69 Co 136/2024-259 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby byla žalovaným 1. a 2. uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 690.632,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 15. 9. 2022 do zaplacení, zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným 1. a 2. k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku 180.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných 1. a 2. (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání do všech výroků s tím, že soud neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl žalobkyní navržené důkazy, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podstatou sporu bylo posouzení vzniku práva žalobkyně na náhradu újmy způsobené jí věcí, a to konkrétně v důsledku vytopení ordinace nacházející se v předmětné nemovité věci. Soud se z důvodu hospodárnosti nezabýval skutečnou škodou, ale posuzoval, zda žalovaní ve smyslu § 2937 odst. 1 o. z. prokázali, že nezanedbali náležitý dohled nad věcí, která škodu způsobila. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaní prokázali, že dohled nezanedbali. Ve vyřešení této předběžné otázky je rozhodnutí nesprávné. Příčinou vzniku škody byla prasklá přívodní vodovodní hadička k WC umístěném ve věci ve vlastnictví žalovaných. Právě posouzení míry dohledu žalovanými nad stavem hadičky bylo primární. Žalobkyně po provedení důkazu výslechem žalovaného 1. a svědka Studeného navrhla důkaz odborným vyjádřením k charakteru, vhodnosti a stavu tlakové hadičky k WC. Tímto důkazem měl být vyvrácen důkaz o stavu tlakové hadičky a pravděpodobnosti jejího prasknutí, pokud by byla zcela v pořádku a dále pak k otázce použití zcela nevhodného technického řešení použití plastové hadičky. Závěry žalovaného 1. a svědka Studeného o stavu hadičky nemohou obstát, jelikož ani jeden z nich není odborníkem v dané oblasti. Jde zejména o otázky ve vztahu k možnosti zjistit pouhým pohledem stav staré hadičky. Jedná se o odbornou otázku, pro kterou měl soud k návrhu žalobkyně ustanovit znalce, jenž by byl schopen odborné otázky posoudit. Jelikož soud tento důkazní návrh zamítl, neúplně zjistil skutkový stav. Soud po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaní prokázali, že nezanedbali náležitý dohled nad věcí. Tento nesprávný závěr vychází pouze z výpovědi žalovaného 1. a svědka Studeného, obě tyto výpovědi nejsou věrohodné. Je s podivem, jak si svědek i žalovaný přesně pamatovali, kdy naposledy měli kontrolu jednotky provádět a jaký byl rozsah těchto kontrol, když ke škodní události došlo před více než třemi lety od výpovědi. Shodnost obou výpovědí vede k závěru, že mezi oběma je určitý pozitivní vztah, byť oběma odmítaný. Svědek uvedl, že stav hadičky nekontroloval a více k tomu neuvedl. Nelze tak z jeho výpovědi činit závěr o tom, že kontrola prováděná svědkem se zaměřila na stav hadičky a byla tak dostatečná. Svědek , adresa, , jak sám prohlásil, má negativní přístup k žalobkyni pro jejich vzájemné osobní rozpory a mohl tak být veden snahou žalobkyni svou výpovědí poškodit. Žalobkyně podala na svědka oficiální stížnost pro neplnění povinnosti a nevhodné chování k rukám předsedy společenství vlastníků, která byla později řešena na schůzi. Svědek byl v pracovním poměru ke společenství vlastníků jednotek na základě dohody o provedení práce uzavřené 30. 12. 2019 mezi ním na straně zaměstnance a SVJ na straně zaměstnavatele. Žalobkyni se až po skončení řízení před okresním soudem podařilo zajistit uvedenou dohodu o provedení práce, kterou navrhuje k důkazu. K závěru svědka o tom, že poškozená hadička po její demontáži nevykazovala žádné viditelné známky poškození, je nutno uvést, že svědek není odborníkem v dané oblasti. Rovněž si lze obtížně představit, že by mohlo dojít k tak velkým následkům v důsledku prasknutí hadičky pouhou mikroskopickou trhlinou. Výměna hadičky, kterou měl provádět sám žalovaný 1., je pouhým tvrzením žalovaného 1. Pokud tvrdí, že byl obeznámen s problematikou praskajících plastových přívodních hadiček k WC a považuje se tak za osobu problematiky znalou, pak by nemohl provést výměnu původní přívodní hadičky za stejnou plastovou, která se navíc v roce 2020 již neprodávala, a navíc nevhodnost tohoto řešení je všeobecně známá (například vyhledáním této problematiky na internetu). S ohledem na tvrzenou znalost problematiky je nutno na žalovaného klást větší nároky na jeho jednání než u osoby, která žádné takové znalosti nemá. Záleží rovněž na kvalitě a samotném materiálu, ze kterého byla hadička vyrobena. Žalovaný sice při výslechu uvedl, že hadičku vyměnil, ale jakýkoliv důkaz k tomu nebyl navržen. Další podstatnou okolností je, že si žalovaný 1. dle jeho tvrzení v jeho výslechu měl předmětnou hadičku měnit sám, ačkoliv k tomu nemá žádnou odbornou způsobilost (alespoň nebyla tvrzena ani prokázána). Pak se opět nemůže jednat o provádění náležitého dohledu. Obecně nelze považovat účastnickou výpověď jako dostačující důkaz k prokázání tvrzené skutečnosti, kdy výslech účastníka je posledním důkazem v celé škále možných důkazních prostředků. Jak pokud se jedná o údajné kontroly daných prostor, tak i ohledně údajné výměny hadičky, která se měla uskutečnit několik měsíců před škodní událostí. Žalované v předmětném domě žádný z ostatních vlastníků po dlouhou dobu před škodní událostí neviděl a soud rezignoval z výslechu žalobkyní navržené svědkyně, která měla prokázat uvedenou skutečnost. Ani svědka p. Studeného nikdo neviděl vcházet či vycházet z prostor žalovaného ani neslyšeli pohyb v jednotce. Sama žalobkyně nikdy neviděla, že by se za okny svítilo či okna byla otevřená, sama toto kontroluje každý den. To, že svědecká výpověď svědka Studeného je v mnoha částech shodná, může mít svůj důvod ve vztahu svědka a žalovaného 1., když svědek měl kontrolu prostor žalovaných provádět bezúplatně a lze tak předpokládat, že určitý užší vztah zde musí být. Svědek , adresa, měl součinnost v souladu s pracovním poměrem provádět pouze pro SVJ. Jestliže tedy prováděl tvrzenou činnost bez nároku na odměnu a jen jako výpomoc, pak musí nějaký užší vztah existovat. Svědek neměl vůči žalovaným žádnou odpovědnost za rozsah kontrolní činnosti, a proto se snažil vyjít žalovaným vstříc svou výpovědí. Již samotná skutečnost, že svědek byl účasten na prvním ústním jednání ve věci, a to na popud žalovaného 1. a věděl, co bude předmětem jeho svědecké výpovědi, jej motivovalo k podání výpovědi, která není věrohodná a okresní soud neměl k jeho výpovědi přihlížet. Důkazy jsou tak nevěrohodné a jen z výslechu svědka a žalovaného 1. nelze dovodit závěr, že pravidelně kontrolovali stav hadičky k WC. Navíc je nutno zdůraznit, že provádění kontroly nad nevhodným technickým řešením – plastovou hadičkou nemůže být považováno za dostatečný dohled na věci. Žalobkyně v závěrečném návrhu poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2022, č. j. 25 Cdo 2342/2021-125. Lze souhlasit se závěrem okresního soudu vycházejícím z citovaného rozhodnutí, že v každém jednotlivém případě je třeba posuzovat, jak konkrétně, z jakých příčin nastalo působení věci samo od sebe, aby podle doložených okolností mohl soud učinit podložený závěr, že požadavku náležitého dohledu žalovaný dostál. Rozdílně je však potřeba hodnotit situaci, kdy je prostor, ve kterém se vodovodní zařízení nachází, trvale využíván a kdy nikoliv. U užívaného prostoru by skutečně vizuální kontrola mohla být dostačující (za předpokladu přijetí vhodného technického řešení), avšak u dlouhodobě nevyužívaného prostoru po dobu několika let, jako je tomu v souzeném případě, je takový postup vlastníka zcela nedostačujícím způsobem zajišťování náležitého dohledu. V řízení bylo prokázáno, že prostor žalovaných je nevyužíván od roku 2016, v prostoru se nenachází žádné zařízení, které by vyžadovalo stálý přívod vody a přímo v prostoru je umístěn hlavní uzávěr vody k jednotce. Dle žalobkyně lze považovat za jediný způsob náležitého dohledu žalovanými uzavření přívodu vody do prostor. Takový požadavek není pro žalované jakkoliv nepřiměřený. Je obvyklé, když při dlouhodobé nepřítomnosti v bytě je přívod vody uživatelem vypínán, a to právě z důvodu, aby možnost vytopení byla eliminována. Navíc žalovaný jednak tvrdil a ve své výpovědi to navíc potvrdil, že byl s problematikou přívodních hadiček obeznámen, a proto musel vědět o doporučení, jak předcházet možnému vzniku škody v důsledku vytopení prostým vypnutím přívodu vody. Na tom nemůže nic změnit ani tvrzená existence zápachu z odpadního potrubí, která mohla být způsobena vyschnutím vody v sifonu. Voda v sifonech a WC a umyvadel nevyschne do té míry, aby způsobila zápach v řádech dnů, snad ani týdnů, ale spíše měsíců. Proto ani toto není důvod pro ponechání zapnutého přívodu vody. Samotná kontrola nevhodného připojení nemůže být považována za nezanedbání dohledu. Okresní soud tak nesprávně vyhodnotil existenci liberačního důvodu a žalobu zam