8 CO 55/2022-30 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem pro uznání byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 150.929,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 3. 2021 do zaplacení a dále částku 131.409,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 40.574 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti rozsudku pro uznání podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala zrušení rozsudku s tím, aby v řízení před okresním soudem bylo pokračováno. V odvolání žalovaná namítala, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná dne 19. 10. 2021 odpor s tím, že jej následně odůvodní ve lhůtě 30 dnů ode dne lhůty k podání lhůty k podání odporu, poněvadž s podanou žalobou nesouhlasila. Přesto 13. 12. 2021 vydal okresní soud napadený rozsudek. Žalovaná vytýkala okresnímu soudu, že porušil svoji procesní povinnost stanovenou v ust. § 43 odst. 1 o. s. ř., dle níž je předseda senátu povinen vyzvat účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. Žádná takováto výzva žalované doručena nebyla, přitom zasláním odporu dne 19. 10. 2021 dala žalovaná jasně najevo svůj nesouhlas s podanou žalobou a v ní obsaženými skutkovými tvrzeními. Rozsudek pro uznání představuje sankční prvek, neboť žalovaný je„ odsouzen“ pro své nesprávné pochopení poučení o procesních následcích. Napadený rozsudek byl vydán na základě tzv. fikce uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř., nikoliv na základě aktivního projevu vůle žalovaného, jak předvídá § 153a odst. 1 o. s. ř. Dle nálezu Ústavního soudu ČR vydaného pod sp. zn. I. ÚS 1024/15 by mělo být k fikci uznání přistoupeno pouze v krajních případech, aby nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces žalovaného jen pro jeho nezkušenost či neschopnost zajistit si právní pomoc. Žalovaná navíc zpochybnila splnění předpokladu pro vydání rozsudku pro uznání s odůvodněním, že kvalifikovaná výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř. byla vydána vyšší soudní úřednicí v rozporu se zákonem č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím, že skutečnost, že žalovaná podala neodůvodněný odpor, a tento ani přes řádné poučení obsažené v elektronickém platebním rozkazu ve stanovené lhůtě 30 dnů neodůvodnila, je pochybením žalované. V poučení obsaženém v EPR byla soudem navíc správně poučena i o možnosti vydání rozsudku pro uznání. Napadený rozsudek byl tedy vydán okresním soudem po uplynutí této lhůty, a tedy v souladu se zákonem a po předchozím řádném poučení. Za neopodstatněné považovala žalobkyně rovněž tvrzení žalované, že k fikci uznání by mělo být přistoupeno pouze v krajních případech, aby nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces žalovaného jen pro jeho nezkušenost či neschopnost zajistit si právní pomoc. Žalovanou jako obchodní korporaci - společnost s ručením omezeným a její zástupce nelze zcela jistě považovat za osoby nezkušené a neschopné zajistit si právní pomoc. Žalobkyně dále poukazovala na to, že s výjimkou podaného odporu a následně odvolání žalovaná neučinila žádné kroky, nereagovala na předžalobní výzvu žalobkyně učiněnou prostřednictvím advokáta, ani na předchozí výzvy k úhradě dluhu. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek pro uznání podle ust. § 205b o. s. ř. i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není. 5. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 282.338,93 Kč s přísl. z titulu úhrady ceny za dodané zboží ([druh zboží]). V předmětné věci byl Okresním soudem v Novém Jičíně vydán elektronický platební rozkaz dne 4. 10. 2021, v němž okresní soud žalobě vyhověl a tento byl doručen žalované do vlastních rukou dne 5. 10. 2021. Současně s tímto platebním rozkazem byla žalovaná vyzvána v souladu s ust. § 114b o. s. ř., aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla spolu s platebním rozkazem doručena. Zároveň byla poučena, aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává. Pokud by nárok uplatněný v žalobě zcela neuznala, byla povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla poučena, že pokud se bez vážného důvodu ve věci písemně nevyjádří, a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). 6. Žalovaná dne 19. 10. 2021 podala proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, který však řádným způsobem neodůvodnila. 7. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že byly splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, poněvadž elektronický platební rozkaz spolu s výzvou podle ust. § 114b o. s. ř. byl řádně žalované doručen a odpor žalované nelze hodnotit jako řádně podané písemné vyjádření ve věci samé, navíc se nejedná o věc, v níž by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ust. § 99 odst. 1 o. s. ř. 8. Pokud žalovaná strana argumentovala tím, že měla být žalovaná vyzvána ve smyslu ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. k doplnění či opravení podání z 19. 10. 2021 a poukazovala na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1024/2015, pak v případě žalované se jedná o právnickou osobu, tedy nejedná se o osobu zcela právně neznalou či nemajetnou, což vyplývá mj. také z toho, že v odvolacím řízení se již nechala zastoupit advokátem. 9. Pokud žalovaná zpochybňovala splnění předpokladu pro vydání rozsudku pro uznání s tím, že kvalifikovaná výzva podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. byla vydána vyšší soudní úřednicí v rozporu se zákonem č. 121/2008 Sb., pak z ust. § 4 a § 11 zákona č. 121/2008 Sb. a také z rozvrhu práce Okresního soudu v Novém Jičíně pro rok 2022 vyplývá oprávnění vyšší soudní úřednice k učinění výzvy dle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. Tyto závěry také vyplývají z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4259/2011. 10. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek pro uznání okresního soudu jakožto věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který je rovněž správný. 11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu byly přiznány žalobkyni náklady řízení za právní zastoupení, a to za 1 úkon právní služby, tj. vyjádření k odvolání ve výši 9.460 Kč dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 režijní paušál 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21% DPH z těchto částek, což je 2.049,60 Kč Celkem tedy činí náklady odvolacího řízení 11.809,60 Kč. Ve zbytku se zástupce žalobkyně náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.