11 CO 266/2022-98 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že vlastníkem parcely [číslo] v obci [okres], okres [okres], zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro [územní celek] a k. ú. [obec] [část obce] je žalobkyně (odstavec I. výroku) a zavázal žalobkyni nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku). 2. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně, v němž vyjádřila nesouhlas se zamítnutím žaloby a pro jeho vady navrhovala zrušení rozsudku okresního soudu v celém rozsahu. Žalobkyně spatřovala odvolací důvod ve skutečnosti, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a jí označeným důkazům a dále dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a následně i nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že skutečnost, že žalobkyni byla přidělena parc. [číslo] nemá oporu v listinách ani v katastru nemovitostí. Ve vývodech soudu se jeví logický rozpor, neboť nemohlo dojít k zániku práva, jestliže nebyla tato parcela podle tvrzení soudu žalobkyni nikdy přidělena. Není pravdou, že by se smlouva o půjčce a její zajištění vztahovala jen na rodinný atriový dům, když v této smlouvě je výslovně uvedeno zajištění parcelou [číslo] v případě, že by úvěr nebyl řádně splácen, nepochybně by se předmětný peněžní ústav hojil a použil k uspokojení své pohledávky zajištění plynoucí ze smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy z [datum] i na tuto parcelu. Žalobkyně namítá, že písemná dohoda údajně ze dne [datum] o přidělení dalšího pozemku k výstavbě konkrétně parc. [číslo] nebyla zaregistrována dle předpisů platných v té době státním notářstvím, tedy nenabyla věcně právních účinků ani právní moci. Ust. § 61 až 65 zákona č. 95/1963 Sb. jednoznačně vyžadovalo pro vstup do právních vztahů a k jejich platnosti registraci státním notářstvím, což se v projednávaném případě nestalo. Naopak obdobnou písemnou dohodu ze dne 28. 6. 1973, jíž se žalobkyně na obhajobu vlastnického práva dovolává a která byla právně bezvadná, okresní soud ignoroval. Žalobkyně je vlastníkem předmětné parcely [číslo] z důvodů v žalobě popsaných, kdy po roce 1990 byla potvrzena transformace institutu svěření do osobního užívání na osobní vlastnictví. Žalobkyně se po celou dobu vlastnictví od roku 1973 o předmětný pozemek starala, zvelebovala jej, investovala do něj, naproti tomu [stát. instituce], který se nyní vlastnictví domáhá, pozemek nijak neudržoval, ani se k němu jako vlastník nechoval. Ačkoli se žalovaný měl chovat jako řádný hospodář, od žalobkyně nikdy jako od uživatele nájemné nepožadoval. Na podporu přesvědčení o vlastnictví parc. [číslo] žalobkyně poukazuje na tu skutečnost, že parcelu [číslo] s manželem oplotili, a to na základě stavebního ohlášení, proti kterému nebyly vysloveny žádné námitky. Pozemek je ve vnitřním prostoru zahrady a tvoří s domem organický celek. Žalobkyně považuje rozsudek soudu prvního stupně za flagrantně nesprávný, zatížený mnoha vadami, hrubě, svévolně nebo z nepochopení zkreslující výchozí skutkový stav. 3. Žalovaný ve vyjádření k podanému odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného a zamítnutí odvolání žalobkyně. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres] [část obce]. Své vlastnické právo k předmětnému pozemku žalobkyně dovozovala především z dohody o zřízení práva osobního užívání k pozemku parc. [číslo] rozhodnutí o přidělení tohoto pozemku ze dne [datum]. Dále ze skutečnosti, že tento pozemek žalobkyně původně se svým manželem téměř po dobu 50 let užívala, udržovala na vlastní náklady, přistupovala k němu jako k vlastnímu, bylo povoleno jeho oplocení, vlastnictví nebylo zpochybňováno. Žalobkyně současně poukázala na ust. § 134 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. a vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku. 6. Okresní soud ve věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění obsažená pod bodem 12. odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud odkazuje a pro odvolací řízení z nich vychází. 7. Předmětná žaloba je žalobou určovací ve smyslu § 80 o. s. ř., vyžaduje tak existenci naléhavého právního zájmu. Žalobkyně naléhavý právní zájem spatřovala ve zrušení původně přiděleného pozemku a ve skutečnosti, že se o pozemek starala po celou dobu žalobkyně s manželem, až posléze žalovaný začal nabízet pozemky k prodeji. Naléhavý právní zájem odvolací soud shledává především v nesouladu mezi tvrzeným faktickým stavem a stavem zápisu v katastru nemovitostí. 8. Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 9. Podle § 872 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 1992 (dále jen obč. zák.) právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona (míněno dnem [datum]) na vlastnictví fyzické osoby. 10. Podle § 872 odst. 5 obč. zák. téhož znění, vzniklo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, avšak do účinnosti tohoto zákona již nedošlo k dohodě, popřípadě k její registraci pravomocným rozhodnutím státního notářství, vzniká oprávněnému právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku, jehož se týkalo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání. Neuplatní-li oprávněný své právo do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, právo zanikne. 11. Podle § 132a odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1991 kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má, pokud není stanoveno jinak, obdobná práva na ochranu jaká má vlastník. 12. Podle § 135a odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1991 jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan v nepřetržité držbě (§ 132a odst. 1) po dobu 10 let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1) nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. 13. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 1992 do [datum] držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. 14. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. téhož znění je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. 15. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. téhož znění oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. 16. Žalobkyně spolu se svým manželem uzavřela dne [datum] s Městským národním výborem v [obec] dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku parcely [číslo] v k. ú. [okres] [část obce] o výměře 519 m2, čemuž předcházelo přidělení pozemku do osobního užívání rozhodnutím Finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo]. Přidělený pozemek, ohledně kterého byla uzavřena dohoda, byl vyměřen geometrickým plánem ze dne [datum] (dále jen„ první geometrický plán“), dle kterého hranice pozemku v terénu byly označeny trubkami. Z geometrického plánu je zřejmé, že stavba měla být postavena na pozemku [číslo] k tomuto pozemku přiléhal další pozemek [číslo] který pozemek žalobkyně přesahoval. Jednalo se o úzký podlouhlý pozemek samostatného parcelního čísla, na kterém by stavba s ohledem na jeho tvar zřízena být nemohla. Jak správně zjistil okresní soud, dohoda o zřízení práva osobního užívání ze dne [datum] (v pořadí první) byla zrušena dohodou o zániku práva osobního užívání ve smyslu § 207 obč. zák., která byť není datována, zjevně byla uzavřena až po dohodě o zřízení práva osobního užívání z [datum], neboť na ní logicky navazuje. Následně [datum] žalobkyni a jejímu manželovi byl rozhodnutím Finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] přidělen pozemek parc. [číslo] stavební plocha, dle geometrického plánu ze dne [datum] [číslo] (dále jen„ druhý geometrický plán“) a poté s nimi byla dne [datum] uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres] [část obce] o výměře 653 m2 k výstavbě atriového d