57 CO 37/2022-66 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26.348 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.932 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 7.472 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 7.472 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 7.472 Kč od 26. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12.611 Kč do tří dnů od právní moci toho rozsudku k rukám zástupce žalobce (odstavec II. výroku). 2. Rozsudek v celém rozsahu napadl žalovaný, přičemž navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v plném rozsahu zrušil a žalobní nárok zamítl. Žalovaný nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že předmětem řízení není vymezení nebytové jednotky nacházející se ve vlastnictví žalovaného, nýbrž toliko nárok na zaplacení částky vyplývající z usnesení žalobce [číslo] [číslo], když nebytový prostor (jednotka [číslo]) se nachází ve správě žalobce. Žalovaný tvrdil, že nebytová jednotka [číslo] se z části nachází v domě žalobce ([adresa] [číslo]) a z části v domě [číslo], čímž v případě placení příspěvků na správu domu a pozemku dle výměry nebytové jednotky dochází zčásti k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce. Povinností soudu tak bylo vypořádat se s touto žalovaným tvrzenou skutečností a nikoliv akceptovat nesprávnost zaměření nebytové jednotky [číslo] v domě [adresa] [číslo]. 3. Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil. 4. Po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, odvolací soud přezkoumal rozsudek, jakož i předcházející řízení, dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, odvolací soud věc projednal, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 6. Okresní soud z provedených důkazů učinil správná a postačující skutková zjištění, když tato odvolací soud přejímá a pro stručnost odkazuje na bod 4. odůvodnění napadeného rozsudku. Zjištěný skutkový stav okresní soud správně posoudil dle ust. § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě něhož je vlastník jednotky povinen přispívat na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícího podílu na společných částech, nebylo-li prohlášení učiněno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému z vlastníkovi jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Do působnosti shromáždění vlastníků jednotek ve smyslu § 1208 písm. c) a d) o. z. mimo jiné patří stanovení celkové výše příspěvku na správu domu a pozemku pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků, jakož i schválení druhů služeb a způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky. Jestliže shromáždění v rámci své pravomoci stanovilo výši příspěvku žalovanému, aniž by toto rozhodnutí bylo následně jakýmkoliv legitimním způsobem zpochybněno, pak obrana žalovaného, že předmětná nebytová jednotka [číslo] je nesprávně zapsaná u příslušného katastru nemovitostí, neboť se zčásti nachází v domě [adresa] [číslo] a zčásti v domě [adresa] [číslo], nemůže obstát. Žalovaný ve svých odvolacích námitkách nezpochybňuje celkovou výměru předmětného nebytového prostoru, která je v rozsahu 292,08 m2; tato výměra pak nachází své vyjádření při stanovení podílu žalovaného na společných částech domu a pozemku tj. [číslo], neboť první číselný údaj uvádí, jaká je výměra příslušného jiného nebytového prostoru nacházející se v domě [adresa] (bez uvedení desetinné čárky), což rovněž vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [obec], okres [okres], vedené u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště]. Žalovaný k prokázání svých tvrzení poukazoval na zjištění obsažená jím zadaném znaleckém posudku zpracovaném znalcem [titul] [jméno] [příjmení]; v bodě 6. nálezu znaleckého posudku znalec uvádí, že v parametrech rozhodných pro ocenění staveb se zjištěný stav s předloženými doklady neshoduje - jiný nebytový prostor [číslo] se ve skutečnosti nachází i v části spodní stavby obytné budovy [adresa] [číslo] (část je také zároveň součástí spodní stavby obytné budovy [adresa] [číslo] a je zde i jeden z vnitřních vstupu z OB [číslo] [číslo] do prostor JNP [číslo]), resp. se nachází i na pozemku parc. [číslo]. Předmětem zadání znaleckého posudku však bylo určení obvyklé ceny nemovité věci ve vlastnictví žalovaného podle stavu ke dni ocenění tj. ke dni [datum], tudíž výše popsané zjištění znalce nemá ve vztahu k posuzovanému nároku žalobce a námitkám žalovaného žádnou právní relevanci. Jestliže žalovaný nesouhlasí se způsobem, jakým je předmětná nemovitost zapsána v katastru nemovitostí, pak je na něm, aby tento jím tvrzený nesoulad byl event. revidován na základě uplatnění odpovídajícího nároku, ovšem zcela jistě ne v rámci řízení, ve kterém se žalobce domáhá po žalovaném nezaplacených úhrad vyplývajících z jeho vlastnictví nebytových prostor ve smyslu § 1180 odst. 1 občanského zákoníku. Z tohoto zákonného ustanovení tak vyplývá, že vlastník jednotky přispívá v poměru odpovídajícího podílu na společných částech domu, nebylo-li v prohlášení určeno jinak. Chce-li tedy někdo změnit tento poměr, musí nejdříve změnit prohlášení vlastníka, což v daném případě nenastalo. Okresní soud tak postupoval správně, pokud k těmto vzneseným námitkám žalovaného nepřihlédl. Jestliže se žalobce v rámci řízení domáhal po žalovaném zaplacení dlužných úhrad za měsíce [číslo] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok], a to za každý měsíc ve výši 7.472 Kč (když za měsíc duben 2020 požadoval poměrnou část ve výši 3.540 Kč), pak nelze než souhlasit se závěrem okresního soudu, že je povinován tyto platby žalobci zaplatit, přičemž v podrobnostech odvolací soud odkazuje na zcela přiléhavé odůvodnění prvostupňového soudu, zejména v bodě 9. odůvodnění rozsudku. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci dlužnou částku, a to včetně příslušenství, neboť je nepochybné, že se ve smyslu § 1970 o. z. se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci, přičemž výše úroku z prodlení je dána ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Z výše uvedených důvodů shledal odvolací soud rozhodnutí okresního soudu věcně správným, a proto rozsudek v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. 8. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, avšak žalobci žádné takovéto náklady nevznikly.