15 CO 244/2022-84 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu co do částky 58 701 Kč, úroku ve výši 14,00 % ročně z částky 31 169,56 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 266,38 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 31 169,56 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 13 803,56 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 17 366 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 366 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud po provedení dokazování listinami předloženými žalobkyní dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku (peněžní prostředky) ve výši 45 000 Kč, kterou žalovaný vyčerpal v hotovosti dne [datum]. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku 45 000 Kč navýšenou o sjednaný fixní úrok ve výši 6 854 Kč, poplatek za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 413 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 6 588 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 3 078 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách zápůjčky v postupných platbách celkem částku 27 634 Kč, další splátky nehradil. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne [datum] k úhradě dluhu. 3. Po právní stránce okresní soud dovodil aktivní legitimaci žalobkyně z důvodu postoupení pohledávky, dále uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S ohledem na to, že žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele, dovodil, že na závazkový vztah dopadá i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), a to i povinnosti kladené na poskytovatele spotřebitelského úvěru v § 86 ZoSÚ, tj. povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy posoudit řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr. Okresní soud dovodil, že této povinnosti předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála, v důsledku tohoto dovodil absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce a přiznal žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 17 366 Kč s příslušenstvím, jako rozdílu mezi čerpanou částkou 45 000 Kč a žalovaným vrácenou částkou 27 634 Kč, to vše dle § 2991 odst. 2 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 4. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výrokům I. a III., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude i v tomto rozsahu vyhověno a žalobkyni bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Zdůraznila, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Celková půjčená částka činila 45 000 Kč a žalovaný se jí zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách. Jednalo se tedy o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, působícím pod zákonným dohledem České národní banky. Před poskytnutím úvěru byla s žalovaným sepsaná žádost o spotřebitelský úvěr, tedy zákaznická karta. Tato byla sepsaná vázaným zástupcem věřitele, který splnil zkoušku odborné způsobilosti, tento ověřil příjmy a výdaje žalovaného, když byl ověřen zdroj příjmů, tj. že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou podnikající pod [IČO]. Žalobkyně dále namítala, že okresní soud nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zejména pak nálezů ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3236/18, či ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, kterými bylo rozhodnuto ve skutkově i právně obdobné věci. Žalobkyně tak uzavřela, že dle jejího názoru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně, srozumitelně a racionálně, a proto je právní závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nesprávný. 5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a III., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal, tyto nenamítali ani účastníci řízení. Po takto provedeném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné a jsou splněny podmínky pro potvrzení rozsudku okresního soudu dle § 219 o. s. ř. 7. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 76 067 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31 169,56 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 14 % ročně z částky 31 169,56 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úhrady kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 266,38 Kč. Skutkově k takto uplatněným nárokům tvrdila, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s další částkou 28 855 Kč (zahrnující úrok 14 % ročně, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částkou za administrativní činnosti a komfortní splácení, celkem tedy částku 73 855 Kč, v 24 měsíčních splátkách ve výši 3 078 Kč. Žalovaný zaplatil pouze částku 27 634 Kč, dále ničeho na poskytnutou zápůjčku nehradil. Pohledávka z uvedené smlouvy byla žalobkyni postoupena postupní smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 31 169,56 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 16 597,44 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 22 500 Kč, sankčních poplatků ve výši 5 800 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 266,38 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván společně s oznámením o postoupení pohledávky v zásilce odeslané na adresu žalovaného dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. 8. K otázce, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným zkoumala a prověřovala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně v žalobě a následně v doplnění žaloby skutkově tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z informací sdělených žalovaným, které zanesl zástupce předchůdkyně do karty zákazníka. Dále prolustrovala žalovaného v databázích BRKI, NRKI a SOLUS, přičemž v těchto registrech k žalovanému nezjistila žádný negativní záznam. Dále prověřila žalovaného v interní databázi zapůjčitele, v insolvenčním rejstříku, vše bez negativních poznatků o žalovaném. Současně zjistila, že osobní doklady žalované nejsou vedeny jako odcizené či ztracené, a že se trvalé bydliště žalované nenachází na úřední adrese a dále nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, že proti žalovanému nebyla v době uzavření smlouvy vedena žádná exekuce. Při posuzování příjmů předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě, v níž žalovaný deklaroval, že je osobou samostatně výdělečně činnou, což bylo ověřeno vázaným zástupcem předchůdkyně žalobkyně, dále žalobkyně kalkulovala s dalším příjmem ve výši 16 700 Kč, který žalovaný jen tvrdil, mělo se jednat o další příjmy domácnosti bez bližší specifikace. U výdajové stránky vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů sdělených žalovaným o jeho výdajích, tyto konfrontovala s právními instituty oblasti sociální politiky, tj. s výší životního minima, a rovněž s částkami vycházejícími ze statistických dat, tyto hodnotila na základě ekonomického modelu zapůjčitele. Předložené doklady ze strany žalovaného uvedené v zákaznické kartě pak byly kontrolovány vázaným zástupcem předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení]. 9. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zůstal procesně pasivní, ač mu byla žaloba i předvolání k jednání řádně doručeno. 10. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku. 11. Žalovaný, ač řádně a včas k jednání obeslán, se bez omluvy nedostavil, a proto odvolací soud odvolání žalobkyně projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. 12. Odvolací soud po zopakování dokazování smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] a zákaznickou kartou konstatuje, že přebírá jako správná skutková zjištění, která okresní soud z žalobkyní předložených listin učinil. 13. Po takto částečném zopakování odvolací soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá i regulace st