57 Co 202/2024-314 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví uvedeným okresní soud určil, že na pozemku p. č. 928/1 nevázne věcné břemeno cesty ve prospěch pozemků p. č. St. 500, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. St. , číslo, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., vše v k. ú. , adresa, (výrok I) a uložil žalovaným, aby nahradili žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 136 520 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel o § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Účelně vynaložené náklady sestávají z odměny a paušální náhrady za zastupování advokátem, a to za 17 úkonů právní služby, jízdného, náhrady za promeškaný čas, to vše navýšeno o příslušnou náhradu za DPH a soudní poplatek; ostatní, žalobci vyúčtované úkony právní služby, nepovažoval za účelně vynaložené.2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni žalobci. Rozsudek napadli toliko ve výroku II, tj. ve výroku o náhradě nákladů řízení. Nesouhlasili s tím, že jim soud prvního stupně přiznal odměnu a paušální náhradu toliko za 17 úkonů právní služby, přestože požadovali „nejméně 30 úkonů“. Výslovně pak brojili proti nepřiznání odměny za 3 úkony spočívající v nahlížení do spisu, a to dne 8. 9. 2021, 14. 3. 2022 a 7. 3. 2024, když zástupce žalobců nahlížel do spisu zhruba s ročním odstupem, vždy v návaznosti na písemné podání žalovaných, ke kterému založili listinné důkazy. V této souvislosti poukázali na nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18. Dále požadovali, aby byly zohledněny i úkony spočívající v písemných návrzích ve vztahu k smírnému vyřešení sporu, které zmařili žalovaní. Navrhli, aby odvolací soud změnil nákladový výrok rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovaným uloží povinnost nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 256 666,90 Kč.3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání navrhli – posuzováno z obsahového hlediska – potvrzení výroku o náhradě nákladů řízení, s jehož odůvodněním se ztotožnili. Dodali, že s veškerými listinnými důkazy se zástupce žalobců mohl seznámit v průběhu jednání, pročež nebyl důvod k nahlížení do spisu. Dále podrobně zdůvodnili, proč dle jejich názoru mimosoudní jednání nezmařili, když to byli naopak žalobci, kteří se „od počátku nechtěli dohodnout“.4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 6 o. s. ř.) v napadeném rozsahu, tedy pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení, a to jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil v tomto výroku rozhodnutí, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.5. Z obsahu spisu vyplývá, že zástupce žalobců, resp. osoby jím pověřené (asistentky advokáta) nahlížely dne 8. 9. 2021 v době od 8:40 do 8:45 hod, dne 14. 3. 2022 v době od 13:05 do 13:30 hod a dne 7. 3. 2024 v době od 9:00 do 9:15 hod a pořizovali si kopie vlastním přístrojem. Dále, že žalobci ve svém podání ze dne 17. 3. 2023 reagovali na návrh žalovaných tak, že jim sdělili podobu dohody o narovnání, kterou by byli ochotni uzavřít, jejíž obsah byl dále měněn a upřesňován v podáních ze dne 17. 5., 10. 7. a 19. 9. 2023, přičemž v podání ze dne 23. 10. 2023 sdělili, že dál o smíru jednat nebudou, neboť pro ně je nepřijatelné požadované finanční protiplnění. Konečně během jednání konaného 30. 4. 2024 založil další zástupce advokáta žalobců (§ 25 odst. 2 o. s. ř.) písemný závěrečný návrh.6. Podle § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, mimosmluvní odměna náleží též za úkon právní služby spočívající v prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny.7. Podle § 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu mimosmluvní odměna náleží též za úkon právní služby spočívající v jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny.8. Podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony jimiž jsou svou povahou a úkony nejbližší.9. Soud prvního stupně zcela správně postupoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (věc sama odvolacímu přezkumu otevřena nebyla) a jde-li o strukturu účelně vynaložených nákladů žalobců, stanovení tarifní hodnoty a sazby, může odvolací soud, a to včetně 17 úkonů právní služby, odkázat na zdůvodnění soudu prvního stupně [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].10. Přezkum účelně vynaložených nákladů je tak zaměřen zejména na poskytnuté úkony právní služby spočívající v poradách s klienty (15. 1. 2020, 16. 12. 2021, 6. 10. 2022 a 17. 5. 2023), nahlížení do spisu (8. 9. 2021, 14. 3. 2022 a 7. 3. 2024), písemných reakcích ke smírnému řešení sporu (17. 3., 17. 5., 10. 7., 19. 9. a 23. 10. 2023) a písemném závěrečném návrhu.11. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že porady s klientem ze dne 15. 1. 2020, 16. 12. 2021 a 6. 10. 2022 nejsou nutnými, a tedy účelnými úkony, neboť jsou obsaženy již v jiných úkonech, jako je tomu v prvním případě, kdy je součástí převzetí a přípravy věci, nebo nesouvisí s žádným jiným postupem v řízení (procesním úkonem odvolatelů), aby jich bylo třeba, nadto v rozsahu přesahující jednu hodinu, jako je tomu ve zbylých dvou případech.12. K nahlížení do spisu může odvolací soud uvést, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://www.nssoud.cz a https://nalus.usoud.cz), vysvětlil, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zásadně nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu], případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení. Z uvedeného připouští dovolací soud výjimku, kterou je ovšem nezbytné vykládat restriktivně. Výjimečně lze přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu, a to analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu ospravedlnitelný (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, příp. procesní situace) [dále viz také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 5 Azs 33/2008, nebo obdobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2011, sp. zn. 4 As 35/2011, a ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 2 As 100/2011, jejichž závěry se promítly i v úvahách dovolacího soudu]. Vyjádřeno jinými slovy, nahlížení do spisu je třeba považovat za činnost nezbytnou pro kvalitní poskytování právní pomoci, je tedy součástí obsahu jiných úkonů, nejde-li o výše popsanou výjimečnou situaci.13. Již z odvolací argumentace žalobců prima facie vyplývá, že o výjimečnou situaci v posuzované věci nejde. Zástupce žalobců nahlížel do spisu zhruba s ročním odstupem, vždy v návaznosti na písemné podání žalovaných, ke kterému založili listinné důkazy. Uvedeným tvrzením pak odpovídá i obsah spisu (blíže viz bod 5). Tedy vykonával činnost nezbytnou pro kvalitní poskytování právní pomoci, za niž mu je přiznána odměna skrze jiné úkony právní služby; nejde o situaci připodobnitelnou postupu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu.14. Odvolací soud tak může uzavřít, že v případě nahlížení do spisu ve dnech 8. 9. 2021, 14. 3. 2022 a 7. 3. 2024 nešlo o samostatné úkony právní služby.15. V poměrech posuzované věci nelze v žalobci prosazovaném kontextu přiléhavým shledat odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18, neboť jeho závěry nejenže výše uvedenou judikaturu nekorigují, nýbrž z ní vychází. Toliko v tam posuzované věci Ústavní soud vytkl odvolacímu soudu absenci úvahy, zda s ohledem na konkrétní okolnosti případu je, nebo není přiznání odměny a paušální náhrady ospravedlnitelné.16. Ustanovení § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu neobsahuje ve svém výčtu úkon právní služby spočívající v písemných podáních mimosoudní povahy, jejichž obsahem je jednání stran o dosažení smíru, který by byl stranami navržen soudu ke schválení. Nelze ovšem