75 CO 342/2022-69 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.835,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od 27. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 6.531,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 18.049,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 16.367 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, z částky 16.367 Kč od 1. 7. 2021 do 26. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, z částky 6.531,06 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení, částky 35.228 Kč, úroku z prodlení ve výši 39.955,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 35.228 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, z částky 35.228 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, částky 7.936 Kč, úroku z prodlení ve výši 9.196,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7.936 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, z částky 7.936 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud na základě v řízení provedených důkazů uzavřel, že původní věřitelka poskytla na základě vzájemných písemných dohod žalovanému dne 8. 5. 2006 peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a dne 6. 1. 2006 peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které se žalovaný společně s poplatkem zavázal vrátit původní věřitelce v pravidelných týdenních splátkách. Na základě vzájemné dohody převedla původní věřitelka na žalobkyni pohledávky za žalovaným ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo]. Podle okresního soudu naopak v řízení nebylo prokázáno, že by se původní věřitelka dohodla dne 1. 10. 2005 s žalovaným na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10.000 Kč, ani že by tyto peněžní prostředky žalovanému poskytla na základě jiného důvodu, neboť žalobkyně v průběhu celého řízení nedoložila dohodu mezi žalovaným a původní věřitelkou, o níž opírá žalobní nárok [číslo] ani neučinila předmětem žalobních tvrzení a důkazních návrhů, že by žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty jiným způsobem než v hotovosti při podpisu dohody nebo na základě jiného důvodu. V řízení rovněž nebylo prokázáno podle okresního soudu, že by původní věřitelka jakýmkoliv způsobem převedla pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] (žalobní nárok [číslo]), jelikož dle příloh k dohodě o převodu pohledávek mezi původní věřitelkou a žalobkyní došlo v případě osoby žalovaného pouze k převodu pohledávek za žalovaným ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo]. V případě žalobního nároku [číslo] podle okresního soudu sice žalobkyně prokázala, že původní věřitelka uzavřela dne 6. 1. 2006 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] dle ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nicméně již neprokázala, že by smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalobkyní dne 18. 12. 2020 dle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), došlo k postoupení pohledávky právě ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 6. 1. 2006. S ohledem na výše uvedené zamítl okresní soud pro neunesení důkazního břemene žalobu v rozsahu nároků [číslo] [číslo]. Ohledně nároku [číslo] dospěl okresní soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne 8. 5. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] dle ustanovení § 657 a násl. obč. zák. s obsahem blíže vymezeným, přičemž tato pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupena žalobkyni, které tedy ohledně tohoto nároku svědčí aktivní věcná legitimace. Okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je dle ustanovení § 39 občanského zákoníku absolutně neplatná, když mezi stranami ujednaná„ cena peněz“ v podobě souhrnného poplatku ve výši 6.640 Kč je ve vztahu k půjčené jistině ve výši 10.000 Kč zjevně nepřiměřená. Okresní soud tak kvalifikoval vztah účastníků jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně se závěrem, že žalobkyně má proti žalovanému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které zaměřila pouze do výroku v odstavci II. bod 2), a to pouze co do částky 15.308 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15.308 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení. Odvolatelka argumentovala, že soud prvého stupně žalobní nárok [číslo] z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 6. 1. 2006 zamítl pro neunesení důkazního břemene. Okresní soud dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalobkyní dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení právě pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 6. 1. 2006. S tímto závěrem odvolatelka nesouhlasí a namítá, že již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu výslovně uvedla, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako nové věřitelce, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně a z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svoji procesní legitimaci. Součástí podané žaloby byla i smlouva o postoupení pohledávek a příloha [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek – strana [číslo] ze seznamu postoupených pohledávek, kde se mimo jiné pod pořadovým [číslo] uvádí, že se na žalobkyni postupuje smlouva [číslo]. Žalobkyně je tak přesvědčena, že splnila povinnost tvrzení i povinnost důkazní ohledně postoupení sporné pohledávky ze smlouvy [číslo]. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Krajský soud k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Přerově dne 30. 11. 2021 domáhala celkem tří nároků, přičemž ohledně nároku [číslo] se domáhala celkové částky 35.228 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 39.955,21 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 35.228 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Uvedený žalobou uplatněný nárok [číslo] odůvodnila žalobkyně tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 7. 1. 2006 (správně 6. 1. 2006) k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný podpisem smlouvy potvrdil. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 19.920 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 960 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 6. 1. 2007. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celou dlužnou částku. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 6. 5. 2006. Ke dni 1. 1. 2007 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 21.170,67 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 14.057,33 Kč. Po tomto datu nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 14.692 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně, přičemž z