15 CO 253/2022-99 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 30 550,57 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 675,85 Kč od [datum] do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 14 875,85 Kč od [datum] do zaplacení a částky 933,24 Kč (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud po provedení dokazování listinami předloženými žalobkyní dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, poskytla žalovanému na základě této smlouvy finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal tyto vrátit i spolu s úrokem a sjednanými poplatky ve výši 18 581 Kč, tj. celkem 38 581 Kč, ve sjednaných 18 měsíčních splátkách po 2 144 Kč. Žalovaný splátky řádně nesplácel, uhradil pouze částku 9 800 Kč a dále nehradil ničeho. 3. Po právní stránce okresní soud dovodil aktivní legitimaci žalobkyně z důvodu postoupení pohledávky, dále uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S ohledem na to, že žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele, dovodil, že na závazkový vztah dopadá i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), a to i povinnosti kladené na poskytovatele úvěru v § 86 ZoSÚ, tj. povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy posoudit řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr. Okresní soud po provedení dokazování dovodil, že této povinnosti předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála. Okresní soud uvedl, že ze zákaznické karty, pracovní smlouvy a výplatních lístků za červen [rok] a červenec [rok] je možno učinit závěr, že byly předchůdkyní žalobkyně náležitě prověřeny příjmy žalovaného, i skutečnost, že je zaměstnán s čistým příjmem cca 17 843 Kč měsíčně. Pokud však byly v zákaznické kartě uvedeny další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, pak tyto nebyly nikterak ověřeny a svědek [příjmení] vypověděl, že zde vycházel pouze z tvrzení žalovaného o těchto dalších příjmech domácnosti. Okresní soud však zdůraznil, že ze strany předchůdkyně žalobkyně nebyly žádným způsobem prověřeny výdaje uvedené v zákaznické kartě, kdy tyto byly pouze odhadnuty částkou 6 000 Kč, jak je v kartě i uvedeno a což potvrdil i slyšený svědek [jméno] [příjmení], který smlouvu jako obchodní zástupce předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavíral. Nebylo zjišťováno, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného na bydlení (nájem, inkaso apod.) a ani struktura a výše jeho dalších výdajů. Dále dle závěrů okresního soudu žalobkyně neprokázala ani své tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně činila před uzavřením předmětné smlouvy dotazy na registry dlužníků a Centrální evidenci exekucí, když soudu byla předložena pouze jedna listina, a to výpis z Centrální evidence exekucí, jež byl vyhotoven několik dní před konáním jednání u okresního soudu. Jelikož předchůdkyně žalobkyně své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, dospěl okresní soud k závěru, že podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je smlouva o zápůjčce neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 20 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny zápůjčky, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytl. Žalovaný před podáním žaloby uhradil 9 800 Kč, a proto zavázal okresní soud žalovaného z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení k zaplacení částky 10 200 Kč s úrokem z prodlení z přiznané částky, avšak až ode dne [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] s termínem splnění do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. 4. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výrokům II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude i v tomto rozsahu vyhověno a žalobkyni bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že nedostatečně doložila důkazní prostředky k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného s vynaložením odborné péče. Zdůraznila, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Celková půjčená částka činila 20 000 Kč a žalovaný se jí zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách. Jednalo se tedy o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů působícím pod zákonným dohledem České národní banky. Před poskytnutím úvěru byla s žalovaným sepsaná žádost o spotřebitelský úvěr, tedy zákaznická karta. Tato byla sepsaná vázaným zástupcem věřitele, který splnil zkoušku odborné způsobilosti, tento ověřil příjmy a výdaje žalovaného, a to prostřednictvím dvou výplatních pásek za měsíce červen a červenec [rok] a dále byly ověřeny zdroje těchto příjmů u zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba], toto vyplynulo rovněž z výpovědi svědka – vázaného zástupce – p. [příjmení]. Žalobkyně dále namítala, že okresní soud nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zejména pak nálezů ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3236/18, či ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, kterým bylo rozhodnuto ve skutkově i právně obdobné věci. Žalobkyně tak uzavřela, že dle jejího názoru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně, srozumitelně a racionálně, a proto je právní závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nesprávný. 5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II. a III., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal, tyto nenamítali ani účastníci řízení. Po takto provedeném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné a jsou splněny podmínky pro potvrzení rozsudku okresního soudu. 7. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 750,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 875,85 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 875,85 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úhrady kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 933,24 Kč. Skutkově k takto uplatněným nárokům tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s další částkou 18 581 Kč, zahrnující úrok 29 % ročně, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částkou za administrativní činnosti a komfortní splácení, celkem tedy měl žalovaný vrátit částku 38 581 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 144 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku 9 800 Kč, dále ničeho na poskytnutou zápůjčku nehradil. Pohledávka z uvedené smlouvy byla žalobkyni postoupena postupní smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 14 875,85 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 12 774,72 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 933,24 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván společně s oznámením o postoupení pohledávky v zásilce odeslané na adresu žalovaného dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. 8. K otázce, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným zkoumala a prověřovala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně v žalobě a následně v doplnění žaloby skutkově tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z informací sdělených žalovaným. Dále prolustrovala žalovaného v databázích BRKI, NRKI a SOLUS, přičemž v těchto registrech k žalovanému nezjistila žádný negativní záznam. D