11 CO 301/2022-17 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil výživné stanovené žalobkyni pro žalovaného naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 0 P 73/2016-228 ze dne 26. 11. 2019, který nabyl právní moci ve výroku I. dne 1. 1. 2020 a ve výrocích II., III. a IV. dne 3. 1. 2020 ve výši 3.000 Kč měsíčně od 1. 7. 2022 (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). 2. Rozsudek napadl v celém rozsahu včas podaným odvoláním žalovaný. Uvedl, že obdržel usnesení č. j. 9 C 81/2022-2. Do konce srpna byl žákem SOU [obec], kde ukončil studium a dle svého mínění byl pořád bez finančních prostředků a žákem až do konce prázdnin, škola za něj odváděla zdravotní a sociální pojištění do konce srpna. Do zaměstnání nastoupil dne 6. 9. 2022. Celou věc postoupil [titul] [jméno] [příjmení] s tím, že ten podá soudu zdůvodnění, proč má žalovaný do konce prázdnin nárok na výživné. Následně obdržel předmětný [titul] [příjmení] mu po telefonickém rozhovoru řekl, že opomněl soudu zaslat nesouhlas a odůvodnění ke zrušení vyživovací povinnosti podle shora označeného usnesení. Žalovaný však považoval věc za vyřízenou a netušil, že právní zástupce to neřešil, a proto jej znění rozsudku překvapilo. Vytýkal matce, že pracuje jen na částečný úvazek, mohla by si najít jinou práci na celý úvazek a lépe ohodnocenou. Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že navrhoval změnu napadeného rozhodnutí tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. 3. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku s tím, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou soudu dne 22. 8. 2022 se žalobkyně domáhala zrušení své (shora označené) vyživovací povinnosti k žalovanému s účinností od 1. 7. 2022. V žalobě popsala poměry na straně obou účastníků, žalovaný dle žalobních tvrzení ukončil v červnu 2022 Střední odborné učiliště s výučním listem v oboru obráběč kovů, následně jej oslovila s tím, že mu již nebude zasílat výživné, žalovaný jí sdělil, že si chce udělat prázdniny a status studenta má do konce srpna 2022 a do té doby požaduje platit výživné. To žalobkyně odmítla. Okresní soud vydal usnesení č. j. 9 C 81/2022-2 ze dne 29. 8. 2022, ve kterém uložil žalovanému povinnost ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení podat tzv. kvalifikované vyjádření ve smyslu § 114b o. s. ř., poučil jej o náležitostech takového vyjádření a rovněž o procesních důsledcích případné procesní nečinnosti. Usnesení spolu s žalobou bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 8. 9. 2022. Ve stanovené třicetidenní lhůtě žalovaný nijak nereagoval a okresní soud dne 25. 10. 2022 vyhlásil napadený rozsudek. 6. Ve smyslu § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a). 7. Jak je zřejmé ze shora citovaného ustanovení, odvolací soud mohl pouze přezkoumávat, zda 1. nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, 2. zda jsou tu skutečnosti nebo důkazy k prokázání toho, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. 8. Procesní vady ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. zjištěny nebyly. Rovněž nejsou naplněny skutečnosti nebo důkazy k tomu, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Žalovaný byl řádně poučen o povinnosti podat tzv. kvalifikované vyjádření ve smyslu § 114b o. s. ř. Bylo mu uloženo, aby se ve věci písemně vyjádřil k připojené žalobě a v případě, že žalobkyní uplatněný nárok zcela neuzná, aby ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu proti žalobě. K vyjádření měl zároveň připojit listinné důkazy, jichž se dovolává. Byla mu poskytnuta zákonná třicetidenní lhůta ode dne následujícího po doručení označeného usnesení. V této lhůtě žalovaný ničeho soudu nesdělil a ve smyslu § 153a a § 114b odst. 5 o. s. ř. nastala fikce uznání nároku uplatněného žalobou. Okresní soud pak správně rozhodl tak, že se vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému k 1. 7. 2022 zrušuje. 9. Odvolací argumenty vznesené žalovaným nejsou schopny zvrátit správnost napadeného rozhodnutí. Je nutno přičíst k tíži žalovaného, že jím oslovený advokát jakkoliv nezareagoval na požadavek soudu ve smyslu § 114b o. s. ř. a k věci se nevyjádřil. Okresní soud postupoval správně, jestliže žalobu a usnesení č. j. 9 C 81/2022-2 zaslal do vlastních rukou žalovaného, neboť ve spise se nenacházela (a dosud nenachází) žádná plná moc udělená žalovaným jakémukoliv advokátu. Odvolací soud se s ohledem na mantinely přezkumu správnosti napadeného rozhodnutí již nezabýval žalovaného námitkou, že do konce srpna 2022 měl žalovaný tzv. status studenta a žalobkyni do té doby svědčila povinnost platit mu výživné. 10. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí včetně nákladového výroku jako správné ve smyslu § 119 o. s. ř. potvrzeno. 11. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. a nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení procesně úspěšné žalobkyni. Ještě před zahájením jednání byl žalovaný tázán odvolacím soudem, zda na podaném odvolání trvá, bylo mu vysvětleno, v jakém rozsahu může odvolací soud přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí a že žalobkyni s ohledem na zastoupení advokátem vznikají náklady řízení. Žalovaný na podaném odvolání setrval. Navíc bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán s příjmem asi 20.000 Kč, což rovněž vylučuje aplikaci § 150 o. s. ř. 12. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zastoupena advokátem, jehož odměna činí za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast před odvolacím soudem) 2 x 1.500 Kč = 3.000 Kč (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Paušální náhrada výdajů za dva úkony právní služby dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. činí 2 x 300 Kč = 600 Kč. Náhrada jízdného dle § 13 odst. 5 cit. vyhl. za cestu advokáta osobním automobilem ze [obec] do [obec] a zpět činí celkem 1.184 Kč (170 km x 4 l /100 km x 44,10 Kč l Nafty x 0,01 = 300 Kč; 5,20 Kč/km x 170 km = 884 Kč; celkem 1.184 Kč). Náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 cit. vyhl. činí 600 Kč. Celková částka 5.384 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na 6.515 Kč Tyto náklady odvolacího řízení bylo uloženo žalovanému zaplatit, lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.