57 CO 136/2019-688 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 5.658.720 Kč (odstavec I. výroku), o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odstavec II. výroku), dále rozhodl, že Česká republika nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku), žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náklady státu v rozsahu 6 % celkových nákladů, přičemž konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení (odstavec IV. výroku), a dále žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 3.413 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec V. výroku). 2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, a to do odstavců I. a II. výroku, kterým se domáhal změny tak, aby žalobě bylo vyhověno, případně jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. V odvolání namítal, že za situace, kdy odstavec I. výroku rozsudku okresního soudu ze dne 12. 8. 2016, č. j. 18 C 100/2013-214, nabyl právní moci (tímto rozsudkem bylo žalobě žalobce pravomocně vyhověno co do částky 341.280 Kč, přičemž v odůvodnění okresní soud konstatoval, že u žalobce s ohledem na následky úrazového děje shledává předpoklady mimořádného zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb., kdy jde o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, právě s přihlédnutím k věku žalobce, v němž k úrazu došlo), není možné, aby v rámci nového rozhodnutí týž soud I. stupně zaujal zcela odlišný právní názor, jako je tomu v napadeném rozsudku, a to v tom směru, že případ žalobce není oním případem hodným mimořádného zřetele, který by neměl odůvodňovat postup dle § 7 odst. 3 vyhlášky o odškodňování. Takovýto postup a právní názor okresního soudu je nesprávný a zcela v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu uvedeným v jeho zrušujícím usnesení ze dne 23. 6. 2017, č. j. 57 Co 663/2016-242. Žalobce tak nesouhlasil s argumentací uvedenou v napadeném rozsudku pod body 18 až 21 odůvodnění. Znalec [titul] [příjmení] posuzoval zdravotní stav žalobce ke dni jeho ustálení; jak znalec uvedl i při svém výslechu u soudu dne 5. 6. 2020 - zdravotní stav žalobce ke dni 31. 12. 2013 byl takový, jak jej popsal v rámci zpracovaného a soudem přijatého znaleckého posudku. Soud I. stupně sám uvedl v bodě 15 odůvodnění rozsudku, že vycházel ze znaleckého posudku zpracovaného [titul] [příjmení], kdy z tohoto se podává základní hodnota bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění ve stavu žalobce ke dni 31. 12. 2013 ve výši 5000 bodů, po jeho navýšení znalcem o 40 % ve výši 7000 bodů. Na těchto závěrech znalce nic nemění a nemohou změnit ani následně pořízené videozáznamy a fotografie soukromým detektivem [titul] [příjmení]. Zda a jakým způsobem se zdravotní stav žalobce změnil od 31. 12. 2013 dosud, by znalec musel objektivizovat na základě nově zpracovaného znaleckého posudku či dodatku, v závislosti na nových vyšetřeních dle všech odborných lékařů, když však k takovému doplnění dokazování a vypracování nového znaleckého posudku či dodatku ke stávajícímu znaleckému posudku nedošlo. V návaznosti na výše zmíněný závěr okresního soudu v rámci pravomocného rozsudku proto mělo dojít k navýšení tohoto bodového ohodnocení dle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. na dvojnásobek - tedy na 14000 bodů, což při hodnotě 1 bodu 120 Kč odpovídá částce 1.680.000 Kč. Pokud tedy byla ze strany žalované doposud zaplacena částka celkem 600.000 Kč před zahájením řízení, 16.720 Kč v průběhu řízení a 341.280 Kč na základě rozsudku okresního soudu ze dne 12. 6. 2016 - celkem tedy 958.000 Kč, pak k doplacení by zbývala minimálně částka 722.000 Kč. Pro úplnost žalobce dodal, že žalovaná dosud nedoplatila žalobci celou náhradu škody ve smyslu výroku již pravomocného rozhodnutí, neboť pokud měla podle tohoto být náhrada ztížení společenského uplatnění ohodnocena celkem 8000 body, pak při hodnotě 1 bodu 120 Kč činí celková výše přisouzené částky 960.000 Kč, do dnešního dne však byla ze strany žalované zaplacena částka 958.000 Kč, k úhradě do plné výše přisouzené náhrady tak zbývá ještě částka 2.000 Kč. Jelikož okresní soud neuvedl, jakými hledisky pro posouzení přiměřenosti zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění se řídil a byl veden, když pro posouzení přiměřenosti tohoto zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. je rozhodující reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány i materiální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a úsudek soudu o přiměřenosti zvýšení by měl vycházet jednak z konkrétních, individuálně určených okolností posuzované věci, jednak z obecné zkušenosti soudu s přihlédnutím k jiným takovým případům podobného druhu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4826/2009), je napadený rozsudek nepřezkoumatelný a nemá náležitosti dané ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud se nezabýval a nehodnotil skutečnosti vyplývající ze znaleckého posudku znalce [titul] [příjmení] ve vztahu k tomu, v jakém stavu se žalobce nacházel ke dni 31. 12. 2013 a jak se tento stav lišil oproti stavu v době před nehodovým dějem, zejména v tom směru, v jakém množství oblastí byl žalobce omezen v běžném způsobu života. Dále namítal, že okresní soud se opět ve vztahu k svědkovi [titul] [příjmení], jeho zprávám a zjištěním, odchýlil od závazného právního názoru odvolacího soudu v jeho zrušujícím usnesení ze dne 23. 6. 2017, v rámci něhož odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby se vypořádal s věrohodností tohoto svědka a s námitkou žalobce, že důkaz výslechem tohoto svědka neměl být soudem vůbec proveden, neboť skutečnosti, které měl tento svědek zjistit a jež byly v důsledku jeho výslechu v řízení provedeny procesním způsobem, zjistil nezákonným způsobem, sledováním osobního a rodinného života žalobce a členů jeho rodiny a jeho blízkých bez toho, aby k tomu byl tento svědek oprávněn v rámci trestního řízení a aniž by toto činil s vědomím či souhlasem žalobce. Dle žalobce se tak jedná o nepřípustný důkaz, přičemž poukázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 5216/2014. Soud I. stupně zcela odhlédl od skutečnosti, že ze strany žalované byly pořizovány a soudu předloženy i fotografie ze soukromí žalobce, a proto argumentace soudu I. stupně uvedená pod bodem 11 napadeného rozsudku je nesprávná a v rozporu s výše uvedenou judikaturou. Navíc z okolností týkajících se činnosti tohoto svědka je zřejmé, že tento svědek není obvyklým svědkem, jako např. sousedé žalobce, nýbrž tento svědek byl na žalobce tzv. nasazen žalovanou, byl s žalovanou ve smluvním vztahu a byl ekonomicky motivován na výsledcích svých zjištění, jak vyplynulo z dokazování. Co se týče výroku o náhradě nákladů řízení, měl okresní soud postupovat dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení procesně částečně úspěšný, když v průběhu řízení mu byla ze strany žalované vyplacena částka 16.720 Kč a dále částka 341.280 Kč, navíc výše plnění byla závislá na výsledcích znaleckého zkoumání a na úvaze soudu. Od ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. se nemůže soud odchýlit tak, jak to učinil v rámci argumentace uvedené pod bodem 24 odůvodnění napadeného rozsudku, neboť tato argumentace je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. 35 Cdo 3974/2015). 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání (viz č. l. 460-461 spisu) navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. V řízení bylo prokázáno, že řadu činností, o kterých žalobce tvrdil, že je vykonávat nemůže, ve skutečnosti vykonává (viz odstavec 18 odůvodnění rozsudku). Rovněž je správný závěr okresního soudu, že neshledává u žalobce žádnou mimořádnou okolnost, která by odůvodňovala další navýšení odškodnění, a žalobci pravomocně přiznanou částku považuje za plně dostačující. Je nepochybné, že žalobce je omezen v životě, avšak dle názoru soudu lze tato omezení podřadit pod základní výměru ztížení společenského uplatnění, která dle znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], z něhož soud při rozhodování vycházel, činí 7000 bodů, což při sazbě za 120 Kč za 1 bod činí ve finančním vyjádření 840.000 Kč, přičemž žalobce již v tomto rozsahu odškodněn byl, bylo mu zaplaceno více, než odpovídá této výměře (viz odstavec 21 odůvodnění rozsudku). Okresní soud rovněž správně uvedl, že nelze přehlédnout ani to, že se žalobce na zmiňovaném obrazovém záznamu pohybuje zcela jinak, než při vyšetření znalcem [titul] [příjmení] a v rozporu s lékařskou dokumentací (viz bod 8 odůvodnění). Soud si přitom byl vědom, že skutečná zjištění o schopnosti žalobce vykonávat činnosti, které znalec [titul] [příjmení] nepředpokládal (jak vyplynulo z jeho reakce po zhlédnutí obrazového záznamu), by po dalším vyšetření žalobce mohla vést ke snížení této základní výměry. Rovněž jako správný žalovaná označila výrok o náhradě nákladů řízení. 4. Odvolací soud rozhodl o odvol