57 CO 222/2021-230 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaní 1. a 2. byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 497.184 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 497.184 Kč od 22. 8. 2017 do zaplacení (odstavec I. výroku). Dále žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným 1. a 2. společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 247.363 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaných do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec II. výroku). 2. Rozsudek v celém rozsahu napadl žalobce odvoláním, přičemž navrhoval, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům, řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, přičemž dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním dle § 205 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o. s. ř) a jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. V předmětné věci je mezi stranami nesporné, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným 1. jako nájemcem byla dne 18. 7. 2006 uzavřena nájemní smlouva, smlouva o výstavbě a smlouva o budoucí nájemní smlouvě, na základě kteréžto žalobce přenechal žalovanému 1. do pronájmu půdní prostor o velikosti 178 m2 domu [adresa] na ulici [název ulice] č. or. 13 v [obec] s tím, že žalovaný 1. se zavázal na vlastní náklady v daném půdním prostoru zajistit vybudování jedné nové bytové jednotky. Nájem byl sjednán na dobu určitou do dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí o užívání bytové jednotky, nejdéle však na dobu 3 let od podpisu této smlouvy oběma stranami. Žalovaný 1. se zavázal zajistit do 12 měsíců od právní moci stavebního povolení řádné provedení stavby v souladu s projektovou a podat jako budoucí uživatel návrh na kolaudaci; v případě nedodržení tohoto termínu byla sjednána mezi účastníky smluvní pokuta ve výši 2.000 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Součástí nájemní smlouvy o výstavbě a smlouvy o budoucí nájemní smlouvě bylo rovněž ujednání smluvních stran, že do 30 dnů ode dne nabytí právní moci příslušného kolaudačního rozhodnutí uzavřou na požádání nájemní smlouvu s náležitostmi ve smlouvě uvedenými. Bytová jednotka byla v předmětném půdním prostoru vybudována, kolaudační souhlas ke stavbě byl vydán dne 11. 4. 2012. Dne 11. 3. 2013 požádal žalovaný 1. prostřednictvím svého zástupce o uzavření nájemní smlouvy k vybudované bytové jednotce, probíhala jednání za účelem uzavření nájemní smlouvy, když žalobce jako podmínku pro uzavření nájemní smlouvy požadoval po žalovaných uhrazení veškerých závazků souvisejících s užíváním bytu a smluvní pokuty ve výši 66.000 Kč, nejpozději ke dni uzavření nájemní smlouvy; k uzavření nájemní smlouvy však z důvodů daných na straně žalovaných, kteří nerespektovali ujednání o smlouvě budoucí, nedošlo. Následně žalobce vyzval žalované k vyklizení předmětného bytu a jeho vrácení. Ze samotných jednání o uzavření nájemní smlouvy lze přitom dovodit, že s ohledem na vybudování předmětné jednotky žalovaní měli zájem o její užívání a z toho plyne logický závěr, že žalovaní předmětnou jednotku po jejím vybudování užívali, resp. s touto disponovali a snažili se získat právní titul k užívání, byť si stále kladli nové podmínky pro uzavření nájemní smlouvy, pročež k uzavření nájemní smlouvy nedošlo. Žalobce uváděl, že zásadně nesouhlasí se závěry prvoinstančního soudu, že žaloba je nedůvodná, když žalovaní předmětný byt údajně fakticky nikdy neužívali, klíče od předmětného bytu nikdy neměli k dispozici a současně tyto klíče měly být předány žalobci [jméno] [příjmení] na základě plné moci udělené mu žalovaným 1. dne 20. 4. 2012, a to spolu s dokumentací vztahující se k bytové jednotce. Prvoinstanční soud tato své zjištění opřel pouze o svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], který však u jednání vypověděl, že neví, kdy a komu klíče od předmětné bytové jednotky předal, jeho svědecká výpověď tak má mizivou vypovídací hodnotu. Žalobce naopak popírá, že k domnělé schůzce [jméno] [příjmení] a dosud blíže nekonkretizovaného pracovníka žalobce (snad bytového odboru) vůbec došlo, výpověď tohoto svědka je značně nevěrohodná, když nebyl schopen ani přibližně určit, kdy mělo k předání předmětných klíčů dojít, ani kdo je měl za žalobce přebírat. Nevěrohodné je i jeho tvrzení, že se měl před předáním klíčů setkat se zástupcem žalobce v předmětném bytě, když nebyl schopen vysvětlit, kdo schůzku v bytě inicioval, ani kdy se měla přesně konat. Při kontrolách bytu, jako i při předání klíčů přitom žalobce z pozice úřadu standardně vyhotovuje písemné protokoly. Skutečnost, že k žalovanými tvrzeným jednáním protokoly vyhotoveny nebyly, dokládá, že k domnělým jednáním a předáním klíčů vůbec nedošlo. Je nesporné, že bytová jednotka byla vybudována žalovanými, tito byli posledními disponenty s bytovou jednotkou, přičemž je pouze sporné, zda následně došlo k jejímu vyklizení a předání žalobci, žalovaní tuto skutečnost však neprokázali. Pokud nedošlo k vyklizení bytové jednotky, resp. k jejímu zpřístupnění vlastníkovi, došlo na straně žalovaných k získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu žalovaní obohatili ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Žalovaní jsou tak povinni vydat, oč se obohatili, a to ve výši obvyklého nájemného, hrazeného v daném místě a čase za užívání obdobných prostor. Jelikož žalovaní věrohodně neprokázali předání klíčů a zpřístupnění předmětné bytové jednotky žalobci, má žalobce za to, že jeho žaloba je po právu a mělo by být žalobě v celém rozsahu vyhověno. 3. Žalovaní 1., 2. ve vyjádření k odvolání uvedli, že se plně ztotožňují se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, rozsudek okresního soudu považují za správný a zákonný a odvolání žalobce za nedůvodné. Měli zájem na uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu, nicméně neuzavření této smlouvy zavinil žalobce, neboť si neustále kladl nové podmínky, např. podmiňoval uzavření vlastní nájemní smlouvy zaplacením smluvní pokuty za dobu od 19. 7. 2009 do 6. 2. 2012, když tento nárok žalobci vůbec nevznikl. K zpochybňování věrohodnosti svědka [jméno] [příjmení] žalobcem žalovaní uvedli, že tento byl řádně zplnomocněn žalovaným 1. k předání bytu a dokumentace k bytu, svědek věrohodně vypověděl, kdy a komu předal klíče a další dokumentaci k bytu; uvedl, že se jednalo o muže, pracovníka Úřadu městské části [obec], odboru bytového či stavebního. Je zcela pochopitelné, že s odstupem času si již svědek nepamatuje jméno dotyčného. Rovněž nelze nic zvláštního spatřovat ve skutečnosti, že po prohlídce bytu odjel svědek na Úřad městské části [obec], zde předal klíče a dokumentaci související s bytem, tedy takto odevzdal byt. Pokud žalobce tvrdí, že při kontrolách bytu, jakož i při předání klíčů, žalobce z pozice úřadu standardně vyhotovuje písemné protokoly, tak v řízení před soudem prvého stupně uvedené tvrzení nebylo prokázáno. O skutečnosti, že vybudovaný byt byl předán do dispozice žalobce včetně dokumentace, svědčí i to, že žalobce se nikdy až do roku 2018 nedomáhal předání předmětného bytu, klíčů či dokumentace. Žalovaná 2. dále namítala nedostatek pasivní legitimace, neboť nebyla účastna žádnému ze smluvních ujednání uzavřených mezi žalobcem a žalovaným, a jestliže žalobce dovozoval pasivní legitimaci žalované z konstrukce společného jmění žalovaných jakožto manželů, tak tato právní konstrukce není přiléhavá. Žalovaným nemohlo vzniknout právo společného nájmu k bytu, když nevznikl žádný nájemní vztah k předmětnému bytu, nebylo tak prokázáno, že by žalované vznikla povinnost předmětný byt žalobci vrátit. U žalované také nemohlo vzniknout žádné bezdůvodné obohacení, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná 2. předmětný byt fakticky užívala. Pokud jde o pasivní legitimaci založenou na existenci pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení náležející do společného jmění, pak dle konstantní judikatury NS ČR účastníkem odpovědnostního závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení se stal pouze ten z manželů, kterému bylo bez právního důvodu plněno. Žalovaní tak navrhovali, aby s ohledem na výše uvedené byl rozsudek okresního soudu odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobu oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozhodnutí okresního soudu za užití ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, včetně předcházejícího řízení, se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Okresní soud učinil na základě provedených důkazů správná a zcela postačující skutková zjištění, tato skutková zjištění o