15 CO 242/2022-84 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 3 052,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 49 684 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 939,39 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem 29 % ročně z částky 19 992,16 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 013,76 Kč (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud po provedení dokazování listinami předloženými žalobkyní dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované částku 35 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky ve výši 26 984 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2 583 Kč. Žalovaná splátky řádně neplatila, přičemž celkem uhradila pouze částku 31 947,23 Kč. Po právní stránce okresní soud dovodil aktivní legitimaci žalobkyně z důvodu postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. S ohledem na to, že žalovaná při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele, dovodil, že na závazkový vztah dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), a to i povinnosti kladené na poskytovatele úvěru v § 86 ZoSÚ, tj. povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy posoudit řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr. Okresní soud dovodil, že této povinnosti předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála. Okresní soud uvedl, že ze zákaznické karty a výplatních lístků je možno učinit závěr, že byly předchůdkyní žalobkyně náležitě prověřeny příjmy žalované, i skutečnost, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr s čistým příjmem 9 500 Kč měsíčně, přičemž její další příjmy tvoří 8 300 Kč Okresní soud zdůraznil, že ze strany předchůdkyně žalobkyně nebyly žádným způsobem prověřeny výdaje žalované uvedené v zákaznické kartě, které byly pouze odhadnuty, což je uvedeno i v samotné zákaznické kartě. Okresní soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně takto nemohla s odbornou péčí posoudit majetkové poměry žalované a tudíž dospět k závěru o její úvěruschopnosti, jelikož nevycházela z konkrétních ověřených výdajů žalované, ale pouze z výdajů odhadnutých. S ohledem na tuto skutečnost pak okresní soud nepovažoval za nutné provádět výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která sjednávala se žalovanou úvěr a zkoumala její úvěruschopnost. Pokud totiž vycházela pouze z odhadnutých výdajů žalované, neměl by její výslech žádný smysl. Jelikož předchůdkyně žalobkyně své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž je nutno v souladu s § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přihlédnout z úřední povinnosti. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 35 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, přičemž jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny zápůjčky, ponížené o plnění doposud žalovanou poskytnutá v souvislosti se smlouvou. Žalovaná dosud uhradila částku 31 947,23 Kč, a proto okresní soud zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v částce 3 052,77 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, neboť žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] s termínem splnění do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. 2. Proti tomuto rozsudku, avšak pouze proti jeho výrokům II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude i v tomto rozsahu vyhověno, případně aby byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že nedostatečně doložila důkazní prostředky k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované s vynaložením odborné péče. Celková půjčená částka činila 35 000 Kč a žalovaná se jí zavázala uhradit ve 24 měsíčních splátkách. Jednalo se tedy o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, působícím pod zákonným dohledem České národní banky. Před poskytnutím úvěru byla s žalovanou sepsána žádost o spotřebitelský úvěr, tedy zákaznická karta, a to vázaným zástupcem věřitele, který splnil zkoušku odborné způsobilosti. Tato osoba ověřila příjmy a výdaje žalované, a to prostřednictvím dvou výplatních písek za měsíce březen a duben [rok] a dále byly ověřeny zdroje těchto příjmů u zaměstnavatele žalované. Žalobkyně dále namítala, že okresní soud nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zejména pak rozhodnutí ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3236/18, a ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, přičemž posledně uvedené rozhodnutí se týká skutkově i právně obdobné věci. Žalobkyně tak uzavřela, že dle jejího názoru byla úvěruschopnost žalované zkoumána řádně, srozumitelně a racionálně, a proto je právní závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované nesprávný. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II. a III., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a to ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Odvolací soud neshledal žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., ostatně tyto nenamítali ani účastníci řízení. Po takto provedeném přezkumu dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné a jsou splněny podmínky pro potvrzení rozsudku okresního soudu. 5. Odvolací soud nejprve konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, na která je možno pro zestručnění plně odkázat, a to i po zopakování dokazování odvolacím soudem ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud totiž ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a ze zákaznické karty na č. l. 29 spisu nezjistil žádné skutečnosti, které by již předtím nezjistil okresní soud. 6. Po takto částečném zopakování odvolací soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá i regulace uvedená v ZoSÚ, neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele dle § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele dle § 420 o. z. Smlouva tak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Současně odvolací soud sdílí názor okresního soudu na neplatnost této smlouvy o zápůjčce z důvodu porušení povinnosti zapůjčitele před uzavřením takové smlouvy jako smlouvy spotřebitelské řádně zkoumat úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ. Jejím následkem je pak absolutní neplatnost celé smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. 7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, navazuje ZoSÚ na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Také při výkladu ustanovení § 86 ZoSÚ se pak musí podle odvolacího soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26. odůvodnění), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 8. V projednávané věci dospěl odvolací soud ve shodě se soudem okresním k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských zápůjček