75 CO 56/2022-134 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 345 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 55.979 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, částku 14.790,92 Kč a úrok ve výši 75,92 % ročně z částky 46.611,69 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 192.326 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy prováděla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dále okresní soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť ujednaná výše úroků 108,79 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle okresního soudu sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř čtyřnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba podle okresního soudu vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Okresní soud uzavřel, že za situace, kdy žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaná na úvěr uhradila částku 49.655 Kč, je nárok žalobkyně důvodný pouze co do částky 345 Kč (rozdíl mezi vyplacenou částkou úvěru 50.000 Kč a žalovanou zaplacenou částkou 49.655 Kč). Nárok na zaplacení částky 345 Kč přiznal okresní soud žalobkyni včetně požadovaného příslušenství ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. co do částky 54.348 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky 14.790,92 Kč a úroku ve výši 20 % ročně z částky 46.611,69 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 192.326 Kč, a proti výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno. Odvolatelka uvedla, že úrok byl sjednán v zákonných limitech, a nebyl tedy důvod ho ani částečně nepřiznat, když je třeba vzít v úvahu, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů, přičemž v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěrů. Žalobkyní požadovaná sazba je přitom v rámci judikatorního čtyřnásobku. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 36/2018 ze dne 24. 4. 2018 a zdůraznila, že požadovala toliko úrok ve výši 75,92 % ročně, což zcela jistě není úrok nepřiměřený. Rovněž tak poukázala na konkrétní v odvolání vyjmenovaná rozhodnutí jiných soudů v ČR a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Uvedla, že pokud okresní soud vycházel z databáze ARAD, nepostupoval správně, když tato databáze ČNB nezohledňuje v celém rozsahu obvyklou výši úrokových sazeb. Dále žalobkyně poukázala na to, že na ujednání o úrocích nelze aplikovat § 1813 o. z., když s konkrétní výší úroků byla žalovaná seznámena v předsmluvním formuláři ve smlouvě i v oznámení o schválení úvěru, a to jasně a srozumitelně. Ustanovení § 1813 o. z. tedy na dohodu o úrocích použít nelze a mohlo by být aplikováno maximálně ustanovení § 577 o. z. o nezákonném množstevním určení a možnosti soudu je změnit. Navíc i pokud by odvolací soud přisvědčil názoru o neplatnosti ujednání o úrocích, musí být žalobkyni přiznány dle ustanovení § 2395 a § 1802 o. z. alespoň obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Úroková sazba by tak měla být přiznána v celém rozsahu, žalobkyně však požaduje jen úrokovou sazbu 20 % ročně. Pokud jde o smluvní pokuty a náklady související s prodlením dlužníka, tak tyto žalobkyně požaduje v zákonem o spotřebitelském úvěru přípustné výši a kumulace smluvní pokuty a úroku z prodlení není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Odvolatelka se neztotožnila se závěry prvostupňového soudu, že v případě, že žalovaná poskytne stejnorodé plnění, fakticky to snižuje jeho obohacení, aniž by musela žalovaná sama namítat vzájemnost plnění, neboť se jedná pouze o kvantifikaci bezdůvodného obohacení. 4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou okresnímu soudu dne 28. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 56.324 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 14.790,92 Kč a úroku ve výši 75,92 % ročně z částky 46.611,69 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 192.326 Kč, s odůvodněním, že s žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne 21. 5. 2019. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50.000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 21. 5. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 108,79 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3.805 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019 dle splátkového kalendáře. Žalovaná zaplatila částku 49.655 Kč, následně se dostala do prodlení a k datu 28. 9. 2020 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná u soudního jednání dne 2. 11. 2021 uvedla, že na dluh částečně hradila tak, jak je uvedeno v žalobě, měla finanční problémy, a proto nebyla dále schopna splátky žalobkyni hradit. Je zaměstnána v [anonymizováno] družstvu [obec] s příjmem 21.000 až 24.000 Kč, žije s manželem ve společné domácnosti, za bydlení hradí 14.000 Kč a vyživují dvě nezletilé děti. Okresní soud po provedeném dokazování rozhodl dne 12. 11. 2021 napadeným rozsudkem. 7. Předně považuje krajský soud za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje. 8. Krajský soud částečně zopakoval dokazování a z návrhu na uzavření smlouvy nad rámec zjištění okresního soudu zjistil, že žalovaná uvedla trvalé bydliště [obec a číslo], stejnou adresu uvedla jako adresu doručovací, uvedla své telefonní číslo a emailovou adresu s tím, že zápůjční úroková sazba byla sjednána částkou 108,79 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. 9. Z hodnocení klienta krajský soud zjistil, že se váže ke smlouvě o úvěru [číslo] celková výše úvěru 50.000 Kč, měsíční splatnost splátek 48, výše jednotlivé splátky 3.339 Kč, zápůjční úroková sazba 108,79 Kč, celková částka, kterou má klient zaplatit, 160.272 Kč. Jako příjem žalované je uveden příjem ze zaměstnání 19.500 Kč, celkem příjmy 19.500 Kč, jako výdaje je uvedeno životní minimum 3.410 Kč, druhá osoba v domácnosti 0, děti v domácnosti 2 - 3.500 Kč, výdaje na bydlení 1.400 Kč, celkem výdaje 8.310 Kč, rezerva 1.000 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdaná a bydlí v družstevním bytě. Celkové příjmy jsou uvedeny částkou 19.500 Kč, celkové výdaje částkou 8.310 Kč, volné zdroje (příjmy mínus výdaje) 10.190 Kč. 10. Ze sdělení bankovních ústavů krajský soud zjistil, že Československá obchodní banka, Komerční banka, Raiffeisenbank a Česká spořitelna poskytovala u bezúčelových úvěrů ve výši 50.000 Kč na dobu 48 měsíců v době uzavření smlouvy úrokovou sazbu v rozmezí 9 % až 14,9 % ročně. 11. V prvé řadě krajský soud předesílá, že stejně jako soud okresní posoudil věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dle nové právní úpravy, tedy dle o. z., neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo po 1. 1. 2014. 12. Pokud jde o právní závěry okresního soudu, i přestože výrok I. napadeného rozsudku, kterým byly nároky z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni částečně přiznány, nabyl právní moci, dospěl krajský soud k závěru, že mezi účastníky dosud nebyla pravomocně vyřešena otázka platnosti samotného úvěrového vztahu, a krajský soud tedy není závěrem okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru dle usta