15 CO 234/2022-111 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 16 007 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 887,30 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem 88 % ročně z částky 6 553,30 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 373,78 Kč (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud po provedení dokazování listinami předloženými žalobkyní dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, poskytla žalovanému na základě této smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal tyto vrátit i spolu s úrokem a sjednanými poplatky ve výši 20 447 Kč ve sjednaných 52 týdenních splátkách po 394 Kč týdně. Žalovaný splátky řádně nesplácel, uhradil pouze částku 9 334 Kč a dále nehradil ničeho. 3. Po právní stránce okresní soud dovodil aktivní legitimaci žalobkyně z důvodu postoupení pohledávky, dále uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S ohledem na to, že žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele, dovodil, že na závazkový vztah dopadá i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), a to i povinnosti kladené na poskytovatele úvěru v § 86 ZoSÚ, tj. povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy posoudit řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr. Okresní soud dovodil, že této povinnosti předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála. Okresní soud uvedl, že ze zákaznické karty a výplatních lístků je možno učinit závěr, že byly předchůdkyní žalobkyně náležitě prověřeny příjmy žalovaného, i skutečnost, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým příjmem cca 24 000 Kč měsíčně, ačkoliv v zákaznické kartě je kalkulováno s příjmem 28 271 Kč. Pokud však byly v zákaznické kartě uvedeny další čisté příjmy domácnosti ve výši 19 100 Kč, pak tyto nebyly nikterak ověřeny a vůbec není zřejmé, o jaké konkrétní příjmy jde a zda je možno s nimi pro účely poskytnutí úvěru skutečně počítat. Okresní soud však zdůraznil, že ze strany předchůdkyně žalobkyně nebyly žádným způsobem prověřeny výdaje uvedené v zákaznické kartě, kdy tyto byly pouze odhadnuty, jak je v kartě i uvedeno. Nebylo zjišťováno, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného na bydlení a v jaké částce je dána jeho vyživovací povinnost. Okresní soud zdůraznil, že věřitel splní svou povinnost vyplývající z výše uvedených zákonných ustanovení nikoli jen tím, že podstatné skutečnosti od spotřebitele zjistí, ale je nutné, aby jeho tvrzení rovněž dostatečně prověřil. Nic nebránilo zprostředkovateli úvěru požadovat po žalovaném předložení listin týkajících se jeho dalších závazků k ověření, v jaké výši zápůjčky fakticky splácí, v jakých splátkách a po jak dlouhou dobu bude trvat toto splátkové zatížení a také k prokázání toho, jaké má faktické náklady na bydlení a vyživovací povinnost. Tyto listiny jsou bezpochyby běžně dostupné a bylo v možnostech žalovaného je při návštěvě zástupce věřitele předložit. Ověření výdajů takovýmto způsobem nepřekračuje rámec běžného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud jde o prověřování žalovaného v centrálních registrech, jak je tvrzeno, pak k tomu byl doložen pouze výpis z centrální evidence exekucí ve vztahu k žalovanému, který však byl činěn až dne [datum] a u žalovaného byly zjištěny dvě exekuce v roce [rok], nicméně nebylo z této listiny zjištěno, že toto prověření prováděl původní věřitel již v době, kdy byl žalovanému poskytován úvěr, tedy v roce [rok]. Stejně tak nebylo prokázáno, že by bylo nahlíženo do dalších tvrzených registrů tímto věřitelem. Jelikož předchůdkyně žalobkyně své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, dospěl okresní soud k závěru, že podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je smlouva o zápůjčce neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 10 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny zápůjčky, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytl. Žalovaný před podáním žaloby uhradil 9 334 Kč, a proto zavázal okresní soud žalovaného z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení k zaplacení částky 666 Kč s úrokem z prodlení z přiznané částky, avšak až ode dne [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] s termínem splnění do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. 4. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výrokům II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude i v tomto rozsahu vyhověno a žalobkyni bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že nedostatečně doložila důkazní prostředky k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného s vynaložením odborné péče. Zdůraznila, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Celková půjčená částka činila 10 000 Kč a žalovaný se jí zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách. Jednalo se tedy o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, působícím pod zákonným dohledem České národní banky. Před poskytnutím úvěru byla s žalovaným sepsaná žádost o spotřebitelský úvěr, tedy zákaznická karta. Tato byla sepsaná vázaným zástupcem věřitele, který splnil zkoušku odborné způsobilosti, tento ověřil příjmy a výdaje žalovaného, a to prostřednictvím dvou výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec [rok], a dále byly ověřeny zdroje těchto příjmů u zaměstnavatele žalovaného, p. [příjmení]. Žalobkyně dále namítala, že okresní soud nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zejména pak nálezů ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3236/18, či ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, kterým bylo rozhodnuto ve skutkově i právně obdobné věci. Žalobkyně tak uzavřela, že dle jejího názoru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně, srozumitelně a racionálně, a proto je právní závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nesprávný. 5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II. a III., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal, tyto nenamítali ani účastníci řízení. Po takto provedeném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné a jsou splněny podmínky pro potvrzení rozsudku okresního soudu. 7. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 673 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 553,30 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 88 % ročně z částky 6 553,30 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úhrady kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 373,78 Kč. Skutkově k takto uplatněným nárokům tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s další částkou 10 477 Kč zahrnující úrok 88 % ročně, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částkou za administrativní činnosti a komfortní splácení, celkem tedy měl žalovaný vrátit částku 20 477 Kč, a to v 52 týdenních splátkách ve výši 394 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku 9 334 Kč, dále ničeho na poskytnutou zápůjčku nehradil. Pohledávka z uvedené smlouvy byla žalobkyni postoupena postupní smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 6 553,30 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 4 519,70 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 600 Kč a