71 CO 44/2022-125 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud svým rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 25 136 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 28. 8. 2019 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci svého rozsudku. Dále vyslovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], na nákladech řízení částku, o jejíž výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení. V samostatném usnesení určil okresní soud náklady řízení částkou 18 038,30 Kč. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 2. 4. 2018 syn žalobkyně [jméno] [příjmení] spolu se svými dětmi venčil ve [obec] psa žalobkyně a současně venčil na stejném místě psa žalovaného [jméno] [příjmení]. Psi účastníků se na sebe vrhli, když pes žalobkyně šel volně a pes žalovaného se utrhl z vodítka. [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] spolu se třetí neznámou osobou se snažili psy od sebe odtrhnout, což se jim povedlo až po nějaké chvíli. Pes žalobkyně při tom utrpěl zranění a byl tentýž den ošetřen na veterinární pohotovosti [titul] [příjmení]. Ta zjistila frakturu dolní čelisti s tím, že je nutno chirurgické intervence na specializované klinice v [obec]. Následující den byl přijat pes žalobkyně za účelem provedení nutného chirurgického zákroku na veterinární kliniku [titul] [jméno] [příjmení]. Zároveň byla klinice zaplacena záloha na náklady léčení psa ve výši 5 000 Kč. Veterinární pohotovost a následně veterinární klinika si dále účtovali dne [datum] 1 341 Kč, dne [datum] 10 000 Kč, dne [datum] 3 522 Kč, dne [datum] 680 Kč a dne [datum] 2 413 Kč. Z důvodu zlomené čelisti bylo potřeba psa krmit přes sondu rozmixovanou konzervou speciálního krmiva, za které bylo fakturováno 1 208 Kč a 972 Kč. Dopisem ze dne 13. 8. 2019 byl žalovaný písemně vyzván k úhradě nákladů na léčení psa žalobkyně ve výši 25 136 Kč. Následně ještě byl právní zástupce žalovaného kontaktován právní zástupkyní žalobkyně prostřednictvím e-mailu. 3. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 2933 a § 2970 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se domáhá náhrady škody způsobené zvířetem, psem žalovaného, dle citovaného § 2933 a následujících o. z., která je založena na principu objektivní odpovědnosti bez možnosti liberace. Jde tedy o odpovědnost za výsledek bez ohledu na běh událostí. Předpoklady této odpovědnosti jsou existence škodné události, vznik škody a její výše a příčinná souvislost mezi nimi. Okresní soud měl za to, že škoda vznikla škodnou událostí způsobenou psem žalovaného, výše škody vyplývá ze zpráv veterinární pohotovosti a veterinární kliniky a z faktury za dodávku speciálního krmiva pro psy v rekonvalescenci, když se jednalo o účelně vynaložené náklady. K příčinné souvislosti mezi škodní událostí a způsobenou škodou okresní soud podotkl, že újma nemusí být zvířetem způsobena přímo například pokousáním, ale může k ní dojít i nepřímo. To, že na klinice byly léčeny následky rvačky obou psů, je zřejmé jak z popisu zranění, tak z časové souvislosti. Procesní obrana žalovaného, že zranění psa mohl způsobit i neznámý člověk, který se snažil oba psy od sebe odtrhnout, nebyla prokázána, avšak i kdyby bylo prokázáno, bylo by možno dovodit nepřímou příčinnou souvislost. Pokud žalovaná strana vyčítá protistraně, že její pes byl venčen bez vodítka, tak její pes byl venčen na vodítku, které zcela zjevně nebylo odpovídající pro psa této velikosti a rasy, když se záhy poté, co pes zabral, přetrhlo a ve svém důsledku pak byli oba dva psi v průběhu rvačky bez vodítka, bez možnosti ovládání. Lze se proto oprávněně domnívat, že i kdyby pes žalobkyně na vodítku byl, pes žalovaného by po zabrání byl bez vodítka a ke rvačce by stejně došlo. Pokud lze mít za pochybení venčení psa bez vodítka, nepochybně i venčení psa na nevhodném vodítku, které pes snadno svou silou přetrhne, je také pochybením. Okresní soud tedy uzavřel, že psi účastníků se při venčení do sebe pustili, v průběhu rvačky byli bez vodítka a pokusy o jejich odtrhnutí nebyly zpočátku úspěšné. V důsledku rvačky pak utrpěl zranění menší a slabší pes žalobkyně. V neposlední řadě okresní soud zdůraznil, že majitel psa by ho měl svěřit pouze osobě, která je schopna psa za každé situace zvládnout a obzvláště to platí o psech velkých. 4. Proti tomuto rozsudku si podal včasné odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta, popřípadě přihlédl k podílu obou stran na vzniku škody. Poukázal na to, že okresní soud nevzal v potaz veškerá zjištění, která vyplynula z provedeného dokazování. Některé okolnosti bagatelizoval. Skutečnosti vyplývající ze spisu okresní soud posoudil nesprávně, zejména ve vztahu ke spolupůsobení, které lze na straně žalobkyně shledat. Dále poukázal na výslech svědka [jméno] [příjmení], z jehož výpovědi vyplynulo, že nevěnoval svému psu náležitou pozornost. Tento bez dohledu pobíhal volně, 10 metrů před svědkem, nebyl tak pod kontrolou svého vodiče v tom smyslu, že by reagoval na jeho povely. Pes žalovaného naopak na vodítku veden byl. Byl to tedy pes žalobkyně, který svým přirozeným chováním zapříčinil vznik škodní události. Pokud někdo nechá svého psa volně pobíhat, musí být srozuměn s možnými riziky a nést odpovědnost se všemi důsledky. Dále poukazoval na nesprávné znění (formulaci) výroku o nákladech řízení. 5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že okresní soud provedl řádné dokazování a všemi okolnostmi se náležitě zabýval. V okamžiku střetu nebyl ani jeden pes na vodítku, neboť pes žalovaného se z vodítka utrhl. Pes žalobkyně při setkání na psa žalovaného pouze štěkal, ten se následně vrhl na psa žalobkyně. 6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně včetně předcházejícího řízení postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 7. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. 8. Správně zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud dle správných právních ustanovení, avšak odvolací soud nesouhlasí s právním posouzením, které okresní soud ve věci zaujal. 9. Jak správně uvedl okresní soud, náhrada škody dle § 2933 a následujících o. z. je založena na principu objektivní odpovědnosti bez možnosti liberace. Předpoklady této odpovědnosti je existence škodné události, vznik škody a její výše a příčinnou souvislost mezi nimi. 10. Jak uvedl odvolací soud ve svém usnesení ze dne 9. 6. 2021, č. j. 71 Co 133/2021-80 skutečnost, že se jedná o objektivní odpovědnost bez možnosti liberace, neznamená to bez dalšího, že by bylo možné přiznat škodu, aniž by se soud zabýval okolnostmi případu, pokud je to ze strany odpovědné osoby namítáno tak, jak to bylo v tomto případě. Procesní obrana žalovaného se opírala o tvrzení, že se na škodě podílela i žalobkyně z titulu spoluzavinění. 11. Dle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. 12. Účast poškozeného na vzniku škody ve smyslu § 2918 o. z. lze dovodit jen tehdy, je-li jednání (opomenutí) poškozeného prokazatelně jednou z příčin škody. Je tedy nutno činit rozdíl mezi tím, kdy škůdce plně způsobil škodu, a kdy jeho jednání pouze přispělo ke škodlivému následku. Ve zbytku svého právního posouzení odkazuje odvolací soud na své shora citované rozhodnutí ze dne 9. 6. 2021. 13. Ve světle závěru tam uvedených dospívá odvolací soud k závěru, že lze dovodit spolupůsobení žalobkyně a žalovaného na vzniku škodné události z 50 % z následujících důvodů: - Byl to pes žalobkyně, který nejenže nebyl na vodítku, ale v době střetu byl vzdálen od svého doprovodu 10 m. - Doprovod psa žalobkyně poté, co zaregistroval, že pes začíná štěkat (mohl tak předpokládat kolizní situaci), nebyl schopen psa přivolat a odvézt na jiné místo. - Pes žalovaného byl sice veden na vodítku, ale zcela nevhodném, takže na štěkání reagoval tak, že se utrhl a došlo ke střetu. - Vodiči obou psů neuměli na vzniklou situaci reagovat a střet psů by bez cizí pomoci nebyli schopni ukončit. 14. Na závěr odvolací soud podotýká, že velikostní a hmotnostní rozdíl mezi psy neřešil, když právě v tom spatřuje přirozené chování zvířete. Je totiž notorietou, že jsou to v převážné míře právě psi malých plemen, kteří dorážejí a štěkají na psy plemen velkých a mohou tak vyvolat kolizní situaci a střet, kterému by měli právě proto jejich majitelé umět předcházet, např. nenechávat psa bez dohledu, nicméně by mělo být pravidlem, že majitelé psů velkých plemen by měli věnovat zvýšenou míru výcviku nácviku poslušnosti. 15. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek