15 CO 254/2022-94 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 780,74 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, případně zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že nedostatečně doložila důkazní prostředky k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované. Zdůraznila, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum] (správně [datum]) s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Celková půjčená částka činila 15 000 Kč a žalovaná se jí zavázala uhradit ve 24 měsíčních splátkách. Jednalo se tedy o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, působícím pod zákonným dohledem České národní banky. Před poskytnutím úvěru byla se žalovanou sepsaná žádost o spotřebitelský úvěr, tedy zákaznická karta. Tato byla sepsaná vázaným zástupcem věřitele, který splnil zkoušku odborné způsobilosti, ověřil příjmy a výdaje žalované, a to prostřednictvím výměry důchodu a rozhodnutí o přiznání dávky, přičemž ověřené informace na základě těchto předložených dokladů byly následně vázaným zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně zaznačeny do zákaznické karty. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla výslech vázaného zástupce předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení], který však okresní soud neprovedl, a ač si je žalobkyně vědoma skutečnosti, že svědek nejspíše nebude vědět přesně, jaké listiny v konkrétním případě ověřoval, měl být vyslechnut k prokázání, jakým způsobem obecně ověřuje příjmy a výdaje spotřebitele. Žalobkyně namítala, že okresní soud nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zejména pak nálezů ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3236/18, či ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, kterým bylo rozhodnuto ve skutkově i právně obdobné věci. Žalobkyně tak uzavřela, že dle jejího názoru byla úvěruschopnost žalované zkoumána řádně, srozumitelně a racionálně. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 780,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 294,48 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 294,48 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úhrady kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 286,22 Kč jakožto nevrácené zápůjčky, včetně poplatků a příslušenství, kterou žalované poskytla společnost [právnická osoba] dne [datum] na základě smlouvy [číslo] ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku spolu s úrokem ve výši 14 650 Kč, celkem tedy částky 29 650 Kč, v měsíčních splátkách. Zaplatila však pouze 21 169,26 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla žalobkyni postoupena postupní smlouvou ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dlužná částka sestává z jistiny zápůjčky ve výši 5 294,48 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3 186,26 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 286,22 Kč a sankčních poplatků ve výši 1 800 Kč. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána společně s oznámením o postoupení pohledávky v zásilce odeslané na adresu žalované dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Dále žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky posoudila úvěruschopnost žalované způsobem zachyceným v kartě zákazníka, kdy na výzvu okresního soudu dále doplnila, že její předchůdkyně v rámci plnění zákonné povinnosti zapůjčitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele prověřila žalovanou v databázích BRKI, NRKI a SOLUS, v interní databázi zapůjčitele, v insolvenčním rejstříku, vše bez negativních poznatků o žalované. Současně zjistila, že osobní doklady žalované nejsou vedeny jako odcizené či ztracené, a že se trvalé bydliště žalované nenachází na úřední adrese. Pokud jde o příjmy, žalovaná předložila výměru důchodu ve výši 13 769 Kč měsíčně a rozhodnutí o přiznání podpory ve výši 4 400 Kč, celkem tak její příjem činil 18 169 Kč, jak je zaznamenáno v zákaznické kartě žalované, kdy uvedené předložené doklady byly kontrolovány vázaným zástupcem zapůjčitele [jméno] [příjmení]. Výdaje žalované pak byly určeny, přesněji odhadnuty, na základě ekonomického modelu zapůjčitele. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a po skutkové stránce dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], předala žalované dne [datum] částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem a poplatky ve výši 14 650 Kč, celkem tedy zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 29 650 Kč. Žalovaná nehradila dluh řádně a včas, celkem zaplatila pouze 21 169,26 Kč. Pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalobkyně nepředložila okresním soudu důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, tj. neprokázala finanční situace žalované v době uzavření předmětné smlouvy. 6. Po právní stránce pak okresní soud dovodil aktivní věcnou legitimaci žalobkyně na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou pak hodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., neboť žalovaná byla při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Okresní soud se dále zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy předložila pouze 2 důkazy, a to výpis z centrální evidence exekucí a kartu zákazníka. Z těchto důkazů však dle názoru okresního soudu nebylo možno určit pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované. Žalovaná v den uzavření smlouvy uvedla v rámci sepisu karty zákazníka své měsíční příjmy ve výši 13 769 Kč a 4 400 Kč bez jejich přesné specifikace. Dále uvedla své pravidelné měsíční výdaje ve výši 13 000 Kč, přičemž částku 1 500 Kč měla hradit na jiný úvěr, žalovaná tak ke dni sepisu karty zákazníka tvrdila, že má dalšího věřitele. Žalobkyně však v řízení nepředložila ani další důkazy na podporu svých tvrzení o lustraci žalované v dostupných databázích dlužníků SOLUS, NRKI, BRKI a insolvenčním rejstříku. Okresní soud uvedl, že nepřipustil další navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí vázaného zástupce předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení], narozeného [datum], který měl se žalovanou sepisovat zákaznickou kartu a informace od žalované ověřovat z dalších zdrojů, když tento svědek jednal se žalovanou před 5 lety, tudíž nelze předpokládat, že by byl schopen vypovědět přesně, jaké listiny potvrzovaly pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované. Nadto v případě, kdy žalovaná tyto listiny poskytla právní předchůdkyni žalobkyně, tato byla povinna je uschovat a následně předložit k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované. Dle okresního soudu žalobkyně ani přes výzvu učiněnou usnesením ze dne 22. 6. 2022, č. j. 115 C 175/2022-27, nepředložila žádné další důkazy na podporu svých tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Z uvedeného měl okresní soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost vyplývající z ust. § 86 ZoSÚ, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Bylo-li současně v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč a žalovaná dosud na tuto částku uhradila 21 169,26 Kč, tj. více, než od právní předchůdkyně žalobkyně dostala, nevzniklo na její straně ani bezdůvodné obohacení, které by byla povinna žalobkyni ve smyslu ust. § 2991 o. z. vydat. S tímto závěrem okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl a negativní způsobem s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl také o náhradě nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly. 7. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svých procesních stanoviscích. 8. Odvolací soud po zopakování dokazování smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] a zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr z téhož dne konstatuje, že přebírá jako správ