16 CO 37/2022-188 — Krajský soud v Ostravě

1. Předmětem řízení v nyní souzené věci byl požadavek žalobce na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], kterou obdržel od původní žalované [právnická osoba] (ke vstupu aktuálního žalovaného do řízení došlo na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], [číslo listu]). 2. Soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví tohoto usnesení žalobu zamítl (I.), uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] (II.) a rozhodl, že se České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (III.). Výrokovou část o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalovaného ve smyslu § 142 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Soud se v odůvodnění napadeného rozsudku zabýval možnou moderací práva žalovaného na náhradu nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. se závěrem, že se v daném případě nejedná o výjimečný případ a nejsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele pro tento postup. Žalobce byl sice osvobozen od soudních poplatků v plném rozsahu a dne [datum] utrpěl pracovní úraz, ale až do doby, kdy mu byla dána výpověď, nadále u zaměstnavatele pracoval, aniž byl převeden na lehčí práci. U žalobce byly prováděny pravidelné preventivní prohlídky se závěrem, že je schopen práci vykonávat, žalobce se závěry těchto preventivních prohlídek souhlasil, a teprve v souvislosti s výpovědí z pracovního poměru, kdy byl uznán práce neschopen pro obecné onemocnění, tvrdil, že má následky po pracovním úraze ze dne [datum], pro které by nemohl vykonávat původní práci a rovněž začal tvrdit, že má psychické problémy v souvislosti s tímto předmětným pracovním úrazem. Závěry lékařského posudku ze dne [datum] přitom byly potvrzeny ve správním odvolacím řízení v podstatě se stejnými závěry jako znalecké dokazování provedené v této věci [anonymizována tři slova] v [obec]. Současně byly vyvráceny posudkové závěry znalce [titul] [jméno] [jméno], [titul]. K postoji (původní) žalované pak soud uvedl, že od samého počátku tvrdila, že postupovala v souladu s předmětným lékařským posudkem, a bylo na žalobci, aby prokázal, že tomu tak není. 3. Proti rozsudku podal žalobce (prostřednictvím zástupkyně) odvolání, které směřoval výhradně proti výrokové části o náhradě nákladů řízení (II.). V odvolání upozornil, že se jednalo o běžný pracovněprávní spor a že svou žalobu podal poté, co měl vypracovaný znalecký posudek, ve kterém bylo uvedeno, že není schopen vykonávat dosavadní zaměstnání pro následky po pracovním úrazu, kterými stále trpí, což mu tvrdili také všichni jeho ošetřující lékaři s výjimkou lékařského posudku vydaného [právnická osoba] Podle žalobce nebyla jeho žaloba neopodstatněná, jak tvrdil okresní soud a žalobce se skutečně mohl domnívat, že není schopen vykonávat dosavadní práci pro následky po pracovním úrazu, což se domnívá nadále, když má stále zdravotní potíže a původní práci vykonávat nemůže. Až revizní znalecký posudek vypracovaný dne [datum], se kterým žalobce nesouhlasil, tvrdí, že žalobce potíže spojené s pracovním úrazem nemá. Žalovanému by náhrada nákladů řízení neměla být přiznána taky z toho důvodu, že se jedná o státní podnik, a proto zcela jistě operuje právním aparátem, který byl schopen jej účinně hájit v tomto celkem běžném pracovněprávním sporu. Podle žalobce jsou na věc plně aplikovatelné závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 376/12 a zdejšího krajského soudu ve věci sp. zn. 16 Co 226/2021. 4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku v napadené části s tím, že odvolání považuje za nedůvodné. Žalovaný vyjádřil podiv nad tím, že žalobce rozporuje závěr soudu o nedůvodnosti žaloby, zároveň však odvolání podal pouze do výroku o nákladech řízení a upozornil, že pokud žalobce první výrok rozsudku nenapadl odvoláním, je argumentace týkající se merita věci v případě odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení zcela irelevantní. V průběhu řízení bylo navíc jednoznačně prokázáno, že žalobce předmětnými zdravotními obtížemi se zády trpěl ještě předtím, než došlo k tvrzenému pracovnímu úrazu ze dne [datum] a za podstatné považuje, že žalobce v žalobě, jakož i při přípravě jím zadaného znaleckého posudku, účelově zatajil, že se s předmětnými zdravotními obtížemi léčil ještě před pracovním úrazem. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobce po předmětném úrazu z roku [rok] normálně pracoval, a náhle v roce [rok] po obdržení výpovědi si„ vzpomněl“, že před sedmi lety utrpěl pracovní úraz a že mu tedy musí být vyplaceno odstupné. Žalovaný rovněž namítl, že nepřiznání náhrady nákladů řízení v tomto konkrétním případě by znamenalo připuštění toho, aby žalobce žalobou„ zkoušel své štěstí“ a ucházel se o vyplacení odstupného náležejícího při výpovědi podle § 52 písm. d) zákoníku práce, byť v žalobě úmyslně zatajil podstatné skutečnosti, aniž by riskoval povinnost nahradit náklady řízení podle zásady úspěchu ve věci samé. K námitce týkající se své povahy (státní podnik) žalovaný uvedl, že je zcela nepřiléhavá, neboť se vztahuje výhradně na případy, kdy úspěšnou stranou je„ stát, resp. jeho organizační složka, resp. [územní celek], jeho městská část či jiné statutární město“. Státní podnik není ani státem, ani jeho organizační„ služkou“ (myšleno zřejmě složkou – poznámka odvolacího soudu) či územním samosprávným celkem. Žalovaný není povinen zřizovat právní oddělení pro řešení sporů o neplatnost rozvázání pracovního poměru a ani tak nečiní. V daném případě navíc nešlo o„ běžný pracovněprávní spor“ a jeho složitost byla dána právě tím, že žalobce úmyslně zatajil podstatné informace o svém zdravotním stavu, přičemž bylo na žalovaném, aby vyvrátil, že žalobcovy obtíže jsou v příčinné souvislosti s 10 let starým pracovním úrazem, přičemž obzvláště složité bylo prokázat to, že žalobce zdravotní problémy měl ještě před pracovním úrazem. Závěrem žalovaný poukázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu České republiky týkající se práva každého na právní pomoc v řízení před soudy a jinými orgány veřejné moci s tím, že nepřiznání nároku na náhradu nákladů řízení by pro žalovaného představovalo porušení zásady rovnosti účastníků řízení. 5. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal prvostupňový rozsudek v napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolací námitky důvodné nejsou, přesto je důvod k částečné změně nákladové části výroku. 6. V přezkoumávané věci soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Proti meritorní části výroku žalobce odvolání nepodal, uvedená výroková část nabyla právní moci a není otevřena odvolacímu přezkumu. Předmětem odvolacího řízení je otázka náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, při jejímž posouzení odvolací soud vycházel z pravomocného rozhodnutí o věci samé a nepříslušelo mu již znovu skutkové a právní závěry soudu prvního stupně týkající se věci samé přezkoumávat. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 8. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 9. V nyní posuzované věci není pochyb o tom, že žalovaný byl v řízení procesně úspěšný a podle výsledku sporu by měl mít proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Sporné je, zda jsou dány okolnosti zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř., při kterých soud nemusí výjimečně procesně úspěšnému účastníkovi náhradu nákladů řízení přiznat. Druhou spornou otázkou je, zda žalovanému náleží náhrada nákladů spojených s právním zastoupením s ohledem na skutečnost, že se jedná o státní podnik. 10. Pokud jde o první otázku, tak je pravdou, že ve sporech o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru soud zvažuje aplikaci § 150 o. s. ř. častěji, a to tím spíš, byl-li spor veden ohledně zdravotní (ne) způsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadního zaměstnání, resp. případné příčiny této nezpůsobilosti (zde v podobě toho, zda příčinou zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadního zaměstnání byl pracovní úraz či jiné, tzv.„ obecné“, onemocnění). Stejně tak považuje soud zpravidla za významné, zda žalobce měl při podání žaloby k dispozici důkazy, na jejichž základě se mohl legitimně domnívat, že je jeho nárok po právu (zejména znalecký posudek). Potud lze souhlasit se žalobcem, že by podmínky pro aplikaci moderačního práva splněny být mohly. V řízení však současně vyšly najevo další okolnosti, které naopak postup podle § 150 o. s. ř. prakticky vylučují. Na většinu z nich upozornil již soud prvního stupně, který poukázal mimo jiné na to, že přestože žalobce utrpěl dne [datum] pracovní úraz, tak ten nemě