57 CO 83/2022-137 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 47.239 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 47.239 Kč od 4. 5. 2019 do zaplacení a na nákladech řízení 3.090 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. 2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a namítala, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudem aplikované ust. § 2295 o. z. není pro daný případ použitelné, když žalovaná sice odevzdala klíče od bytu až 2. 8. 2018 (správně 2. 10. 2018), ale žalobce věděl, že v bytě žalovaná nepobývá od konce roku 2015. Byt byl v nezpůsobilém stavu k obývání ve smyslu ust. § 2243 o. z., a to s ohledem na plíseň, na kterou v roce 2003 odkazuje přípis Krajské hygienické stanice MS kraje. Dle ustálené praxe a výkladu ust. § 2292 o. z. byt je předán i v případě, že nájemce pronajímateli nepředá klíče k bytu, avšak nájemce byt opustí takovým způsobem, že nájem lze považovat za skončený, a za tohoto stavu se uplatní vyvratitelná domněnka, že byt byl odevzdán v den skončení nájmu. Žalovaná v bytě nebydlela, celou dobu se zdržovala u svého přítele. Není pravda, že by v řízení o dlužné nájemné nenamítala nezpůsobilost bytu k užívání, zmiňované stanovisko hygienické stanice zde prezentovala, nicméně za byt prostě platila nájemné, jak měla, když nájemné pokrývaly platby státního příspěvku na bydlení, které pobírala. Dále poukazuje na to, že zřejmě došlo k omylu ze strany soudu, pokud jde o datum uzavření nové nájemní smlouvy s tím, že jediná nájemní smlouva, která byla žalovanou uzavřena, je ze [datum] a ne ze [datum]. Byt je do dnešního dne neobydlený a ve stavu, v jakém ho opustila s tím, že by bylo možné tuto skutečnost prokázat, kdyby soud prvního stupně připustil navržené důkazy směřující k prokázání stavu bytu. Jelikož k předání bytu došlo již v době jejího skutečného opuštění bytu v roce 2015, není možné žalobci přiznat nárok s odkazem na ust. § 2295 o. z., a to ani co do bezdůvodného obohacení, když k žádnému obohacení ze strany žalované nedošlo. Žalobce po předání bytu byt nepronajímal, a to zřejmě z důvodu jeho nezpůsobilosti ve smyslu ust. § 2243 o. z., tudíž ani k žádné škodě na straně pronajímatele nemohlo dojít. 3. Pověřená pracovnice žalobce u jednání navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu na základě včas podaného odvolání dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. oprávněné osoby a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Skutková zjištění okresního soudu odpovídají provedenému dokazování. Pouze pokud jde o skutková zjištění okresního soudu, že žalovaná nezpochybňovala výši naposledy sjednaného nájemného, které bylo ujednáno v nájemní smlouvě ze dne [datum] (viz bod 7 odůvodnění), jedná se o písařskou chybu, neboť jak je i z dalšího odůvodnění rozhodnutí zřejmé, naposledy bylo sjednáno nájemné mezi žalobcem a žalovanou smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum]. Stejně tak jde o zřejmou nesprávnost odůvodnění, pokud okresní soud uvedl, že částka 116 Kč představuje nedoplatek služeb (viz bod 7 odůvodnění), a to s ohledem na žalobní tvrzení, z nichž plyne, že částka 116 Kč byla žalobcem požadována jako poměrná náhrada sjednaného nájemného za období od 1. 10. do 2. 10. 2018 okresní soud v bodě 11 odůvodnění nesprávně uvádí, že žalovaná od 26. 7. 2018 byt užívala bez právního důvodu, když bylo prokázáno a bylo to rovněž předmětem řízení, že žalovaná byt užívala bez právního důvodu od 26. 7. 2016. Okresní soud v bodě 11 odůvodnění nesprávně uvádí, že žalovaná od 26. 7. 2018 byt užívala bez právního důvodu, když bylo prokázáno a bylo to rovněž předmětem řízení, že žalovaná byt užívala bez právního důvodu od 26. 7. 2016. Nicméně tyto nesprávnosti v odůvodnění nemají vliv na jinak správné závěry okresního soudu o skutkovém stavu a právním posouzení. 6. Pokud jde o námitku žalované týkající se zdravotní závadnosti předmětného bytu, ta není významná a ve vztahu k tomuto tvrzení nebylo nutné provádět jakékoliv dokazování. Okresní soud v dané věci soud správně vycházel z posledně stanoveného nájmu, jak předpokládá ust. § 2295 o. z. Pokud žalovaná namítala, že toto ustanovení nebylo ve věci aplikováno správně, neboť žalovaná byt opustila již v průběhu roku 2015, odvolací soud poukazuje na zjištění, že žalovaná podala proti žalobci žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu (řízení bylo vedeno pod sp. zn. 61 C 215/2016, žaloba byla zamítnuta a rozsudek byl následně potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 71 Co 216/2018). Jestliže žalovaná až do září 2018 vedla řízení, v němž se chtěla domoci určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum], která jí byla žalobcem dána dle ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., stěží lze dovodit její úmysl trvale opustit předmětný byt již v roce 2015. Ust. § 2292 věty druhé o. z., podle kterého opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned, nelze vyložit ve prospěch žalované, neboť žalovaná tím, že vedla soudní řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, dávala najevo vůli předmětný byt nadále užívat. Okresní soud proto správně dovodil, že žalovaná byt odevzdala až předáním klíčů 2. 10. 2018, čímž splnila podmínku řádného odevzdání bytu. Jelikož okresní soud správně zjistil, že nájemní vztah skončil žalované uplynutím výpovědní doby dne 25. 7. 2016, od 26. 7. 2016 do 2. 10. 2018 žalovaná užívala byt bez právního důvodu, pak za tuto dobu žalobci náleží částka, která odpovídá částce sjednané naposledy v nájemní smlouvě dle § 2295 o. z. Okresní soud správně žalobci přiznal částku 47.239 Kč, která sestává z náhrady ve výši ujednaného nájemného, tj. 46.786 Kč k tomu 453 Kč za spotřebované služby za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované částky do 3. 5. 2019, od 4. 5. 2019 je s plněním dluhu v prodlení s tím, že výše úroku z prodlení odpovídá ustanovení vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění okresního soudu (vyjma odůvodnění částky 116 Kč). 7. Odvolací soud rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. v celém rozsahu, tedy včetně výroku o náhradě nákladů řízení, jelikož okresní soud její výši určil správně a v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 600 Kč představující 2 režijní paušály za 2 úkony (příprava na jednání odvolacího soudu a účast u jednání odvolacího soudu) podle § 1 odst. 3 písm. b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.