71 CO 352/2022-88 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na vypořádání společného jmění manželů tak, aby žalovaná uhradila žalobci částku 114 000 Kč a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 28 846,40 Kč. Vyšel ze zjištění, že účastníci jako manželé bydleli odděleně. Za trvání manželství žalobce koupil televizor, válendu, zaplatil plynovou karmu, křeslo, šicí stroj, věšákovou stěnu a koberec, které byly v bytě žalované. Mobilní telefon žalovaná dostala krátce po jejích narozeninách a šicí stroj žalovaná dostala, aby mohla spravovat oblečení žalobce. Po ukončení soužití žalovaná vyzvala žalobce formou SMS, aby si věci z bytu vyzvedl (křeslo, postel, sporák). Na to žalobce nereagoval. Blíže nezjištěné věci poté tchán žalované odvezl do sběrného dvora. Za trvání manželství žalobce zaslal žalované na účet částku 195 000 Kč, za dobu od 23. 10. 2018 do 23. 8. 2020 byly na hypotéku žalovanou uhrazeny splátky v celkové hodnotě 77 028,55 Kč. Po právní stránce dospěl k závěru, že mobil byl darem žalované, šicí stroj jako věc osobní potřeby nespadá podle § 709 odst. 1 o. z. do SJM. Televizor, válenda, plynová karma, křeslo, šicí stroj, stěna a koberec byly věci určené k užití výhradně manželkou do jejího bytu. Pokud s nimi naložila tak, že je - ještě v průběhu manželství - darovala či vyhodila, nelze proti tomuto jednání nic namítat, kdy žalobce na výzvu k odvozu věcí nereagoval. Karma byla prodána z 1 000 Kč a příjem byl užit na úhradu potřeb domácnosti. Pokud jde o tvrzené vnosy na úhradu dluhu manželky, žalobce neprokázal, že by platby 195 000 Kč byly účelově určeny na úhradu hypotéky. Proto žalobce nemá nárok na vypořádání movitých věcí, ani tvrzených investic. 2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, které odůvodnil tím, že za trvání manželství bylo na výlučný dluh manželky uhrazeno 115 241,42 Kč, má tedy nárok na ½, tj. na částku 57 620 Kč. Ke zničení či vyhození věcí nedal žalobce žalované souhlas. Nevěděl, že se jich má údajně zbavovat. Na mobil žalované často telefonoval, užíval jej tedy i on. Šicí stroj byl užíván i k opravě jeho pracovního oblečení. Navrhl proto zrušení rozsudku a vrácení věci, nebo jeho změnu tak, aby byla žalované uložena povinnost uhradit mu částku dle úvahy soudu. 3. Žalovaná se vyjádřila k odvolání tak, že žalobce zasílal platby v různé výši v různé dny a neprokázal, že by byly platby účelově určeny na úhradu hypotéky. Žalovaná platby vnímala jako výpomoc v manželství. Navíc měla vlastní prostředky, z kterých k úhradě úvěru užívala. Pokud jde o movité věci, šlo o vybavení bytu, které mohla žalovaná užívat a disponovat s nimi. 4. V průběhu odvolacího jednání žalobce vzal žalobu částečně zpět, pokud jde o vypořádání movitých věcí, odvolací soud tedy výrokem I. podle § 222a odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek zrušil v části vypořádávající movité věci a řízení zastavil. 5. Ve zbývajícím rozsahu, tj. vypořádání výnosu ze SJM na dluh manželky, pak z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 6. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje. 7. Pokud jde o výnosy ze SJM na dluh manželky, pak podle § 742 odst. 1 písmeno b) o. z. každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek. Úvěr na koupi bytu byl uzavřen pouze žalovanou, ještě před uzavřením manželství a jde tedy o výlučný dluh žalované. Splátka uhrazená 23. června 2018 ve výši 3 761,99 Kč, byla uhrazena ještě před uzavřením manželství (6. 7. 2018). Za trvání manželství uhradili manželé na splátkách úvěru částku 111 479,43 Kč (nikoli 115 241,42 Kč). Námitka žalované, že úvěr hradila z peněz, které obdržela za vypořádání SJM z bývalého manželství, není důvodná, neboť ke dni 11. 10. 2017 (tedy před sjednáním úvěru), měla na běžném účtu zůstatek pouze 17 186,27 Kč. Tvrzené výlučné prostředky manželky tedy již byly spotřebovány dlouho před sjednáním úvěru a uzavřením manželství. Žalovaná úvěr hradila za trvání manželství, tedy z příjmů ze zaměstnání (popř. z peněz od žalobce), což jsou vše příjmy spadající do společného jmění manželů. V zásadě je tedy nutno výnos ze SJM na úvěr žalované vypořádat. 8. Nicméně dle závěrů judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020) je nutno zohlednit případné užívání nemovitosti rodinou a případný užitek z užívání nemovitosti, který kompenzuje případný výnos ze SJM - hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. V projednávané věci žalovaná ke koupi bytu přistoupila poté, co se budoucí manželé dohodli, že žalobce bude žalované posílat peníze, protože sama žalovaná by financování úvěru nezvládla. O tomto svědčí i skutečnost, že po ukončení soužití účastníků žalovaná byt prodala, vyplatila úvěr a bydlela dál v nájmu. Podle skutkového zjištění okresního soudu žalobce v průběhu manželství průběžně žalované peníze na její účet zasílal v různé výši, v různé dny. Tato skutečnost rovněž dle odvolacího soudu dokládá, že nešlo o platby účelově určené na úvěr, protože nebyly ani přibližně ve výši splátek, ani nebyly hrazeny před pevnými termíny splátek bance. Manželé byli rovněž dohodnuti, že budou bydlet odděleně, tj. že povedou dvě domácnosti. Se dvěma domácnostmi jsou zpravidla spojeny dvoje náklady na služby, nájemné, hypotéku, fondy oprav apod. Pokud by žalovaná nebydlela v koupeném bytě, zjevně by bydlela s třemi dětmi v jiném bytě, s čímž by byly spojeny náklady v podobě nájemného. Odvolací soud má za to, že čisté nájemné odpovídajícího bytu pro žalovanou s třemi dětmi (nyní 4 dětmi) ve výši 3 800 Kč měsíčně, tj. odpovídající výši splátek úvěru, by žalovaná vynakládala nebýt koupě bytu tak jako tak. Odvolací soud tedy má za to, že výnos ze společného jmění manželů na úhradu úvěru žalované byl zcela kompenzován skutečností, že žalovaná měla zajištěno bydlení v oddělené domácnosti, tak jak bylo mezi manžely dohodnuto. Odvolací soud tedy, byť z jiného právního důvodu, potvrdil rozsudek ve zbývající části jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. 9. V důsledku zrušení a částečného zastavení řízení (obdoba změny rozsudku) odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení. Okresní soud správně stanovil náklady za 4 úkony právní služby po 5 660 Kč dle § 8 odst. 6 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 114 000 Kč. Odměna tedy činí 22 640 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 tarifu 1 200 Kč a náhrada za DPH 5 006,40 Kč (21 % z 23 840 Kč). Celkem náklady žalované činí 28 846,40 Kč. 10. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení: odměnu 5 660 Kč za účast u odvolacího jednání dle § 8 odst. 6 a § 7 bod 5 advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů 300 Kč, cestovné ve výši 1 459 Kč (ujeto 176 km vozem se spotřebou 7,5 l /100 km, náhradě 5,20 Kč za km a ceně benzínu 41,20 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.), 600 Kč za zmeškaný čas cestou k jednání celkem 6 půlhodiny, tj. 6x100 Kč dle § 14 advokátního tarifu, dále náhrada za DPH 1 684 Kč (21 % z 8 019 Kč). Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 9 703 Kč.