57 CO 231/2022-78 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 110 871,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 4. 2021 do zaplacení (výrok I), a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení zaplacením částky 28 266 Kč (výrok II). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v katastru nemovitostí je evidováno vlastnictví pro žalobkyni v případě pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] a pro žalovanou v případě budovy bez č. p/č. e. postavené na tomto pozemku. Pozemek se nachází v areálu bývalé rafinérie minerálních olejů v [obec], jeho současný stav vylučuje jakékoliv funkční využívání,„ odhad nákladů na nápravná opatření reprezentuje částku 1 454 480 tisíců Kč na úrovní cen roku 2012. V ohniscích znečištění zasahuje kontaminace i do větších hloubek kvartérního profilu, jehož celková mocnost je na lokalitě typicky do 10 m.“ Pozemky žalobkyně nacházející se v tomto areálu, tedy i pozemek p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí],„ nelze v současné době nijak, tím méně ekonomicky, využívat, jejich samostatná sanace bez sanace celého území je neproveditelná“. Stav kontaminace od nejúplnějšího průzkumu lokality v roce 1994 do ověření stavu z roku 2013 byla„ v podstatě tatáž“. 3. Na zjištěný skutkový stav navázal právní posouzení s tím, že s ohledem na specifické okolnosti konkrétní věci nebylo vůbec možné v relevantním období pozemek pronajmout. Užívací právo mělo nulovou hodnotu, pročež se žalovaná bezdůvodně neobohatila (odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1207/2007, ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4175/2011, a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 987/2017; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). 4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla zcela. Soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl jí navržený důkaz znaleckým posudkem, v důsledku čehož nemůže obstát ani právní posouzení. Nesouhlasila zejména se závěrem„ o nulové ekonomické využitelnosti“ svého pozemku, zvláště vyšlo-li v řízení najevo, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] byla stavba žalované prodána za cenu 25 000 Kč. Žalovaná tedy užívala pozemek žalobkyně„ minimálně pro uskladnění stavebního materiálu“, a to starých pálených cihel, které následně prodala.„ Otázka, zda se jednalo o pouhý stavební materiál, nebo stavbu, a jakou část žalobcova pozemku stavba zabírala, měla být vyřešena soudním znalcem“. Dodala, že znalec by měl zjistit„ skutečný stav zbytků budovy“ a„ zejména případnou existenci či neexistenci staré ekologické zátěže (pokud soud vycházel z deset let starých podkladů, je pravděpodobné, že tyto podklady již neposkytují věrný obraz skutečnému stavu nemovitostí).“ Navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. 5. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání s napadeným rozsudkem ztotožnila, zejména pak se zjištěním, že znečištění pozemku je extrémní a bez dekontaminace celého území, včetně předmětných pozemků tyto nelze jakkoliv využívat, proto navrhla, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 110 871,62 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, jakožto bezdůvodného obohacení za užívání jejího pozemku (p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí]) bez právního důvodu za dobu od 16. 7. 2018 do 14. 4. 2021. 8. Procesní obrana žalované je předně postavena na argumentaci, že na pozemku žalobkyně se nachází torzo původního obvodového zdiva, pročež žalovaná její pozemek užívala v rozhodné době pouze zčásti, dále rozporovala výši výpočtu žalované částky a zejména poukázala na to, že s ohledem na ekologickou zátěž pozemek nelze jakkoliv využít. 9. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013), neboť nelze přisvědčit odvolací námitce týkající se tzv. opomenutých důkazů. 10. Ze závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k této otázce plyne, že podle § 120 odst. 1 o. s. ř. není povinností soudu provést všechny navržené důkazy, vysvětlí-li současně v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění rozhodnutí, proč se rozhodl některé z navrhovaných důkazů neprovést (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3674/2012, a ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 4258/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 785/2015, uveřejněný pod číslem 116/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03, uveřejněný pod číslem 120/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Ve své konstantní judikatuře Ústavní soud k posuzování tzv. opomenutých důkazů, tj. důkazů, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazů, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, uvádí, že typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost. Procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, jakož i - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017). 11. Jak dále poukázal Nejvyšší soud např. v již zmíněném usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 666/10). 12. Znalecké zkoumání za účelem zjištění obvyklé výše nájemného za pronájem stavebního pozemku nezbytně předpokládá funkční využití tohoto pozemku, a to právě za účelem jeho pronájmu. Pokud soud z následně provedených důkazů zjistil, že funkční využití pozemku žalobkyně je vzhledem k specifickým okolnostem, a to staré ekologické zátěži, vyloučeno, opodstatněně neprovedl žalobkyní navržený důkaz, neboť za dané situace nemůže disponovat vypovídací potencí (není-li pozemek způsobilý k pronájmu, není možné se smysluplně vyjádřit k výši obvyklého nájemného, resp. formální závěr by se fakticky vztahoval (vyjadřoval) absenci tohoto předpokladu). O opomenutý důkaz nejde, na což korekce zdůvodnění (viz bod 11 napadeného rozsudku) vliv nemá, a proto napadený rozsudek splňuje též požadavky stanovené nálezovou judikaturou Ústavního soudu sumarizované výše. 13. V dalších částech odvolací argumentace (předposledním a posledním odstavci vlastní argumentace) žalobkyně ve skutečnosti napadá pravdivost (správnost) listin (Vyhodnocení ekologických závazků areálu bývalé rafinérie minerálních olejů [obec] – [název společnosti] z února 2012 a Závěrečnou zprávu o ověření současného stavu kontaminace horninového prostředí [obec] – [název společnosti] ze srpna 2013), avšak nedůvodně. Argumentace hodnotou cihel po demolici zbytků obvodového zdiva nic nevypovídá o aktuálně funkční využitelnosti pozemku a již vůbec nelze tuto situaci připodobnit závazku o skladování. Předestřená argumentace pro svou mimoběžnost není způsobilá věrohodnost těchto důkazů zpochybnit, stejně jako pouhý poukaz na datum jejich vyhotovení, zvláště bylo-li zjištěno, že stav je bez provedení sanace„ v podstatě“ neměnný. 14. Pokud žalobkyně během jednání odvolacího soudu navrhla, aby byl k důkazu proveden znalecký posudek zpracovaný znalcem [titul] [jméno]. [příjmení] č. 1927 [číslo] ze dne [datum], jehož předmětem bylo stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí„ zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce]“, tedy na pozemku žalobkyně, jde o důkaz nepřípustný. Tento důkaz (odlišný od dříve navrženého znaleckého zkoumání) nebyl navržen do nastoup