57 CO 260/2021-98 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] zahrada o výměře 462 m2 a parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře 95 m2, zapsaných na [list vlastnictví] pro [obec] a katastrální území [část obce] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] (odstavec I. výroku) a zároveň žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného (odstavec II. výroku). 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, přičemž navrhoval, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že nelze učinit závěr o tom, že by dobrá víra držitelů dala vzniknout věcnému právu - vlastnictví sousedících pozemků, nabytému v dobré víře v to, že vlastníky od počátku tito držiteli jsou. Žalobce tvrdil, že tato dobrá víra držitele předmětných pozemků byla prokázána, když spolu s darovanými pozemky převzal od dárců i pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce], které přiléhaly k pozemku parc. [číslo] Tyto pozemky užívali v předchozí době jeho rodiče, manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], společně v dobré víře, že pozemky parc. [číslo] jsou součástí jejich pozemku. Jeho rodiče, jakož i on sám, byli oprávněnými držiteli uvedených pozemků ve smyslu § 130 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Předmětné pozemky převzal již oplocené a ve špatném stavu, tyto zvelebil návozem zeminy a pozemek parc. [číslo] úpravami přeměnil z pastviny na zahradu. Mezi jednotlivými pozemky, tj. pozemky v jeho vlastnictví a mezi pozemky ve vlastnictví žalovaného, nebyly patrné žádné hranice a žalovaný se nikdy proti užívání těchto pozemků žalobcem neohradil. Dobrá víra se dá dovodit z toho, že pozemky byly oploceny, přičemž žalobce se jejich výměrou nezabýval, když tyto pozemky převzal od svých právních předchůdců jako pozemek oplocený, který byl předchůdci užíván. Žalobce také nesouhlasil s rozhodnutím okresního soudu o náhradě nákladů řízení, když náklady na zastoupení advokátem byly žalovaným vynaloženy neúčelně, neboť žalovaný disponuje řadou zaměstnanců s právnickým vzděláním, kteří za něj mohou v tomto řízení jednat. Jde o běžný spor a žalovaný by proto měl být schopen sám vystupovat, zejména disponuje-li odborným aparátem, přičemž poukazoval na ustálenou judikaturu Ústavního soudu. Dále žádal, aby při rozhodování o náhradě nákladů řízení, v případě neúspěchu žalobce, soud postupovat podle § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení žalovanému nepřiznal, a to s ohledem na žalobcův nepříznivý zdravotní stav a jelikož je starobním důchodcem a jeho důchod sotva stačí na pokrytí jeho základních životních potřeb. 3. Žalovaný navrhoval, nechť je rozsudek potvrzen, neboť okresní soud na základě provedených důkazů správně zjistil skutkový stav a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, která správně právně posoudil. Žalovaný od počátku sporu tvrdí, že žalobce ani jeho právní předchůdci nebyli oprávněnými držiteli předmětných pozemků. Žalovaný za správný rovněž označil výrok ohledně náhrady nákladů řízení. Na základě statutu [územní celek] je správa předmětných pozemků svěřena Městskému obvodu [část obce], který je povinen jednat jménem města a ve všech řízeních vedených soudy týkající se městského obvodu svěřené záležitosti, přičemž Městský obvod [část obce] nemá žádné zaměstnance s právnickým vzděláním a nedisponuje tak odborným aparátem, jak uvádí žalobce. Náklady na právní zastoupení v této věci nemohou být považovány za neúčelné nejen z pohledu nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců, ale také s ohledem na složitost předmětu sporu. V řízení před soudem I. stupně nebyly ze strany žalobce tvrzeny a prokázány skutečnosti, které by mohly být důvodem moderace jeho nákladové povinnosti podle ust. § 150 o. s. ř. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek v celém rozsahu dle § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalobce, pokud se týká rozhodnutí ve věci samé, obsažené v odstavci I. výroku rozsudku, není důvodné. 5. Okresní soud z jednotlivých důkazů (viz bod 3. odůvodnění napadeného rozsudku) učinil správná skutková zjištění, která jsou zcela postačující pro právní posouzení věci, když z těchto učiněných zjištění plyne skutkový stav uvedený v bodě 4. odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. Platí to zejména o tom, že žalobce je evidován jako vlastník pozemků nacházejících se LV [číslo] to kromě parc. [číslo] též o pozemku [číslo] - trvalý porost o výměře 350 m2 v k. ú. [část obce], [obec], zapsaných u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], který bezprostředně souvisí s pozemkem parc. [číslo] trvalým travním porostem o výměře 95 m2, který dále bezprostředně sousedí s pozemkem parc. [číslo] zahradou o výměře 462 m2, nacházejících se v k. ú. [část obce], [obec], zapsané na [list vlastnictví] u [kastastrální úřad], [katastrální pracoviště] (dále jen,,sousedící pozemky“), přičemž žalovaný je zapsán jako vlastník těchto sousedících pozemků u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště]. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] historicky vznikly obnovami katastrálního operátu z pozemku původně parc. [číslo] když do té doby existovaly již dříve v roce 1986 [číslo] z pozemku původní parc. [číslo] vyčleněné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Pozemky aktuálního parc. [číslo] parc. [číslo] nabyli koupí na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] rodiče žalobce [jméno] a [jméno] [příjmení], pod tehdejším parc. [číslo] st. pl. o výměře 63 m2 a parc. [číslo] pastva o výměře 448 m2, zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce]. V roce 2015 byl ještě patrný průběh hranice mezi pozemky parc. [číslo] když byl zvýrazněn odlišným způsobem osazení dřevinami odlišného stáří. Zejména v průběhu let 2015 až 2018 byly na sousedících pozemcích prováděny rozsáhlé terénní úpravy, včetně osázení okrasnými dřevinami a vymýcení vzrostlých listnatých stromů v rozsáhlém měřítku, takže v roce 2018 byl již stromový porost na těchto pozemcích téměř odstraněn. Jak u pozemků žalobce, tak u pozemků sousedících jde o pozemky pravidelného tvaru lichoběžníku, blížícího se tvaru obdélníku, nenacházejí se na svažitém, či jinak výškově značně členitém a tudíž nepřehledném terénu, naopak jde o celek s průběžným mírným sklonem pravidelného tvaru. Délka hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] činí cca 19 m. Dne 27. 1. 1986 rodiče žalobce spolu s žádostí o zápis novostavby garáže na pozemku tehdejšího parc. [číslo] v k. ú. [část obce] předložili středisku geodézie též geometrický plán s vyznačením hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] to spolu s výkazem výměr těchto pozemků. Stavba ve formě přístavby garáže byla povolena k užívání rodičům žalobce následně vydaným kolaudačním rozhodnutím, které nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] došlo k uzavření darovací smlouvy mezi [jméno] a [jméno] [příjmení] jakožto dárci a žalobcem jakožto obdarovaným, kdy předmětem darovací smlouvy byl pozemek parc. [číslo] (tehdy parc. [číslo]), pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] dále rekreační chata [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] garáž nacházející se na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obec Ostrava. 6. Okresní soud věc správně posoudil ve smyslu § 80 o. s. ř., přičemž odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobce prokázal naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, když tato směřuje k odstranění stavu nejistoty, neboť v katastru nemovitostí u sousedících pozemků je jako vlastník zapsán žalovaný, ačkoliv by jím měl být dle tvrzení v žalobě žalobce. Odvolací soud se taktéž shoduje se stanoviskem okresního soudu, že vlastnické právo může vydržet jen oprávněný držitel. Otázka, zda držitel věci byl v dobré víře, není otázkou skutkovou, ale právní. Oprávněný je držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří, přičemž omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2190/2000). Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1848/98, nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 200/18). V případě žalobce, stejně jako jeho právních předchůdců, se však o takovýto omluvitelný omyl nemohlo jednat, a to jak vzhledem k rozdílu výměr o více než 100 %, ale i se zřetelem k pravidelnému tvaru pozemku a přehlednému terénu, ve kterém se pozemek nachází. I okolnost týkající se žádosti o zápis novosta