75 CO 325/2021-121 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24.374 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24.374 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 73.118 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 82.862 Kč od 1. 11. 2020 do 13. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58.488 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 64.899,94 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 234.648 Kč pak žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že ujednání v úvěrové smlouvě o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť ujednaná výše úroku 166,39 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání, neboť tato sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Okresní soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky ve 24.374 Kč představující dlužnou jistinu úvěru. Ve zbytku pak okresní soud žalobu žalobkyně zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. ohledně částky 44.205,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 68.579,76 Kč od 1. 11. 2020 do 13. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44.205,76 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení, částky 14.630 Kč a úroku ve výši 20 % ročně z částky 64.899,94 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 234.648 Kč, a do výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno. Žalobkyně podala odvolání dříve, než okresní soud rozhodl doplňujícím rozsudkem ze dne 18. 11. 2021, kterým byl napadený rozsudek doplněn tak, že byla zamítnuta žaloba co do zaplacení částky 0,82 Kč, v této části tedy není rozhodnutí okresního soudu napadeno. 4. V odvolání žalobkyně namítala, že úrok byl sjednán v zákonných limitech, když žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je naprosto běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, neboť je třeba zhodnotit vyšší rizikovost. Dále uvedla, že požadovaná sazba 102,09 % nedosahuje čtyřnásobku dle ní nejvyšší sazby úroku za úvěry u bank v době poskytnutí úvěru, sazba úroků tedy není nepřiměřená. Smlouvu považuje žalobkyně za platnou. Dále žalobkyně poukázala na to, že na ujednání o úrocích nelze aplikovat ustanovení § 1813 o. z., když s konkrétní výší úroku byl žalovaný seznámen v předsmluvním formuláři, ve smlouvě i v oznámení o schválení úvěru, a to jasně a srozumitelně. Ustanovení § 1813 o. z. tedy na dohodu o úrocích použít nelze a mohlo by být aplikováno maximálně ustanovení § 577 o. z. o nezákonném množstevním určení a možnosti soudu je změnit. Dále žalobkyně uzavřela, že úrok nemůže být sjednán v rozporu s dobrými mravy, když o. z. zná neúměrné zkrácení dle ustanovení § 1793 o. z., kterého se však musí žalovaný dovolat, což se nestalo. Navíc, i pokud by odvolací soud přisvědčil názoru o neplatnosti ujednání o úrocích, musí být žalobkyni přiznány dle ustanovení § 2395 a § 1802 o. z. alespoň obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Úroková sazba by tak měla být přiznána v celém rozsahu, žalobkyně však požaduje jen úrokovou sazbu 20 % ročně. Pokud jde o smluvní pokuty a náklady související s prodlením dlužníka, tak tyto žalobkyně požaduje v zákonem o spotřebitelském úvěru přípustné výši a kumulace smluvní pokuty a úroku z prodlení není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Dále žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu o neplatnosti celé smlouvy, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, je ujednání o výši úroku oddělitelné od zbytku smlouvy o úvěru. Dále namítala, že soudy při řešení vzájemných vztahů dle § 2993 občanského zákoníku nemohou provádět automatické vypořádání v tom smyslu, že by při vracení plnění stejného dluhu (například peněžitého plnění), za bezdůvodné obohacení považovaly pouze saldo, tedy pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve vyšší výši ponížený o nárok druhé strany na vydání bezdůvodného obohacení v nižší výši. Ustanovení § 2993 občanského zákoníku totiž výslovně stanoví, že právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Pokud druhá strana tedy námitku vzájemného plnění nevznese, nemůže soud k tomuto vzájemnému plnění přihlížet a za bezdůvodné obohacení považovat shora uvedené saldo. I kdyby tedy teoreticky platilo, že smlouva o úvěru je neplatná, tak by výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného odpovídala výši původní jistiny. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, ničeho takového nenamítal, soud tedy nemohl vzájemné zúčtování provést, kdy takový postup soudu prvního stupně je v rozporu s § 2993 občanského zákoníku. Rovněž rozporovala přiznání zákonných úroků z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení až v návaznosti na předžalobní výzvu, kdy k zesplatnění úvěru došlo již 21. 10. 2020 a úrok z prodlení byl požadován od 1. 11. 2020. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, uvedla, že tato se odvíjí od soudem přiznané jistiny, nikoliv od přiznaných úroků, které jsou příslušenstvím. 5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně žalobou doručenou okresnímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 82.862 Kč (tj. 64.899,94 Kč jistina, 17.762,72 Kč úrok přirostlý do zesplatnění, 200 Kč náhrada nákladů v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 smlouvy) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 82.862 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 14.630,82 Kč (tj. smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 82.662,66 Kč od [datum] do data vyhotovení žaloby), dále úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 64.899,94 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 234.648 Kč, a to z titulu nedoplatků ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřeli účastníci, když dne [datum] ji podepsal žalovaný, a na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč, který však žalovaný řádně nesplácel. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Okresní soud po provedeném dokazování listinami dne [datum] vyhlásil napadený rozsudek, který následně v předmětu řízení v záhlaví na pokyn krajského soudu opravil opravným usnesením ze dne [datum]. Dne [datum] vydal okresní soud doplňující rozsudek, kterým rozhodl o opomenuté části předmětu řízení, kdy tímto zamítl žalobu co částky 0,82 Kč. 8. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] krajský soud dále zjistil, že žalovaný žalovaný zde uvedl svůj e-mail a telefonní číslo. Jako adresu trvalého pobytu i adresu pro doručování uvedl [obec], [ulice a číslo]. Listina je datována dnem [datum] a je opatřena podpisy žalovaného a podpisem zprostředkovatele, který potvrdil převzetí návrhu, a podpisem za žalobkyni u akceptační doložky ze dne [datum]. Z hodnocení klienta ze dne [datum] krajský soud dále zjistil, že je zde u žalovaného, který byl ženatý a prohlásil, že nežije s manželkou, uveden pravidelný čistý příjem 18.543 Kč ze zaměstnání na pracovní poměr na dobu neurčitou a jako výdaje je uvedena částka 3.410 Kč na klienta (životní minimum), 1.000 Kč na bydlení forma bydlení státní-obecní, výdaje celkem 4.410 Kč, tudíž volné zdroje jsou po započítání rezervy 1.000 Kč měsíčně vyčísleny na 13.133 Kč. Vyplněný formulář je podepsán žalovaným dne [datum] a zprostředkovatel poskytnutí úvěru doporučil. 9. Ze sdělení [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 70.000 Kč na dobu 30 měsíců v srpnu 2019 požadovala úrokovou sazbu [anonymizováno]. 10. [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 70.000 Kč na dobu 30 měsíců v srpnu 2019 požadovala úrokovou sazbu [anonymizováno]. 11. Ze sdělen