75 CO 328/2022-130 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84.350 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 8. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 269.824 Kč s 10% úrokem z prodlení od 8. 1. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu 68.562,45 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.). 2. Okresní soud uzavřel, že dne 1. 4. 2019 žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému částku ve výši 110.000 Kč a tuto částku vyplatila dne 2. 4. 2019 na jeho účet. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 197.800 Kč. Celková splatná částka činila 307.800 Kč a žalovaný ji byl povinen uhradit v 60 splátkách po 5.130 Kč. Žalovaný vystupoval jako podnikatel, smlouva byla uzavřena mezi podnikateli. Žalovaný uhradil 5 splátek po 5.130 Kč, následně se dostal do prodlení se splátkou č. 6 splatnou dne 17. 10. 2019, kterou již neuhradil, a po 60 dnech ke dni 17. 12. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění dosud nezaplacené částky. Okresní soud dovodil, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně, neboť je požadován na základě absolutně neplatného ujednání mezi stranami. Podle okresního soudu smlouva o zápůjčce včetně dalších jejích ujednání nepodléhá právní ochraně ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem, které se týkají sjednané smlouvy. Tyto sjednané nároky jsou podle okresního soudu již nad rámec ochrany práva a mají charakter zjevného zneužití práva dle § 8 občanského zákoníku a okresní soud tato ujednání hodnotí jako neplatná podle § 547, § 580 a § 8 občanského zákoníku Okresní soud dovodil, že ustanovení smlouvy o půjčce uvedené v odstavci 8. bod 3, 4, umožňující přirůstání úroku k jistině, je neplatným právním úkonem, a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 35 Odo 101/2002 ze dne 24. 3. 2004. Dále okresní soud uzavřel, že závazek, který byl předmětem smlouvy o půjčce, tedy povinnost žalovaného vrátit zapůjčenou částku 110.000 Kč po dobu pěti let v pravidelných měsíčních splátkách po 5.130 Kč tak, že celkem mělo být uhrazeno 307.800 Kč, je natolik rozsáhlý, i s ohledem na výši sjednaného úroku z půjčky, který podstatně převyšoval úroky na půjčkách, jež byly poskytovány v té době bankami, v rozmezí 4,4 % až 17,9 % ročně. V předmětné smlouvě pak byly úroky sjednány ve výši 36 % ročně, tedy ve výši dvojnásobku nejvyšší sazby poskytované v daném místě a čase bankami, což samo o sobě vylučuje platné ujednání přirůstání úroků k jistině a jejich další úročení. S ohledem na tyto skutečnosti okresní soud považoval smlouvu za absolutně neplatnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84.350 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinu a částkou zaplacenou žalovaným, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu, a to do výroku II. v rozsahu částky 233.069 Kč s 10% ročním zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 1. 2020 do zaplacení a do souvisejícího nákladového výroku v odstavci III., podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se změny napadeného rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu. Odvolání žalobkyně směřovalo do částky 197.800 Kč s 10% ročním zákonným úrokem z této částky od 8. 1. 2020 do zaplacení, dále co do částky 35.269 Kč, což je 1/2 ze smluvní pokuty dle bodu 8.5. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce, s 10% ročním zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 8. 1. 2020 do zaplacení. Odvolatelka poukázala na to, že žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce jakožto fyzická osoba podnikatel, přičemž tuto skutečnost potvrdil uvedením identifikačního čísla a sídla v této smlouvě. Zde poukázala odvolatelka na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, č. j. 23 Cdo 1129/2008, z něhož vyplývá, že jestliže podnikatel, jakožto účastník smlouvy, uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby, dal tím najevo, že se smlouva týká jeho podnikatelské činnosti. Dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1142/2009 s důrazem na to, že dohodly-li se smluvní strany na poskytnutí zápůjčky za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z premisy, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích; opačný závěr by byl totiž v přímém rozporu se zásadou pacta sunt servanda, tj. že smlouvy musí být plněny, a taktéž předpokladem opatrnosti v právním styku. V případě smlouvy o zápůjčce byl jedním z jejích obligatorních pojmových znaků zaplacení úroků ze strany dlužníka coby odměny za poskytnutí peněžních prostředků žalobcem. Smluvní úrok byl ve smlouvě o zápůjčce stanovenu pevnou částkou ve výši 197.800 Kč, to je za půjčení částky 110.000 Kč na 60 měsíců zcela přiměřené, zejména pak ve vztahu dvou podnikatelů. Ve vztahu k úroku dle smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce je třeba rovněž upozornit, že dlužník svým podpisem smlouvy o zápůjčce stvrdil i to, že souhlasí se smluvními ujednáními v této smlouvě. V okamžiku uzavření smlouvy povinný proti ujednáním o smluvním úroku ničeho nenamítal, naopak poskytnuté finanční prostředky přijal a zavázal se je splatit za podmínek ve smlouvě o zápůjčce sjednaných. Smluvní ujednání smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a dlužníkem tvořila nedílnou součást smlouvy o úvěru a byla žalovanému při podpisu smlouvy předložena. Dlužník měl před uzavřením smlouvy dostatek časového prostoru k tomu, aby se se smluvními ujednáními seznámil, což ostatně stvrdil svým podpisem. Dlužník se tak v souladu se zásadou autonomie vůle rozhodl uzavřít s žalobkyní takovouto smlouvu, a to za podmínek v ní uvedených. Aby byl právní úkon považován za příčící se dobrým mravům, musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Výkon práva sice nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nicméně dle soudní praxe nemůže při posouzení, zda jde o rozpor s dobrými mravy, zůstat stranou otázka, zda a nakolik ten který z účastníků právního vztahu, který se dovolává rozporu s dobrými mravy, vyvinul dostatečnou míru pečlivosti a předvídatelnosti při uzavírání konkrétního právního vztahu. Pokud by ujednání smlouvy o zápůjčce byla posouzena jako neplatná s odkazem na rozpor s dobrými mravy, de facto by byla nezodpovědnému jednání dlužníka poskytnuta právní ochrana, což není postup v souladu se zákonem. Pokud jde o smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o zápůjčce, ty jsou zcela zřetelně vymezeny a určeny v procentuální výši. Rovněž tak smluvní pokuta dle bodu 8.5. smlouvy je určena v procentuální výši, a to jako 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky. Tato smluvní pokuta byla účtována z důvodu neuhrazení nové jistiny zápůjčky ve lhůtě 10 dnů od zesplatnění zápůjčky. Rovněž smluvní pokuta dle bodu 8.7. smlouvy je zcela určitě sjednána v procentuální výši 0,1 % denně z celkové nové dlužné jistiny. Mezi podnikateli nic nevylučuje sjednání takovýchto sankčních ustanovení ve formě smluvní pokuty. Žalobkyně žalobou nepožaduje ničeho, co by nebylo ve smlouvě sjednáno. Žalobkyně, jak vyplývá z petitu jejího odvolání, však požaduje pouze jednu polovinu z celkové smluvní pokuty dle bodu 8.5. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce. Dále odvolatelka poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020, č. j. 12 Co 261/2020-50, dále na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2020, č. j. 8 Co 212/2020-83 a na další rozhodnutí v odvolání uvedené. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání, jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z větší části důvodné. 6. Krajský soud odvolání projednal bez účasti žalovaného postupem dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalovaný se k odvolacímu jednání nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, a o odročení jednání nepožádal. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou okresnímu soudu dne 19. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 354.174 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 8. 1. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 68.562,45 Kč a pohledávky ve výši 1.200 Kč s odůvodněním, že dne 1. 4. 2019 byla mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě zápůjčka ve výši 110.000 Kč, k jejíž vyplacení došlo dne 2. 4. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalend