15 CO 4/2023-65 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 854,78 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 338 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výrokům I. a III., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, případně zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že nedostatečně doložila důkazní prostředky k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Zdůraznila, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum] (správně [datum]) s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Celková půjčená částka činila 27 000 Kč a žalovaný se ji zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách. Jednalo se tedy o krátkodobý úvěr s nízkou nominální hodnotou, který byl poskytnut nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů působícím pod zákonným dohledem České národní banky. Před poskytnutím úvěru byla se žalovaným sepsána žádost o spotřebitelský úvěr, tedy zákaznická karta, a to vázaným zástupcem věřitele, který splnil zkoušku odborné způsobilosti, ověřil příjmy a výdaje žalovaného prostřednictvím daňového přiznání za zdaňovací období roku 2016. Žalobkyně namítala, že okresní soud nepostupoval v souladu s požadavkem právní jistoty ve smyslu judikatury Ústavního soudu, zejména pak nálezů ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3236/18, či ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, kterými bylo rozhodnuto ve skutkově i právně obdobné věci. Žalobkyně tak uzavřela, že dle jejího názoru byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně, srozumitelně a racionálně. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 854,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 990 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 990 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úhrady kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 501,38 Kč jakožto nevrácené zápůjčky včetně poplatků a příslušenství, kterou žalovanému poskytla společnost [právnická osoba] dne [datum] na základě smlouvy [číslo] ve výši 27 000 Kč. Žalovaný splatil částku 33 920,22 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla žalobkyni postoupena postupní smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dlužná částka sestávala z jistiny zápůjčky ve výši 9 990 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 13 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 501,38 Kč a sankčních poplatků ve výši 5 500 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván společně s oznámením o postoupení pohledávky v zásilce odeslané na adresu žalovaného dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Dále žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem zachyceným v kartě zákazníka, kdy na výzvu okresního soudu doplnila, že její předchůdkyně v rámci plnění zákonné povinnosti zapůjčitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele prověřila žalovaného v databázích BRKI, NRKI a SOLUS, v interní databázi zapůjčitele, v insolvenčním rejstříku, vše bez negativních poznatků o žalovaném. Současně zjistila, že osobní doklady žalovaného nejsou vedeny jako odcizené či ztracené, a že se trvalé bydliště žalovaného nenachází na úřední adrese. Pokud jde o příjmy, žalovaný předložil svůj živnostenský list s tím, že je osobou samostatně výdělečně činnou, a deklaroval svůj měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, který byl dále doložen přiznáním k dani za rok [rok], jak je zaznamenáno v zákaznické kartě, kdy uvedené předložené doklady byly kontrolovány vázanou zástupkyní zapůjčitelem [jméno] [příjmení]. Výdaje žalovaného pak byly určeny, přesněji odhadnuty, na základě ekonomického modelu zapůjčitele, když bylo vycházeno z údaje, že žalovaný bydlí s rodiči a nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a po skutkové stránce dovodil, že dne [datum] na základě smlouvy [číslo] původní věřitelka poskytla žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši 27 000 Kč, kterou měl žalovaný postupně splácet i s úrokem, kdy částka 1 176 Kč byla použita k refinancování dřívější zápůjčky, kterou žalovaný u původní věřitelky čerpal, zbývající částka pak byla žalovanému předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Při rozhodování o žádosti o zápůjčku původní věřitelka nezkoumala, zda s někým žalovaný sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto spotřebitele, nezkoumala existenci jiných jeho dluhů, nebyly nijak doloženy konkrétní výdaje žalovaného. Žalobkyně soudu nepředložila ani doklady, které měly sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalovaného, a to ani při jednání, kdy uvedla, že žádné další důkazy předložit nechce. Žalovaný na základě předmětné smlouvy zaplatil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 33 920,22 Kč, a to ke dni [datum]. Pohledávka z předmětné smlouvy měla být na základě postupní smlouvy z [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný pak byl vyzván k uspokojení pohledávky předžalobní upomínkou, a to poté, co zaplatil poslední část úhrady, tedy po datu [datum]. 7. Po právní stránce pak okresní soud nárok žalobkyně kvalifikoval jako zaniklý nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 1908 odst. 1 o. z., ve spojení s ust. § 2991 o. z., když uvedl, že úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr, neboť původní věřitelka při uzavření smlouvy vystupovala jako podnikatelka, což neplatilo o žalovaném. Původní zapůjčitelka splnila svou povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušným úrokem. Podle názoru okresního soudu však nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Dle okresního soudu jisté posouzení úvěruschopnosti sice provedla, ne však dostatečně, a proto nemohla získat reálný přehled o sociálních poměrech žalovaného tak, aby bylo její rozhodnutí o poskytnutého úvěru skutečně informované v zákonem předepsané míře. Okresní soud poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předložené smlouvy o spotřebitelské zápůjčce, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky, s výjimkou zůstatku jistiny a úroku z prodlení ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. V okamžiku vyplacení částky zápůjčky tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., na zápůjčku však žalovaný ještě před postoupením pohledávky zaplatil více, než kolik činila jistina zápůjčky, čímž jeho dluh a tedy i závazek z bezdůvodného obohacení zanikl splněním, a to dříve, než se tato pohledávka stala splatnou. Z tohoto důvodu žalovanému nevznikla ani povinnost zaplatit úrok z prodlení a odpovídající pohledávky nemohly být ani postoupeny žalobkyni. Proto okresní soud žalobu výrokem I. v celém rozsahu zamítl, výrokem II. pak zavázal žalobkyni k doplatku soudního poplatku za žalobu ve výši 338 Kč a výrokem III. s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady tohoto řízení nevznikly. 8. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svých procesních stanoviscích. 9. Odvolací soud po zopakování dokazování smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] a zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr z téhož dne konstatuje, že přebírá jako správná skutková zjištění, která okresní soud z žalobkyní předložených listin učinil. 10. Po takto částečném zopakování odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z. a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá ze samotných žalobních tvrzení. Současně odvolací soud sdílí názor okresního soudu na neplatnost posouzené smlouvy o zápůjčce z důvodu porušení povinnosti zapůjčitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelské zápůjčce řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ, jejímž následkem je neplatnost celé smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. 11. Podle § 86 odst. 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřeb