 112 199,60 Kč. Doplňujícím usnesením ze dne 5. 11. 2021, č. j. 159 C 37/2018-144, rozhodl okresní soud tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě náklady řízení ve výši 3 683,50 Kč. 2. Okresní soud po provedení dokazování uzavřel, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu č. [číslo] [číslo], kterou bylo žalovanému účtováno poškození minirypadla [anonymizována dvě slova] uvedeného výrobního čísla a dále fakturu č. [číslo] [číslo], kterou bylo žalovanému účtováno poškození manipulátoru [anonymizováno] uvedeného výrobního čísla. Žalovaný písemnými uznáními tyto dlužné částky v neuhrazeném rozsahu písemně uznal a v uznáních se zavázal splácet dlužné částky v tam sjednaných splátkách s tím, že pro případ prodlení se zavázal zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně za každý den prodlení. Okresní soud na základě znaleckého posudku znalce z oboru písmoznalectví dovodil, že obě uznání byla podepsána žalovaným. Okresní soud uzavřel, že žalovaný zaplatil v průběhu řízení žalobkyni 60 000 Kč dne [datum] na účet žalobkyně, která podle variabilního symbolu přísluší na úhradu k faktuře č. [číslo] [číslo], čímž také uznal zbytek dluhu z této faktury. Okresní soud po právní stránce dále odkázal jen na § 2053 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Okresní soud uzavřel, že žalovaný uznal v obou dohodách svůj dluh vůči žalobkyni z faktury č. [číslo] [číslo] a z faktury č. [číslo] [číslo] ze dne [datum], proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni zbytek nároku i s úrokem z prodlení od [datum], kdy žalovaný splátky, ke kterým se zavázal, nezaplatil. Žalovaný se zavázal splácet dluh ve výši 208 615 Kč, ve splátkách ve výši 26 910 Kč a dluh ve výši 179 000 Kč ve splátkách 23 090 Kč. Zavázal se taktéž zaplatit i smluvní pokutu 0,1% denně a pro případ prodlení dle ust. § 1932 občanského zákoníku i úrok z prodlení ve výši 8,50 % z dlužné částky do zaplacení. Splatnost obou dluhů nastala dle okresního soudu po nezaplacení první splátky. Okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 x 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný v době uzavření písemné dohody uznávacího prohlášení byl fyzickou osobou – podnikatelem. 3. Proti tomuto rozsudku a rovněž proti doplňujícímu usnesení v jejich plném rozsahu podal včasné odvolání žalovaný s návrhem, aby odvolací soud rozsudek i doplňující usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný namítal, že ani jedno z písemných uznání nepodepsal a na těchto se tedy nenachází jeho podpis, nadto v době, kdy měla být uznání podepsána, tj. dne [datum], se nacházel mimo území ČR a tedy tyto listiny ani nemohl podepsat. Žalovaný dále namítal, že rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné, absentuje posouzení námitek, které žalovaný v řízení uplatnil, nadto okresní soud ani neprovedl výslech soudního znalce a spokojil se jen s písemným posudkem, ačkoliv žalovaný na výslechu trval. Okresní soud postavil rozsudek jen na písemných závěrech znaleckého posudku, přičemž zcela ignoroval další provedené důkazy. Žalovaný závěry znaleckého posudku napadal a navrhoval vypracování revizního znaleckého posudku, což okresní soud odmítl a bez dalšího převzal závěr ustanoveného znalce, a toho nadto nevyslechl, i když na výslechu žalovaný trval, dále ani náležitě neodůvodnil, proč revizního posudku není potřeba, nadto když znalec dospěl k závěru, že jde o střední pravděpodobnost, že se jedná o podpisy žalovaného. Nadto se okresní soud vůbec nevypořádal s výpověďmi slyšených svědků, a to svědka [příjmení] a [příjmení], z nichž vyplynulo, že žalovaný byl v dubnu [rok] mimo území ČR a nacházel se na Slovensku. Žalovaný dále namítal, že okresní soud zcela převzal tvrzení žalobce, aniž by zjišťoval jaká je skutečně částka, kterou žalovaný údajně dluží žalobci. Uznání je nadto neurčité, nesrozumitelné a tedy nicotné. Žalovaný rovněž v řízení před okresním soudem namítal, že v uznáních je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta a není ani zřejmé, z čeho se má vypočítat, nadto je v rozporu s dobrými mravy, přičemž s tímto se okresní soud rovněž v odůvodnění svého rozsudku žádným způsobem nevypořádal. Žalovaný má za to, že jeho pojišťovna vyplatila pojistné plnění žalobci a žalovaný již žalobci ničeho nedluží. 4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že navrhuje, aby byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen a aby žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Nároky vyplývající z dohod o uznání dluhů zohledňují žalovaným případně pojišťovnou poskytnutá plnění na dlužné faktury, což ostatně vyplývá ze samotných uznání dluhů, kde je specifikována původní výše nároku a poté je specifikovaná uznávaná výše nároku. Na uznané dluhy žalovaný ničeho neplnil s výjimkou jediné platby, na kterou žalobkyně reagovala žalobní dispozicí. Námitky žalovaného stran jednání s pojišťovnou jsou nedůvodné, žalobkyně není ve vztahu s pojišťovnou žalovaného, nadto žalobkyně uplatňuje nároky vyplývající z formalizovaných písemných uznání dluhů. Pokud žalovaný namítá stále pravost podpisů na uznáních, pak zpracovaný soudně znalecký posudek soudního znalce vyznívá kategoricky a jednoznačně a nebyl důvod zpracovávat revizní znalecký posudek. Rozsudek okresního soudu je přezkoumatelný a věcně správný. 5. Odvolání žalovaného hodnotí odvolací soud jako odvolání včasné, přípustné a podané osobou subjektivně legitimovanou. 6. Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení je stiženo vadou, pro kterou je odvolací soud povinen rozsudek okresního soudu zrušit dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. 7. Odvolací soud předně uvádí, že z dosavadního obsahu spisu plyne, že žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 406 220,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 387 615 Kč od [datum] do zaplacení. V průběhu řízení vzala žalobu částečně zpět. 8. Jednou ze základních povinností žalobce je vymezit rozhodné skutečnosti, na základě nichž se žalované částky domáhá. Jedná se o vymezení skutku, kterým je soud vázán a nemůže přiznat žalobci danou částku na základě jiného skutku, než který se stal předmětem řízení. Za řádné vymezení skutku nelze považovat tvrzení, že žalovanému byla fakturou č. [číslo] [číslo] vyúčtována částka 516 538 Kč a fakturou č. [číslo] [číslo] vyúčtována částka 278 000 Kč a dále tvrzení, že dvěma uznáními dluhu žalovaný určité částky z těchto faktur uznal co do důvodu i výše. Je tomu tak proto, že uznání dluhu zakládá jen vyvratitelnou domněnku, že dluh v uznaném rozsahu v době uznání trval. Nic to však nevypovídá o tom, na základě jakých skutečností samotný dluh vznikl, uznání dluhu není hospodářskou kauzou. Hospodářskou kauzou, kterou je žalobce povinen skutkovými tvrzeními vymezit, je tvrzení o tom, na základě jakých skutečností dluh vznikl, a skutkově odůvodnit jeho vznik a výši. I pokud soud dospěje k závěru, že žalobou požadovaný dluh byl protistranou uznán, znamená to z procesního hlediska jen to, že přechází břemeno tvrzení a důkazní o tom, že uznaný dluh v době uznání netrval, či zanikl později, na stranu žalovanou. To však nezbavuje povinnosti žalobce řádně vylíčit po stránce skutkové, jaký dluh je předmětem řízení, aby vůbec protistrana mohla vznik, výši či existenci případně uznaného dluhu vyvracet. V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, například na usnesení ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 32 Cdo 1173/2004. 9. V daném případě žalobkyně nevymezila řádně skutek, z jeho tvrzení v žalobě a ani z jeho tvrzení snesených v řízení před okresním soudem se nepodává, na základě jakých skutečností dluhy, které měly být žalovaným písemně uznány, vznikly ani to, z čeho se odvíjí výše fakturovaných částek. Odkaz na faktury a tvrzení, že jimi byla vyfakturována určitá částka, nic nevypovídají o tom, za co je částka fakturována. Jedná se o tak zásadní vadu žaloby, kterou se měl okresní soud pokusit odstranit postupem dle § 43 o. s. ř., a která činí žalobu neprojednatelnou. O takovéto žalobě okresní soud neměl jednat a už vůbec neměl o věci rozhodnout. Řízení je stiženo vadou, která mohla a měla za následek nesprávné rozhodnutí o věci. Je dán důvod pro zrušení rozsudku dle § 219a odst. 1 o. s. ř. Z faktur, které byly předloženy žalobkyní, a které soud provedl k důkazu, se dá odtušit, že se pravděpodobně bude jednat o nějaké nároky související s poškozením stavebních strojů, ale není vůbec zřejmé, zda si žalovaný u žalobce objednal nějaké opravy strojů, či zda žalobce pronajal žalovan