71 CO 158/2022-181 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že část pozemku - orné půdy parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [územní celek] v okrese [obec], označená v geometrickém plánu [číslo] ze dne 19. 7. 2021, vyhotoveném [titul] [jméno] [příjmení] a potvrzeném [stát. instituce], [stát. instituce] dne 28. 7. 2021 pod č. [zkratka] [číslo], novým parcelním číslem [číslo] o výměře [výměra] [anonymizováno] m², je ve výlučném vlastnictví žalobce (odstavec I.) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 37.268 Kč (odstavec II.). 2. Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce s návrhem na jeho změnu ve smyslu vyhovění žalobě. Své odvolání odůvodnil námitkou, že okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil. Žalobce opětovně zdůraznil, že se nedomáhá konkrétní původní výměry pozemků, nýbrž určení vlastnictví (z titulu vydržení) té části pozemku, kterou on, respektive jeho právní předchůdci, historicky užívali jako vlastní a která je znázorněna v předmětném geometrickém plánu. Žalobce tuto spornou část pozemku po celou dobu zemědělsky využíval. V té souvislosti nezpochybnil obsah zápisu [specifikace] [anonymizována čtyři slova] [datum] a nevyloučil, že část jím užívaného pozemku na základě tohoto zápisu mu vlastnicky nepatřila, nejednalo se však o tu část, která je dle geometrického plánu předmětem tohoto řízení. Právě tuto listinu okresní soud nesprávně posoudil a nevzal v potaz další provedené důkazy, a to sdělení [jméno] [příjmení] Pozemkovému úřadu v [obec] ze dne 28. 7. 1993 - žádost o zaměření parcel - prokazující, že považovala příděl [číslo] (včetně bloku III [číslo] o výměře [výměra] ha) za své vlastnictví. Otázku způsobu nabytí pozemku i vytýčení hranic v terénu, shodně popisují žalobce i jeho syn [jméno] Okresní soud však vzájemné souvislosti těchto důkazů při svém hodnocení ignoroval. Listina - [specifikace] [anonymizována čtyři slova] svým obsahem nezpochybňuje dobrou víru žalobce ve vlastnictví ke sporné části pozemku. 3. Žalovaná v písemném vyjádření navrhovala potvrzení napadeného rozsudku v odstavci I. výroku a navrhla změnu výroku o nákladech řízení, neboť okresní soud při vyčíslení odměny advokáta žalované vycházel z nesprávné tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 AT, namísto správného § 9 odst. 4 písm. b) AT. K věci samé pak připomenul rozhodnutí [státní instituce] [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne [datum], z něhož plyne, že právní předchůdci žalobce nabyli vlastnické právo k pozemku ve zjednodušené evidenci – parcele původ grafický přídělový plán č. III [číslo], přičemž podstatné je, že původní (nesprávná) hodnota výměry této parcely, která není závazným údajem, neodpovídala jejímu geometrickému určení, které je závazným údajem. Vlastnická hranice mezi uvedenými parc. [číslo] (dříve III [číslo]) a parc. [číslo] (dříve III [číslo]) je stále stejná. Žalobce tedy nemohl užívat spornou část pozemku v dobré víře, že je jejím vlastníkem, když se tato část nacházela za konstantní hranicí a když základem pro užívání byl zápis o projednání [specifikace] [anonymizováno] [datum] umožňující žalobci užívání toliko dočasné bez jakéhokoliv dopadu do vlastnických práv. Při přidělování pozemků do dočasného užívání žalobci a jeho matce nebyla respektována vlastnická hranice a byl vymezen pouze rozsah užívání. Užívací právo žalobce nebylo totožné s právem vlastnickým. K vytýčení vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky nedošlo. 4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že podanému odvolání nelze vyhovět. 5. Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správná a pro posouzení věci dostačující. 6. V řízení bylo prokázáno, že na základě dohody o vydání věcí uzavřené podle zákona č. 229/1991 Sb. mezi ČR - Okresním úřadem v [obec] jako vydávajícím a žalobcem, jeho matkou [jméno] [příjmení] a bratrem [jméno] [příjmení] jako přijímajícími dne [datum], byli žalobci a jeho právním předchůdcům vydány pozemky, mimo jiné p. č. blok III [číslo], role o výměře [výměra] [anonymizována dvě slova], a to [jméno] [příjmení] 4/6, žalobci 1/6 a [jméno] [příjmení] 1/6 vzhledem k celku. V rámci provádění jednoduchých pozemkových úprav byl žalobci a jeho právním předchůdcům dán do dočasného užívání, mimo jiné i pozemek na bloku III., a to do doby provedení komplexních jednoduchých úprav v obci s tím, že vlastnická práva majitele k pozemkům zůstávají nedotčená (viz zápis o projednání návrhu [specifikace] [anonymizována dvě slova] [datum]). V takto vymezených hranicích užíval žalobce (původně vlastník podílu o velikosti 1/6 k celku, později výlučný vlastník celého pozemku) pozemek po celou dobu. V roce 2009 v souvislosti s digitalizací žalobce zjistil, že užívá pozemek ve větší výměře, než která odpovídá jeho vlastnictví a v srpnu 2013 provedl katastrální úřad z vlastního podnětu opravu v zobrazení hranice pozemku nově označeného parc. [číslo] s výměrou [výměra] [anonymizována dvě slova] [datum] byla vyhlášena platnost obnoveného katastrálního operátu v [katastrální uzemí], bylo zjištěno, že původní hodnota výměry parc. č. GP č. III [číslo] ([výměra] [anonymizována dvě slova]) neodpovídala jejímu geometrickému určení v grafickém operátu přídělového řízení (viz rozhodnutí [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum]). 7. Sporná část pozemku, která je součástí sousedního pozemku parc. [číslo] (dříve příděl III [číslo]), byla tehdejší vlastnicí [jméno] [příjmení] pronajata žalované v roce 1999 a následně v roce 2007 prodána žalované. Žalovaná tento pozemek užívala v rozsahu uživatelských hranic patrných v terénu a o skutečném průběhu hranice se dozvěděla až v souvislosti s obnovou katastrálního operátu. V podrobnostech se dále odkazuje na skutkové závěry okresního soudu. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal určení vlastnického práva ke sporné části pozemku z titulu vydržení, k němuž mělo dojít v době od roku 1999, kdy se v souvislosti s dohodou o vydání nemovitého majetku dle zákona č. 229/1991 Sb. chopil držby do roku 2009, resp. do roku 2013, kdy došlo k opravě chyb v katastru nemovitostí, bylo nutno posoudit žalobcem uplatněné právo podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. platného do 31. 12. 2013, dále jen obč. zák., a to dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník platný od 1. 1. 2014. 9. Dle ust. § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. 10. Dle ust. § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. 11. Podle ust. § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. 12. Výše uvedené skutečnosti odůvodňují závěr o tom, že žalobce měl naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť chtěl uvést do souladu faktický stav se stavem právním a získat podklad pro provedení záznamu v katastru nemovitostí. 13. Ve shodě s okresním soudem je však odvolací soud toho názoru, že žalobě nelze po právu vyhovět. 14. Zákonnými předpoklady pro nabytí vlastnictví k nemovitosti vydržením jsou oprávněná držba a trvání (výkon) této držby nepřetržitě po dobu deseti let. Oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Obě tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Posouzení dobré víry je proto nutno hodnotit vždy objektivně a nikoliv pouze z pohledu subjektivního přesvědčení držitele. Subjektivní dobrá víra držitele se tedy vždy musí opírat o existující právní důvod, přičemž dle dřívější právní úpravy postačovalo, aby se jednalo i o domnělý právní titul. 15. Z důvodů výše uvedených je odvolací soud ve shodě s okresním soudem v tom, že zákonný předpoklad dobré víry nebyl u žalobce (potažmo ani u jeho právních předchůdců) naplněn. Žalobci, jeho matce [jméno] [příjmení] a bratrovi [jméno] [příjmení] jako oprávněným osobám sice byla vydána mimo jiné nemovitost p. č. blok III [číslo] (viz dohoda o vydání ze dne [datum] schválená rozhodnutím [státní instituce] [anonymizována tři slova] v [obec] dne [datum]), tento pozemek však nebyl v terénu zaměřen a tvořil součást většího celku blok III. a ten byl součástí honu 909 užívaného do té doby firmou [právnická osoba] Z toho důvodu byl dne 10. 2. 1994 pořízen na žádost [jméno] [příjmení] zápis o [specifikace] [anonymizováno], na jehož podkladě byly mimo jiné i pozemky na bloku III. o výměře [výměra] [anonymizována dvě slova] dány žalobci i jeho předchůdcům do dočasného užívání do doby provedení komplexních jednoduchých úprav v