71 CO 259/2021-100 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh na určení, že pozemek parc. [číslo] v kat. území [obec] (dále jen pozemek) se nachází v přídatném spoluvlastnictví žalobkyně a žalované, v němž výše spoluvlastnického podílu žalobkyně činí 1/3, kdy tento spoluvlastnický podíl je spojen s vlastnictvím pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] (dále jen pozemek ve výlučném vlastnictví žalobkyně) a výše spoluvlastnického podílu žalovaného činí 2/3, kdy tento spoluvlastnický podíl je spojen s vlastnictvím pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] (dále jen pozemek ve výlučném vlastnictví žalované), (odstavec I. výroku), a zavázal žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení (odstavec II. výroku). 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastnice mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek, na který navazují pozemky ve výlučném vlastnictví obou účastnic. Pozemek od počátku vzniku usedlosti sloužil jako příjezdová cesta a takto funguje do dnešního dne, a to bez podstatných problémů mezi účastníky. Využívají ho obě účastnice jako přístup ke svým nemovitostem při použití osobních automobilů. Na pozemek žalobkyně vede z místní komunikace přes zahradu vydlážděný chodník pro pěší přístup k nemovitosti. Žalobkyně získala pozemky do výlučného spoluvlastnictví na základě dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uzavřené mezi účastnicemi dne [datum]. V této dohodě je v bodě IV. ujednáno, že při užívání ostatních nemovitostí ve výlučném, případně podílovém spoluvlastnictví, budou dbát na vzájemnou ohleduplnost a vzájemné nerušení se. Po právní stránce posoudil okresní soud žalobu dle ust. § 80 o. s. ř. a dle ust. § 1223 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. S ohledem na zápis přídatného spoluvlastnictví do veřejného seznamu má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Okresní soud shledal splnění dvou podmínek stanovených v zákoně pro vznik přídatného spoluvlastnictví, a to existence dvou a více samostatných věcí, které vytvářejí místně a účelem vymezený celek a existence věci, která slouží společnému účelu všech vlastníků samostatných věcí. Okresní soud naopak neshledal splnění třetí, kumulativně stanovené podmínky, tj. že pozemky ve výlučném vlastnictví účastnic nelze užívat samostatně bez existence pozemku. Uzavřel, že pozemek slouží žalobkyni pouze pro pohodlnější přístup k nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví, když k této je zajištěn pěší přístup z veřejné komunikace. Účastnice používají pozemek po dlouhou dobu bezkonfliktně a tímto naplňují dohodu ze dne [datum] ohledně ohleduplnosti a nerušení se při užívání. Případné neshody či porušení této dohody mohou účastnice řešit jiným způsobem. Okresní soud uvedl, že s ohledem na velikost pozemku by v případě jeho reálného rozdělení žádná z účastnic nebyla schopna tento používat k příjezdu ke svým nemovitostem bez rozšíření této komunikace. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Namítala, že pozemek slouží jako jediný přístup k nemovitostem obou účastnic pro motorová vozidla. Bez jeho existence nelze na pozemky žalobkyně vjíždět. Takto pozemek slouží nejméně od druhé světové války. Nemůže se tak jednat toliko o pohodlnější přístup žalobkyně na své pozemky. Závěry okresního soudu jsou v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, dle kterého užívání hlavní věci bez předmětu přídatného spoluvlastnictví není dobře možné nejen v případě, že není možné vůbec, ale i tehdy, je-li podstatně omezeno či ztíženo. Pokud okresní soud odkazoval na dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví s tím, že případné neshody ohledně užívání pozemku mohou účastnice řešit jiným způsobem, není jasné, o jaký způsob by se mělo jednat. Přídatné spoluvlastnictví vzniká přímo ze zákona, pokud jsou kumulativně splněny podmínky pro jeho vznik, nikoliv rozhodnutím soudu. 4. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. Setrvala na svém stanovisku, že není splněna jedna z podmínek pro vznik přídatného spoluvlastnictví, a to požadavek, že pozemek slouží společnému účelu tak, že bez ní není užívání samostatných věci dobře možné. Namítala rovněž, že pozemky účastnic netvoří místně a účelem vymezený celek. Pozemky ve výlučném vlastnictví účastnic bezprostředně sousedí s hlavní komunikací a obě jsou povinny si pro potřeby zachování právní jistoty a prevence soudních sporů zřídit a zajistit vlastní vjezd. Toto řešení je technicky i finančně dostupné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které odkazovala rovněž žalobkyně, připouští, že vzhledem k výjimečným okolnostem konkrétní věci je možno posoudit otázku přídatného spoluvlastnictví i jinak. Tyto výjimečné okolnosti žalovaná spatřuje v tom, že zde existují výrazně narušené vztahy rodinných příslušníků obou účastnic a zároveň v tom, že je technicky i finančně možné vybudování samostatných vjezdů na straně obou účastnic a tímto dojde k odstranění případných dalších sporů. 5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné a jsou zde podmínky pro změnu napadeného rozsudku. 6. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. 7. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud však nesouhlasí s právním posouzením okresního soudu s tím, že zde jsou podmínky pro změnu napadeného rozsudku. 8. Dle ust. § 1223 odst. 1 o. z. věc náležící společně několika vlastníkům samostatných věcí určených k takovému užívání, že tyto věci vytvářejí místně i účelem vymezený celek, a která slouží společnému účelu tak, že bez ní není užívání samostatných věcí dobře možné, je v přídatném spoluvlastnictví těchto vlastníků. Týká-li se přídatné spoluvlastnictví nemovité věci, zapisované do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i přídatné spoluvlastnictví. 9. Dle ust. § 1224 odst. 1 o. z. věc v přídatném spoluvlastnictví nesmí být proti vůli některého ze spoluvlastníků odňata společnému účelu. 10. Z dikce ust. § 1223 o. z. vyplývá, že věc, v daném případě pozemek, se stává předmětem přídatného spoluvlastnictví přímo ze zákona ex lege při splnění zákonných předpokladů, uvedených v tomto zákonném ustanovení. S ohledem na zápis přídatného spoluvlastnictví do veřejného seznamu (do katastru nemovitostí) je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na jeho určení. 11. Přídatné spoluvlastnictví vzniká ze zákona při kumulativním splnění těchto podmínek: a) musí zde existovat dvě a více samostatných věcí, které vytvářejí místně a účelem vymezený celek, b) musí zde existovat věc, která slouží společnému účelu všech vlastníků samostatných věcí, c) bez existence věci, která slouží společnému účelu všech vlastníků samostatných věcí, není dobře možné samostatné věci užívat. 12. V dané věci je nepochybné, že zde jsou pozemky ve výlučném vlastnictví žalobkyně a žalované. Jedná se o pozemky, na kterých jsou umístěny stavby sloužící k bydlení účastnic a pozemky, přiléhající, které společně vytváří funkční celek (zahrada). Pozemky účastnic vytvářejí místně a účelem vymezený celek, a to jak historicky (bývalá zemědělská usedlost), tak v současné době. Jedná se o pozemky, které na sebe místně navazují a slouží stejnému účelu - zajištění bydlení. Zákonná úprava přídatného spoluvlastnictví nikde nestanoví, že se musí jednat o viditelně oddělený (např. oplocený) celek, ale musí zde být místní a účelová souvislost. Nejvyšší soud připustil možnost vzniku přídatného spoluvlastnictví ve svém rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, a to ve vztahu k obytnému domu, ve kterém jsou bytové jednotky ve výlučném vlastnictví a přilehlé zahrady, která je ve spoluvlastnictví těchto vlastníků a která slouží ke společnému užívání. S ohledem na účel úpravy přídatného spoluvlastnictví není důvod tuto úpravu nevztáhnout rovněž na vlastníky pozemků, na kterých jsou umístěny stavby určené k bydlení, které spolu bezprostředně sousedí. 13. Dále je nepochybné, že účastnice mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek, který tvoří v současné době jedinou přístupovou cestu k pozemkům obou účastnic ve výlučném vlastnictví a to jak pro pěší, tak především pro motorová vozidla. Přístupová cesta zde existuje historicky a nepřetržitě řadu desítek let, když zajišťovala jediný možný způsob přístupu k dřívější zemědělské usedlosti, která byla tvořena pozemky ve vlastnictví účastnic. Jedná se tak o pozemek, který slouží společnému účelu (přístupu a příjezdu) obou účastnic. Za této situace je správný závěr okresního soudu, že zde jsou splněny první dvě podmínky pro vznik přídatného spoluvlastnictví. Námitka žalované, že je v technických a finančních možnostech obou účastnic zřídit samostatné