57 CO 247/2021-446 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným usnesením zastavil řízení ve zbývající části předmětu řízení, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 301.591 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně z částky 301.591 Kč od 16. 11. 2014 do zaplacení (odstavec I. výroku), žalobci uložil zaplatit žalované na nákladech řízení 197.157 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (odstavec II. výroku) a České republice na nákladech řízení částku 11.500 Kč na účet Okresního soudu v Novém Jičíně do tří dnů od právní moci usnesení (odstavec III. výroku). 2. Proti usnesení podal žalobce včasné odvolání, které směřoval do výroku o nákladech řízení mezi účastníky v odstavci II., a namítá odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce u prvoinstančního soudu navrhoval postup dle § 150 o. s. ř., neboť pro takovýto postup jsou splněny podmínky. Tento argument soudem reflektován nebyl se strohým odůvodněním, že námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Žalobce v odvolání shrnuje průběh celého řízení, kdy mezi stranami nebylo sporu o skutečnosti, že žalobce vynaložil statisícové částky na nemovitost ve výlučném vlastnictví žalované, když z tohoto následným prodejem předmětné nemovitosti profitovala pouze žalovaná, ačkoliv výše jejího profitu vůbec nekoresponduje s jakýmkoliv jejím finančním či jiným zapříčiněním. Tedy stav, kdy žalobce splácel úvěr na pořízení nemovitosti, kterou následně žalovaná zpeněžila, a po úhradě veškerých úvěrů s touto nemovitostí souvisejících, jí zůstala více než milionová částka. V takovéto situaci je nepřiměřeně tvrdé požadovat po žalobci ještě úhradu téměř dvou set tisíc korun jako náhradu nákladů řízení. Žalobce svůj nárok opřel mimo jiné o stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 382/2012, když i prvoinstanční soud mu s ohledem na tento judikát z větší části nárok přiznal. Zamítavé rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z větší části nacházelo oporu v judikátu vydaném jen několik týdnů před prvním jednáním odvolacího soudu, kdy tento judikát v době podání žaloby nebyl znám ani účastníkům sporu a ani jednomu z obou soudů, které ve věci rozhodovaly. Když vzal žalobce předmětný judikát na vědomí, nijak již nepokračoval ve své procesní aktivitě a na svůj nárok de facto rezignoval, aby nebyly zbytečně navyšovány náklady soudního řízení. Důvody, o něž se moderace opírá, musejí mít svůj původ v jednání účastníků, méně již v okolnostech, které nezavinili. Vůbec ji pak nelze opřít o důvody, které stojí na straně soudu. Krajský soud v Hradci Králové tak například dovodil, že jestliže v důsledku nečinnosti soudu či dlouhodobosti řízení obecně došlo ke změně poměrů, nelze proto moderovat nákladovou povinnost (KS v Hradci Králové 26 Co 522/2002). Podle judikatury Nejvyššího soudu uvádí doktrína následující kategorie důvodů pro užití moderačního práva: a) nepřiměřená tvrdost (NS 28 Cdo 1525/2001), b) podíl obou stran na vzniku a průběhu sporu (NS 28 Cdo 1805/2001), c) povaha a okolnosti sporu (NS 28 Cdo 1805/2001), d) složitost dosud neřešené právní problematiky (NS 28 Cdo 1243/2001; BÍLÝ, Martin. § 150 (Moderační právo soudu). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 713.). Dle názoru žalobce jsou splněny podmínky moderace z důvodu ad a), ad b) i ad c), tedy nepřiměřená tvrdost rozhodnutí soudu o nákladech řízení za situace, kdy došlo k vývoji judikatury, která zapříčinila změnu rozhodnutí. Při rozhodování soudu by měly být brány v potaz i skutečnosti, že žalobce je předdůchodového věku, kdy se mu sníží již tak nevysoký příjem ve srovnání s žalovanou, která jako zdravotnický pracovník dosahuje nepoměrně vyššího příjmu a také skutečnost, že žalovaná se nachází ve vrcholně produktivním věku. Žalobce vždy chtěl věc řešit smírnou cestou, žalovaná k takovémuto řešení nebyla ochotna a vždy tvrdila, že na jakékoliv vyrovnání s žalobcem nemá peníze, ani poté co zinkasovala kupní cenu z prodeje předmětné nemovitosti. Soud dále neakceptoval žalobcovy argumenty a nijak se s nimi nevypořádal. Ve vztahu k jednotlivým úkonům žalované žalobce nesouhlasí s určením tarifní hodnoty, když to byla samotná žalovaná, která v rámci předmětného řízení uplatňovala vzájemné statisícové protinávrhy příkladmo spočívající v poskytovaných pracech a službách, které měly být konány a poskytovány žalobci. Dále namítá, že žalovaná požaduje odměnu za jednání s protistranou, když v době tohoto jednání nebyla ještě známá částka tarifní hodnoty a proto nelze ji automaticky vztahovat k částce uplatněné žalobou. Účelně vynaloženým nákladem potřebným k účelnému uplatňování práva proto není odměna advokátovi ani náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas za jednání s protistranou před zahájením soudního řízení (stanovisko výboru pro advokátní tarif ČAK. BULLETIN ADVOKACIE ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO/PROSINEC 2003). Dále má žalobce za to, že je neúčelný úkon zastoupení u místního šetření, kde byla účast advokátky zcela bezpředmětná. Rovněž je neúčelný úkon„ doplnění tvrzení ze dne 15. 12. 2016“, neboť doplnit tvrzení a navrhnout důkazy mohla advokátka žalované u jednání dne 16. 11. 2016, když sama požádala o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a navržení důkazů, a soud z toho důvodu jednání odročil. 3. Žalovaná podala proti usnesení rovněž včasné odvolání, kterým napadla výrok v odstavci II. s námitkou, že okresní soud postupoval nesprávně při stanovení výše náhrady nákladů řízení. Podle žalované jí měl přiznat ještě 300 Kč za jeden úkon právní služby s ohledem na to, že jí přiznal odměnu za celkem 17 úkonů právní služby, ale přiznal jí pouze 16 režijních paušálů po 300 Kč. Kromě toho jí měl okresní soud přiznat ještě náhradu nákladů za prostudování spisu dne 5. 4. 2016, dne 9. 11. 2016, dne 31. 5. 2017, a to odměnu včetně režijních paušálů, náhrady za ztrátu času a cestovních náhrad. V té části je usnesení okresního soudu nepřezkoumatelné, neboť soud neuvedl, z jakého důvodu tyto úkony právní služby, které byly řádně uplatněny, z náhrady nákladů řízení vyřadil. Tyto úkony byly v účtovaném rozsahu skutečně provedeny, což je možno ověřit ze záznamů učiněných soudní úřednicí v soudním spisu. Za dobu bezmála 5 let bylo prostudování spisu uskutečněno 3x, a to tehdy, když vyvstala potřeba seznámit se s aktuálním stavem spisu. Počet úkonů je srovnatelný s počtem úkonů stejného druhu uskutečněných protistranou. Pokud by advokát ztratil přehled o situaci v řízení nebo ho neudržoval, porušoval by tím povinnost řádného zastupování klienta. Advokátní tarif nevymezuje doslovný výčet právních služeb, které advokát smí poskytovat za úplatu. Podle ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu i za úkony v předchozích odstavcích neuvedené náleží odměna jako za úkony, jímž jsou svou povahou a účelem nejbližší, zde se jedná o úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. f). Má tedy za to, že okresní soud jí měl přiznat celkem 244.932 Kč, což je 81,4 % z částky 300.899 Kč. K argumentaci žalobce, že nemá nárok na náhradu nákladů řízení uvádí, že takový postup by znamenal odepření spravedlnosti. Výhradně žalobce disponoval řízením, a to jak jeho předmětem, tj. částkou, které se domáhal, sestávající se z velkého počtu požadavků z různých právních důvodů mající vliv na složitost řízení v podobě dokazování, z čehož se odvíjí výše nákladů řízení, tak jeho délkou, kdy žalobu vzal částečně zpět až u jednání soudu dne 8. 9. 2021. Neúspěch v řízení byl dán promlčením jeho nároku. Námitku promlčení vznesla již při svém písemném stanovisku ze dne 13. 11. 2014 k jeho požadavkům, které bylo odesláno jeho právnímu zástupci doporučeně dne 18. 11. 2014. Nemohlo jít pro žalobce o překvapivou skutečnost, žalovaná musela dlouhotrvající soudní řízení snášet a musela platit náklady svého právního zastoupení. Odvoláním se domáhala změny napadeného usnesení tak, že žalobce jí bude zavázán zaplatit na nákladech řízení 244.932 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. 4. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu v napadené části v odstavci II. výroku dle ust. § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. na základě včas podaného odvolání oprávněnou osobou a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné zčásti, odvolání žalované jen důvodné jen ohledně částky 300 Kč. 5. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, zda jsou dány důvody pro postup dle § 150 o. s. ř. 6. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2811/2013 odvolací soud při posuzování, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, přihlíží – obdobně jako soud prvního stupně – zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrů