8 CO 1/2022-471 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 802.000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 256.241 Kč a České republice náhradu nákladů řízení ve výši 2.933,68 Kč na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku. 2. Okresní soud dospěl k závěru na základě provedeného dokazování, že v druhé polovině roku 2011 byla uzavřena ústní smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jednající jediným členem představenstva, výkonným a technickým ředitelem [titul] [příjmení] a žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo vypracování logistiky schématu výrobního procesu při výrobě části [výrobek] [anonymizována tři slova] přechodem z kusové výroby na sériovou tak, aby bylo dosaženo odhadem stanovené výše počtu 350 normohodin (dále jen Nh) na výrobu jednoho kusu dle kalkulace právní předchůdkyně žalobkyně v srpnu 2011. Původní vnitřní kalkulace určená před zahájením výroby byla pro kusovou výrobu určená počtem 500 normohodin na výrobu jednoho z původně poptávaných 60 ks, následně při zvýšení poptávky na 120 ks bylo dle vnitřní kalkulace bez dalšího určeno odhadem 450 Nh a následně 350 Nh na jeden kus, přičemž tuto výši stanovil statutární zástupce právní předchůdkyně žalobkyně svědek [příjmení], který nebyl ve svém jednání žádným způsobem omezen a byl oprávněn rozhodovat v těchto záležitostech. Žalovaný sjednané dílo provedl v listinné podobě, předal jako know-how zástupci právní předchůdkyně žalobkyně - svědkovi [příjmení] a tento předal schéma vedoucímu výroby svědkovi [příjmení], který schéma zařadil do výrobního procesu. Způsob stanovení ceny za toto schéma byl původně určen procentem z úspor, přičemž následně při předávání schématu v lednu 2012 se strany dohodly na konkrétní částce 802.000 Kč, kterou za objednatele [titul] [příjmení] schválil a následně právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému proplatila dne 14. 5. 2012 dle faktury vystavené dne 25. 1. 2012. Na základě těchto skutkových zjištění okresní soud dospěl k závěru, že se žalovaný bezdůvodně neobohatil, když mu byla vyplacena odměna za logistické schéma v dohodnuté výši, plněno bylo na základě smlouvy o dílo dle § 536 a násl. obch. zákoníku a kdy žalovanému byla vyplacena odměna za provedené dílo, jejíž způsob určení byl mezi stranami rámcově dohodnut, a následně určena dohodou ve výši žalované částky. I kdyby cena nebyla dohodnuta, neměla by tato skutečnost podle § 546 odst. 1 obch. zákoníku za následek neplatnost smlouvy. Za situace, kdy žalovaný prokázal svá tvrzení o plnění žalované částky na základě závazkového vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, soud žalobu žalobkyně zamítl, když nelze v rámci daného řízení zkoumat, zda provedené dílo ze strany žalovaného bylo provedeno řádně a bez vad, protože k žádnému uplatnění vad nedošlo. Pokud se týká námitky promlčení, tak soud okrajově uvádí, že k promlčení nároku dojít nemohlo z důvodů uváděných žalovaným, neboť prohlášením konkurzu v rámci insolvenčního řízení dochází k přerušení řízení podle § 263 zákona č. 182/2006 Sb., který obsahuje speciální úpravu a dle tohoto zákona promlčecí doba neběží, není stanovená lhůta insolvenčnímu správci k podání návrhu na pokračování řízení a nelze aplikovat ust. § 111 o. s. ř. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Uvedla, že žalovanému byla proplacena faktura na částku 802.000 Kč vystavená [právnická osoba], a. s. za údajné dodání logisticko-technologického schématu pro výrobu [výrobek] [anonymizována tři slova] (dále jen schéma). Následně původní žalobkyně zjistila, že si od žalovaného ničeho neobjednala a žalovaný schéma nevyhotovil, ani nedodal, proto byl žalovaný vyzván, a posléze zažalován o vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se bránil tím, že schéma dodal, napsané na psacím stroji, [jméno] [příjmení], bývalému výrobnímu řediteli původní žalobkyně, přičemž na základě tohoto postupu došlo k výrazným úsporám nákladů na dané zakázce v tzv. normohodinách práce. Stávající žalobkyně, která do řízení vstoupila na místo původní žalobkyně, prověřila skutečnosti tvrzené oběma stranami a dospěla k závěru, že schéma skutečně původní žalobkyní dodáno nebylo a s největší pravděpodobností žádná smlouva o dodání schématu s žalovaným nebyla uzavřena, proto faktura neměla být žalovanému proplacena. Vytýkala soudu I. stupně, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, přičemž se soud I. stupně při úvahách vedoucích k vydání rozsudku evidentně dopustil úplně těch samých chyb jako v předchozím řízení před zrušením jeho původního rozsudku ve věci, když při zjišťování skutkového stavu věci, tak při interpretaci důkazů znovu nepostupoval dostatečně důsledně, když skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, opět nebyly reflektovány závažné rozpory mezi výpověďmi svědků a žalovaného navzájem i s dalšími provedenými důkazy. Okresní soud uvedl, že není sporu o tom, že na předmětné zakázce došlo k úspoře tzv. normohodin práce, přičemž se jedná jen o tvrzení žalovaného, proti kterému se žalobkyně v průběhu řízení ohradila. Z provedeného listinného důkazu označeného jako Revize kalkulačního listu ze dne 30. 8. 2011 jasně vyplynulo, že hodnota 350 Nh práce na 1 ks výrobku byla finálním odhadem původní žalobkyně, který byl vytvořen již na základě prvotních zkušeností s výrobním procesem při realizaci zakázky, avšak dávno předtím, než měl žalovaný údajně zpracovat schéma, neboť jak sám uvedl, toto se mělo stát až na přelomu let 2011 a 2012. Žalobkyně se tak nesnaží prokázat, že plnění žalovaného bylo vadné, nepřineslo kýžený efekt apod., nýbrž že neexistovalo. Jediným důvodem a sledovaným cílem, proč žalobkyně apeluje na to, aby se v řízení důsledně zkoumaly mj. otázky podoby a charakteru schématu, způsobu a průběhu jeho implementace v praxi, přínosu schématu pro původní žalobkyni či způsobu stanovení odměny žalovaného a podkladů pro něj, je systematické vyvrácení smyšleného příběhu žalobkyně a svědka [příjmení] Tomu se navzdory opakovaným a důrazným apelům žalobkyně soud I. stupně znovu zcela vyhnul a provedeným nepřímým důkazům nepřikládal absolutně žádnou důležitost v těchto souvislostech, čímž mimochodem kromě učinění nesprávných skutkových zjištění opět jednal v přímém rozporu se závazným pokynem odvolacího soudu, který výslovně požadoval, aby při hodnocení důkazů nebyly opomenuty nepřímé důkazy a okolnosti, které svědčí o tom, že diskutovaná smlouva uzavřena nebyla. Je tak pro žalobkyni nepochopitelná úvaha soudu I. stupně, že ti svědci, kteří nebyli přítomni u sjednávání údajné smlouvy žalovaného s původní žalobkyní, v podstatě nemají k věci co podstatného uvést, neboť jim obsah takové smlouvy ani nemusel být znám. Jestliže smlouva uzavřena nebyla, těžko u jejího sjednání mohli být přítomni svědci. Na co poukazovala žalobkyně, je to, že z výslechu svědků (kromě svědka [příjmení] a svědka [příjmení]) je zřejmé, že v jejich postavení osob řídících realizaci celé rozsáhlé a ekonomicky extrémně důležité zakázky původní žalobkyně by o spolupráci s žalovaným museli vědět, pokud by bývala skutečně existovala, popř. by se alespoň museli při realizaci zakázky setkat se schématem, které by býval žalovaný původní žalobkyni poskytl a které by bývalo uváděno do praxe. Soud však v tomto smyslu neučinil naprosto žádné úvahy, přičemž neváhal v odůvodnění rozsudku současně konstatovat, že z výslechu svědků bylo mezi jiným zjištěno, že tito žalovaného neznají a není jim nic známo o jeho účasti na řešení předmětné zakázky, technologický postup pro výrobu komponentů pro větrné elektrárny zpracovávalo technické oddělení, tj. oddělení vedené svědkem [příjmení], časový harmonogram, tedy načasování výrobních organizací - logistika výroby, se zpracovávala rovněž na oddělení technologie, a o úpravách časového harmonogramu, tedy urychlení postupu rozhodovala technologie a výroba, tedy opět svědek [příjmení] a mistr výroby svědek [příjmení]. Z těchto nepochybně vysoce relevantních zjištění však soud I. stupně ničeho nedovodil, nikterak je nekomentoval, a stejně jako v předchozím řízení před zásahem odvolacího soudu jim nepřikládal žádnou důležitost, přestože se zcela očividně jedná o silný důkaz toho, že tvrzení žalovaného o jeho činnosti pro žalobkyni jsou smyšlené. Je krajně nepravděpodobné, že by skutečně bylo implementováno do praxe schéma v podobě rozsáhlých strukturálních úprav standardizovaného postupu zcela bez vědomí osob odpovědných za řádnou realizaci zakázky. Je naprosto absurdní představa, že by byla uzavřena ústní smlouva o dodání know-how za statisíce korun s externím dodavatelem, kterého s výjimkou dvou osob u původní žalobkyně nikdo nezná a nebylo s ním běžně spolupracováno, aby následně ve strojírenském závodu byl za plného provozu podle papírového schématu kompletně předěláván celý systém fungování závodu a nikdo z odpovědných zaměstnanců si toho ani nevšiml. Kromě toho z opakovaných