71 Co 44/2024-553 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem výrokem I. řízení částečně zastavil ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 67 593 Kč od 16. 1. 2019 do 11. 4. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z částky 352 058 Kč od 16. 1. 2019 do 11. 4. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 16. 1. 2019 do 11. 4. 2019. Dále výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 57 196 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 794,50 Kč od 24. 5. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 401,50 Kč od 19. 7. 2018 do zaplacení. Výrokem III. zamítl žalobu na zaplacení 252 058 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 67 593 Kč od 12. 4. 2019 do 23. 5. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 352 058 Kč od 12. 4. 2019 do 23. 5. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 252 058 Kč od 24. 5. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 12. 4. 2019 do 23. 5. 2019. Výroky IV. a V. uložil žalobci nahradit státu náklady řízení 3 511,50 Kč a žalovanému nahradit státu náklady 1 755,75 Kč. Výrokem VI. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl v trestním řízení uznán vinným ze spáchání provinění ublížení na zdraví podle § 146 odstavec 1 trestního zákoníku a § 6 odstavec 1 zákona č. 218/2003 Sb., kterého se dopustil dne 23. 7. 2017 vůči žalobci, přičemž žalobci způsobil škodu na zdraví spočívající, mimo jiné, ve vykloubení ramene levé, nedominantní, ruky. Dne 25. 8. 2017 před , Anonymizováno, cca v 21:45 hodin došlo k opětovnému spontánnímu vykloubení ramene levé ruky žalobce, a to v době, kdy byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti v souvislosti s léčením prvotního zranění. Podle znaleckého posudku u normálního pevného ramene či ramene, které není po běžném vykloubení nestabilní, by nemohlo dojít k vykloubení rychlým pohybem, mimoděk. Kloub je nestabilní především proto, že došlo u žalobce k poranění hlavice na její konvexitě a došlo ke vzniku tzv. Hill-Sachsova defektu, tzn. k odlomení části kosti, čímž vznikla nestabilita a rameno se potom může opakovaně luxovat i prakticky bez násilí, jen v pozici zevní rotace. Mezi prvotním poraněním a druhou luxací ramene je dána příčinná souvislost. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od 23. 7. 2017 do 14. 3. 2018, kdy podstoupil nejprve rehabilitaci, dále dne 18. 12. 2017 podstoupil operaci s následnou další rehabilitaci. Okresní soud neměl prokázáno, že by žalobce v době léčení hrál šipky, odkládal ortézu a že by druhotná luxace ramene byla způsobena porušením léčebného režimu žalobcem. Znaleckým posudkem bylo bolestné vyčísleno 67 593 Kč, žalobci ušel výdělek 89 087 Kč a žalobce požaduje náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 352 058 Kč. Žalobce uvedl, že problémy má v zimě, např. když si jde ven zapálit, tak si musí dát ruku do kapsy, chladno mu dělá zle, prsty na ruce mu trnou. Pokud jde o jízdu na kole, tu dosud nezkoušel, nemá odvahu, protože nemá takový cit v ruce, jako míval, šipky již pravou rukou hraje. Je omezen v nošení těžších předmětů, přičemž v zaměstnání mu na základě domluvy již práce pro něj namáhavé nedávají a doma je zastane přítelkyně, případně nosí předměty pouze v pravé ruce. Omezil i četnost a rozsah plavání.3. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že nárok žalobce je po právu a dle § 2958 o. z. je žalovaný povinen nahradit nemajetkovou újmu žalobci. Žalobci již bylo přiznáno bolestné za prvotní zranění ve výši 53 798,50 Kč s příslušenstvím a vzhledem k tomu, že útok žalovaného byl příčinou i druhé luxace ramene a operace, náleží žalobci i bolestné za tyto další zásahy vyčíslené posudkem za 75 bodů ve výši 13 794,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 794,50 Kč od 24. 5. 2019 do zaplacení. Rovněž má žalobce dle § 2962 odst. 1 o. z. nárok i na ušlý výdělek do celou dobu léčení od 23. 7. 2017 do 14. 3. 2018, tedy i na dosud nepřiznaný ušlý výdělek 43 401,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 401,50 Kč od 19. 7. 2018 do zaplacení. Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit 57 196 Kč s příslušenstvím, což okresní soud uložil výrokem II.4. Pokud jde o náhradu za ztížení společenského uplatnění, pak konkrétní disability žalobce hodnotil znalec velmi nízko, na úrovni 1, kdy se jedná o poškození, které lze dobře kompenzovat a objevuje se zřídka během posledních 30 dnů. Žalobce sám uváděl, že od doby cca půl roku po dokončení léčby se již cítí být bez omezení. Připustil však, že některé činnosti ve svém životě omezil, zejména jízdu na kole, plavání a zvedání či nošení těžších břemen. Pokud se vyhýbá několika málo činnostem, při kterých očekává určitý diskomfort, pak necítí omezení. Žalobce rovněž připustil, že do některých činností se od úrazu z opatrnost nepouští. Soud tak mohl učinit závěr, že žalobce není vyřazen z aktivního života a uplatnění ve společnosti, nebyl nijak omezen při výkonu povolání, zachoval si příjem v nezměněné výši, je zcela soběstačný, nemá významné doživotní následky. Dále okresní soud přihlédl k porušení léčebného režimu žalobcem, kdy se mimo povolené vycházky nacházel v pivnici, čímž přispěl k opětovné luxaci ramene. Okresní soud rovněž porovnal požadovanou náhradu s jinými náhradami přiznávanými soudy např. sp. zn. 25 Cdo 2414/2006 – trvalé omezení pohyblivosti kolenního kloubu po dopravní nehodě – přiznáno 135 000 Kč; rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 3122/2015 – operace páteře a pozbytí možnosti vykonávat práci daného druhu – přiznána částka 270 000 Kč; rozhodnutí ve věci sp. zn. 10 C 163/2019 – trvalé poškození páteře – přiznáno 181 000 Kč; rozhodnutí ve věci sp. zn. 19 Co 126/2018 – trvalé omezení hybnosti dolní končetiny – přiznána částka 200 000 Kč. Přihlédl i ke skutečnostem na straně žalovaného, který byl v době spáchání skutku nezletilý, přičemž napadení se dopustil ve snaze (byť zcela nepřiměřené) hájit svou matku. Po většinu doby, kdy bylo vedeno soudní řízení, se připravoval studiem na své budoucí povolání, aktuálně je řádně zaměstnán. V průběhu řízení byl srozuměn s faktem, že bude zavázán odškodnit žalobci způsobenou újmu, byl připraven i částečně poskytnout finanční plnění, a nelze brát pouze k jeho tíži, že k dohodě o výši plnění mezi účastníky nedošlo. Okresní soud uzavřel, že dosud přiznaná částka 100 000 Kč je přiměřená a souladná se zásadami slušnosti, proto žalobu co do částky 252 058 Kč s příslušenstvím zamítl. Pokud jde o příslušenství, přiznal okresní soud úrok z prodlení ode dne doručení žaloby, neboť žalobce neprokázal doručení výzvy k úhradě žalovanému.5. Proti výrokům III. až VI. rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že okresní soud nesprávně klade žalobci za vinu vyvolání konfliktu, neboť není pravdou, že by v minulosti urážel nebo napadl matku žalovaného. Útok žalovaného byl tedy zcela bezdůvodný, provedený za pomocí spolupachatelů. Rovněž okresní soud nedůvodně zdůrazňuje věk a studium žalovaného, kdy tento byl v době napadení již dvakrát odsouzen za jinou trestnou činnost. Žalovaný střední školu studoval celkem šest let a nedokončil ji. Nelze tedy říci, že by řádně studoval. Pokud jde o srovnávací případy užité okresním soudem, pak v roce 2007 ještě metodika neexistovala a výše odškodnění je navázána na průměrné mzdy, které v průběhu doby rostou. Nelze tedy srovnávat výši odškodnění s případem starým 16 let. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že mu bude přiznána i částka 252 058 Kč s příslušenstvím.6. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že žalobce pouze vytrhává určité pasáže z trestního řízení vůči žalovanému, kterými chce odůvodnit nesprávnost napadeného rozsudku. Okresní soud se pak přidržel závěrů Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 1010/2022), že míru ztížení společenského oprávnění musí stanovit soudy, nikoli znalci. Okresní soud řádně zohlednil míru ztížení, která u žalobce nastala. Rovněž okresní soud správně zohlednil dle § 2918 o. z. okolnosti pro vznik újmy u poškozeného. Navrhl potvrzení rozsudku jako správného.7. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v napadené části včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání je důvodné.8. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.9. Pokud jde o právní posouzení okresního soudu, pak ustanovení § 2958 o. z. je normou s relativně neurčitou dispozicí plného vyvážení překážky lepší budoucnosti a odškodněním dle zásad slušnosti. Dle závěrů judikatury je metodika podpůrným základem a stanovení výše zadostiučinění je vždy otázkou zjištění skutkového stavu a právního posouzení soudu (nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23; nález