75 CO 415/2022-374 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 965.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 965.000 Kč od 11. 12. 2014 do zaplacení, dále částku 214.053,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 214.053,35 Kč od 14. 5. 2016 do zaplacení, a částku 248.970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 248.970 Kč od 14. 5. 2016 do zaplacení (výrok I.), dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 185.240 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žalobu je na místě po připuštěné změně žaloby v rozsahu změněných skutkových tvrzení žalobkyně vymezujících skutek, na jehož podkladě je po žalované žalobou nárokovaná částka 965.000 Kč s příslušenstvím, zamítnout, a to primárně pro neunesení břemene tvrzení na straně žalobkyně ohledně části těch rozhodujících skutkových okolností, ve vztahu ke kterým byla žalobkyně soudem marně poučena dle § 118a odst. 1 o. s. ř. u jednání konaného ve věci dne 31. 5. 2022. Uvedené platí ve vztahu k těm žalobkyní i po tomto poučení nedotvrzeným skutečnostem, kde konkrétně v [obec] (jak do té doby tvrdila, ale po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. nedotvrdila/neupřesnila), v žalobkyní naopak upřesněném období roku 2012 (od 1. 9. 2012 do 10. 12. 2012), a po jakých konkrétních částkách (což zůstalo žalobkyní i po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. opět nedotvrzeno), došlo fakticky k předání hotovosti v souhrnné částce 965.000 Kč ze strany bývalého jednatele žalobkyně ([jméno] [anonymizováno]) žalované (a jak žalobkyní naopak bylo skutkově dotvrzeno – a tedy výhradně v souladu se smlouvou o půjčce účastníků v písemné podobě ze dne 10. 12. 2012). Dále okresní soud uvedl, že pokud by krajský soud tento právní názor neakceptoval, i tak má za to, že jsou zde důvody pro zamítnutí žaloby. Smlouvu o půjčce ze dne 10. 12. 2012 vyhodnotil jako jediný tvrzený právní důvod, z kterého žalobkyně žalobou uplatněné nároky uplatňuje. Skutkové okolnosti, které by dovolovaly tuto smlouvu dle jejího zjištěného obsahu posoudit toliko jako kvitanci se současným ujednáním smluvních stran o změně nějakého jejich dřívějšího závazku (a tedy jako vedle kvitance i jako kumulativní novaci), a jako by bylo např. nové ujednání o novém úročení, o nové smluvní pokutě, o nové splatnosti dřívějšího závazku, o novém platebním místě... apod., ty tvrzeny nebyly, a nebyly ani prokázány. Tím méně se jedná o privativní novaci, neboť ve smlouvě není uvedeno, že by se touto rušil nějaký původní závazek a tento nahrazoval novým. V případě předmětné smlouvy o půjčce z 10. 12. 2012 jde právě o typovou smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále také jen „o. z.“) a nikoliv o jakýkoliv typ novace nebo i kvitanci. Tvrzení žalobkyně o postupném předávání hotovosti z její strany žalované (a za současné absence tvrzení o ujednání stran budoucí smlouvy o půjčce a o závazcích se k nim vztahujícím) by pak bylo možno hodnotit v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou vtělenou do § 498 o. z. účinného do 31. 12. 2013, jako případnou zálohu na budoucí závazek žalobkyně poskytnout žalované hotovostní půjčku. Tedy ani změněná žalobní tvrzení (o dřívějším postupném předání předmětu půjčky z této později uzavřené smlouvy o půjčce) nebrání tuto smlouvu posoudit jako právní důvod žalobou uplatněných pohledávek a ani jako smlouvu o půjčce, když dané dřívější odevzdání předmětu půjčky je dle judikatury a odborné literatury možné. Předmětnou smlouvu o půjčce pak shledává okresní soud jako platně uzavřenou, dospívá však k závěru, že byla prokázaná obrana žalované, že předmětnou hotovost v částce 965.000 Kč od žalobkyně ve skutečnosti žalovaná vůbec neobdržela, a tedy že písemné potvrzení této skutečnosti ze strany žalované (završené podpisem žalované na předmětné smlouvě o půjčce z 10. 12. 2012, který také žalovaná později uznala před legalizačním orgánem dne 16. 4. 2013 za vlastní) není ve skutečnosti pravdivé. Uvedené okresní soud podrobně odůvodňuje, kdy k danému závěru vedla okresní soud jednotlivá skutková zjištění vedoucí ve svém souhrnu k závěru, že k předání hotovosti ze strany žalobkyně žalované vůbec nedošlo. Pokud pak nebyla z titulu dané smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2012 půjčka částky 965.000 Kč žalované reálně poskytnuta, závazek k jejímu vrácení na straně žalované s ohledem na reálnost tohoto typu kontraktu nikdy nevznikl, včetně požadovaného příslušenství a smluvní pokuty. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno, případně rozhodnutí zrušil a tomuto věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Namítala, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Uvedla, že legalizace podpisu žalované na předmětné smlouvě splňuje zákonné podmínky, když spojení jednotlivých listů do svazku a opatření přelepkou a úředním razítkem by bylo nutné, pouze pokud by o to žalovaná požádala, což se nestalo. Žalobkyně má výhrady k tomu, že okresní soud v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu rozhodl o změně žaloby a na základě takto údajně změněných žalobních tvrzení žalobu přednostně zamítl pro neunesení břemene tvrzení. Žalobkyně opakovaně tvrdí, že na základě smlouvy o půjčce ze de 10. 12. 2012 předala žalované částku 965.000 Kč, kdy převzetí žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Synonymem spojení„ na základě“ je„ ve smyslu, v souladu“, pokud tedy žalobkyně následně upřesnila svá tvrzení, že k předání peněz došlo na několikrát v průběhu roku 2012, tak zcela určitě nezačala tvrdit něco jiného, než tvrdila v žalobě. Z uvedeného logicky vyplývá, že k předání peněz došlo před uzavřením samotné smlouvy. Nikde žalobkyně netvrdí, že k předání došlo bezprostředně před jejím uzavřením, toto si dovodil samotný odvolací soud. K předání půjčky může dojít i před dojednáním obsahu smlouvy, když žalobkyně předávala na několikrát částku 965.000 Kč, to se s žalovanou nedohodly, jak a kdy má dojít k vrácení jednotlivých částek. K podmínkám vrácení a ke smluvní pokutě se dohodly až v samotné smlouvě o půjčce. Jiná smlouva, než ta ze dne 10. 12. 2012, mezi stranami uzavřena nebyla. Pokud by při předání každé jednotlivé půjčky mělo dle soudu dojít k uzavření samostatné ústní smlouvě o půjčce, pak smlouva ze dne 10. 12. 2012 měla charakter privativní novace. Ujednání o tom, že se původní závazek zrušuje, je s odkazem na judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 610/2001 nadbytečné. Když docházelo k postupnému předávání konečné částky, strany se nedohodly na podmínkách vrácení, toto učinily až při podpisu smlouvy o půjčce dne 10. 12. 2012, i samotné ujednání o úrocích a smluvní pokutě bylo učiněno až v této smlouvě o půjčce. K postupnému předávání došlo postupně v průběhu roku 2012, kdy žalobkyně není schopna dnes říci konkrétní den a částku, která byla předána žalované, nicméně v samotné smlouvě o půjčce ze dne 10. 12. 2012 žalovaná souhrnnou částku 965.000 Kč stvrdila svým podpisem. Argumentace okresního osudu ohledně toho, že žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrzení k tomu, kde a jak byly žalované jednotlivé částky předány, považuje žalobkyně za přepjatý formalismus. Vymezení učiněné žalobkyní tato považuje za dostatečné. Okresní soud důkazy nesprávně hodnotil, kdy výpověď žalované a [jméno] [příjmení] považoval za věrohodné, na druhé straně výpověď [jméno] [příjmení] a prohlášení žalované ze smlouvy o půjčce o převzetí peněz za nevěrohodné, okresní soud měl ve věci od počátku jasno, všechny důkazy, které navrhla žalobkyně hodnotil jako nevěrohodné. Pouze na základě špatně zaúčtovaných položek v účetnictví žalobkyně učinil závěr o tom, že žalobkyně peníze žalované neposkytla, k uvedenému žalobkyně argumentuje a uvedené vysvětluje shodně jako již dříve v průběhu řízení před okresním soudem. Žalovaná sama ve své výpovědi přiznala, že lhala, když uvedla, že žádnou smlouvu o půjčce nepodepsala, ale jedno vyhotovení má přitom doma. Žalobkyně pak nepovažovala za nutné, jak je jí okresním soudem vyčítáno, nechat si vystavit potvrzení o přijetí jednotlivých částek, jelikož se domnívala, že samotný text smlouvy o půjčce a prohlášení o tom, že před podpisem smlouvy žalovaná částku přijala, je dostatečným důkazem o předání finančních prostředků. Pro žalobkyni je otázkou, z jakých peněz žalovaná hradila část kupní ceny za nemovitosti od žalobkyně na základě kupní smlouvy založené ve spise, kdy z jejího obsahu vyplývá, že při podpisu žalovaná zaplatila žalobkyni v hotovosti částku 220.500 Kč, kdy zcela určitě nešly peníze z účtu žalované a žádné peníze nevybírala. Uvedená skutečnost znevěrohodňuje výpověď žalované v tom směru, že si neměla důvod peníze půjčovat. Svědek [příjmení] je rovněž nevěrohodný, neboť lhal, že nemá žádné ex