57 CO 251/2022-285 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba budovy [adresa] rodinný dům a pozemek parc. [číslo] – zahrada, vše v obci a [katastrální uzemí], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území a [obec] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], je ve výlučném vlastnictví žalobce (výrok I) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 39 291,40 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu. Namítala neumožnění řádné přípravy žalované na soudní jednání, kdy žalovaná se stala účastníkem řízení až doručením usnesení krajského soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 57 Co 75/2021-195, dne 18. 10. 2022, přičemž ve věci bylo nařízeno jednání dne 19. 10. 2022 Okresní soud nevyhověl žádosti žalované o odročení jednání z důvodu řádné přípravy na jednání soudu, nadto nebylo vyhověno žádosti žalované o umožnění nahlédnutí do spisu za účelem řádné přípravy na soudní jednání. Okresní soud svým postupem upřel žalované právo na řádnou přípravu na soudní jednání, což je v rozporu s obecnými zásadami soudního řízení a především s § 115 odst. 2 o. s. ř. Dále nesouhlasila se závěry okresního soudu ohledně ne/způsobilosti pohledávky k započtení, když není pravdou, že z listinných důkazů předložených původním žalovaným nelze dovodit, že se jedná o existující pohledávku, skutečnou výši pohledávky a její právní základ. Okresní soud při své rozhodovací činnosti buďto nevzal v potaz listinné důkazy předložené původním žalovaným, nebo z obsahu těchto listin dovodil nesprávné závěry o skutkovém stavu. Nadto ze strany okresního soudu nedošlo k hodnocení těchto listinných důkazů, takové hodnocení není uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Dále nesouhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že„ žalovaná neprokázala skutečnost, že jednostranný zápočet byl doručen do sféry žalobce“, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí není žádným způsobem reflektováno na písemné potvrzení o doručení jednostranného zápočtu, které je založeno ve spise na č. l. 51 Okresní soud neprovedl další původním žalovaným navrhované důkazy, zejména výslech svědka [jméno] [příjmení], účastnický výslech původního žalovaného a žalobce, ačkoliv byly tyto důkazy nezbytné pro řádné zjištění skutkového stavu. Žalovaná rovněž nesouhlasila s výší přiznaných nákladů řízení žalobci a opětovně vznesla námitku podjatosti projednávající soudkyně. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku jako správného, když okresní soud učinil správná skutková zjištění a věc po právní stránce správně právně posoudil. Okresní soud postupoval procesně správně, pokud žádosti žalované o odročení jednání nevyhověl, a to s ohledem na skutečnosti plynoucí z obsahu spisu. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek v celém rozsahu dle § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalované není důvodné. 5. Odvolací soud se nejprve zabýval opakovaně vznesenou námitkou podjatosti vznesenou žalovanou vůči projednávající soudkyni, když důvodem k vyloučení soudkyně byly okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci, které nemohou být důvodem k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci podle § 14 odst. 3 o. s. ř. 6. Odvolací soud souhlasí s odvolací námitkou žalované, že byla zkrácena ve svém právu připravit se na jednání, když dne 18. 10. 2021, jí bylo doručeno usnesení krajského soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 57 Co 75/2021-195, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu ze dne 7. 1. 2021, č. j. 19 C 197/2018-181, kterým bylo v souladu s § 107a o. s. ř. rozhodnuto o tom, že na místo původního žalovaného [jméno] [příjmení] vstupuje do řízení žalovaná. 7. Jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 29 Cdo 4232/2007, vyhoví-li soud usnesením podle § 107a odst. 2 o. s. ř. návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, stává se osoba, jejíž vstup do řízení je takto navržen, účastníkem řízení až právní mocí takového usnesení. 8. Za této situace se žalovaná stala účastníkem řízení až dnem 18. 10. 2021, přičemž jednání před okresním soudem bylo nařízeno a proběhlo dnem 19. 10. 2021. Toto procesní pochybení okresního soudu však bylo zhojeno v průběhu odvolacího řízení, když žalovaná proti napadenému rozsudku podala odvolání, v němž shrnula veškerou argumentaci, kterou by uplatnila rovněž v řízení před okresním soudem, pokud by jí to bylo umožněno, jak sama uvedla před odvolacím soudem. 9. Okresní soud z provedených důkazů učinil správná a postačující skutková zjištění. Odvolací soud pro stručnost odkazuje zejména na body 5 až 8 odůvodnění napadeného rozsudku. 10. Odvolací soud zopakoval dokazování listinou – výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 8. 10. 2018 (č. l. 23 spisu) z níž zjistil, že na [list vlastnictví] ohledně předmětných nemovitých věci je zapsán jako vlastník [jméno] [příjmení]. Dále je zde zapsána poznámka spornosti – určení vlastnictví k nemovitým věcem s oprávněním pro žalobce, a to k parcele [číslo] [číslo] Okresní soud touto listinou provedl důkaz, ale učinil z ní nedostatečná skutková zjištění uvedená v bodě 8 odůvodnění napadeného rozsudku. 11. Pokud žalovaná (popř. původní žalovaný) navrhovala v průběhu řízení další důkazy, a to výslech žalobce, původního žalovaného a svědka [jméno] [příjmení], pak okresní soud tyto důkazy neprovedl, přičemž následně v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. neuvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, proč tyto důkazy neprovedl, avšak podle odvolacího soudu toto pochybení nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku, když odvolací soud má za to, že z těchto navržených důkazů by nemohlo být učiněno žádné právně významné zjištění pro posouzení věci. 12. Okresní soud se správně zabýval aktivní legitimací žalobce k uplatněnému nároku, existencí naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení a dospěl ke správnému závěru, že aktivní legitimace žalobce je dána, když bylo prokázáno, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. 13. Okresní soud zjištěný skutkový stav posoudil správně podle § 1040 odst. 1, § 2001 a § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž odvolací soud zcela souhlasí se závěrem okresního soudu uvedeným v bodě 16 odůvodnění napadeného rozsudku. 14. Pokud jde o obranu žalované, spočívající v jejím tvrzení o zaplacení kupní ceny jiným způsobem, a to započtením a závěr okresního soudu o tom, že předmětná pohledávka, kterou má žalovaná vůči žalobci je nejistá, neurčitá a tedy nezpůsobilá k započtení (viz bod 17 a 18 odůvodnění napadeného rozsudku), odvolací soud s odkazem na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 se závěrem okresního soudu o nezpůsobilosti pohledávky k započtení souhlasí. Z citovaného rozhodnutí mj. plyne, že„ Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod číslem 23/2020 Sb. rozh. obč.). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky“. V daném případě na základě provedeného dokazování a ze zjištění, která okresní soud učinil z provedených důkazů (bod 17 odůvodnění napadeného rozsudku) je zřejmé, že míra nejistoty ohledně aktivní pohledávky, kterou je pohledávka žalované vůči žalobci k započtení, je mnohem vyšší, než je tomu v případě pohledávky pasivní, kterou je pohledávka žalobce na zaplacení kupní ceny. 15. Dále ze shora citovaného rozhodnutí plyne, že„ Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě