8 Co 127/2024-66 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 122.829,22 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím SMS a žalovaný celkem vyčerpal 123.963,80 Kč a zaplatil žalobkyni 16.550 Kč. Žalobkyně přitom řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, proto okresní soud dospěl k závěru, že daná smlouva je neplatná od počátku v souladu s ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 123.963,80 Kč bez právního důvodu a je povinen vrátit bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, když ve smyslu tohoto rozhodnutí je tento spor rovněž sporem o to, jaká doba pro vrácení odpovídá možnostem žalovaného, a tedy sporem o nastavení hmotněprávní splatnosti jeho dluhu. Za účelem vyhodnocení možností žalovaného poskytnutou částku vrátit soud přistoupil k jeho výslechu a zjistil, že k , datum, dohodou ukončil pracovní poměr u zaměstnavatele , právnická osoba, , na čas vykonával různé práce v zahraničí s výdělkem 20.000 Kč a od února tohoto roku je opět zaměstnán u dřívějšího zaměstnavatele s příjmem 17.000 Kč, přičemž bydlí u rodičů a matce přispívá na bydlení a jídlo 10.000 Kč měsíčně, původní dva závazky u , právnická osoba, . již nebyl schopen řádně splácet, proto banka přistoupila k jejich zesplatnění a celkový dluh činí 450.000 Kč. Po uzavření smlouvy s žalobkyní si musel vzít další dva úvěry 40.000 Kč a 25.000 Kč. Okresní soud z tohoto dovodil, že žaloba je předčasná a jako taková byla zamítnuta, když žalobkyni bude možno vyhovět až při změně poměrů žalovaného, až bude v jeho možnostech uhradit alespoň minimální splátky, když při jeho současných poměrech není v jeho silách platit nic.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 107.413,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 107.413,80 Kč ode dne 25. 8. 2023 do 13. 11. 2023 sazbou 15 % ročně ve výši 3.565,09 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107.413,80 Kč ode dne 14. 11. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Dále žalobkyně částečně vzala zpět žalobu ohledně částky 15.415,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21.034,52 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 119.868,69 Kč ode dne 14. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 15.415,42 Kč ode dne 25. 8. 2023 do 13. 11. 2023 ve výši 513,14 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.415,42 Kč ode dne 14. 11. 2023 do zaplacení a požadovala, aby v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Dále se domáhala náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odvolání uvedla, že v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je uvedeno, že navrácení poskytnuté jistiny může nastat ve zcela minimálních splátkách a „nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec“. K tomuto žalobkyně uvádí, že dle komentářové literatury, jež je výše uvedeným rozhodnutím soudu citována, může soud rozhodnout v krajních případech, přičemž formulace „nelze a priori vyloučit ani to, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec“, nemíří dle názoru žalobkyně na hmotněprávní splatnost či nesplatnost nároku žalobkyně na bezdůvodné obohacení, nýbrž na skutečnost, že soud může nastavit splácení poskytnuté jistiny v době budoucí, což odpovídá i důvodné zprávě k zákonu o spotřebitelském úvěru. V opačném případě by při zamítnutí žalobního návrhu pro opožděnost došlo k tomu, že žalobkyně by musela podávat opakovaně žalobní návrhy, přičemž by projednávání věci mohla bránit překážka věci pravomocně rozhodnuté. Žalobkyně nemá informace o aktuálních možnostech žalovaného, dále by žalovaný tyto nemusel uvést žalobkyni pravdivě. Žalobkyně by tedy byla donucena opakovaně podávat žalobní návrhy, platit soudní poplatky, doufajíc, že jednoho dne nastanou takové okolnosti, že bude soudem rozhodnuto o změně aktuálních možností žalovaného. Výše uvedené je v rozporu se spravedlivým uspořádáním práv a povinností, jež je uvedeno v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a jež je protkáno celým právním řádem České republiky. S ohledem na to, že žalovaný nemá žádné vyživované děti, bydlí u rodičů, příjem má okolo 17.000 Kč měsíčně, nemá žádný významný zdravotní handicap, má střední vzdělání a měl by být schopen si najít lépe placenou práci či přivýdělek a soudem by mělo být rozhodnuto tak, že žalobkyni bude přiznáno bezdůvodné obohacení ve výši 107.413,80 Kč v měsíčních splátkách.4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. ohledně zaplacení částky 107.413,80 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.6. Odvolací soud přejímá skutková zjištění učiněná okresním soudem, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, smlouva o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat od žalobkyně prostřednictvím kreditní karty úvěr se sjednaným rámcem 20.000 Kč, přičemž došlo v průběhu prosince 2022 k navýšení až na konečných 120.000 Kč. Žalovaný takto vyčerpal celkem 123.963,80 Kč a zaplatil žalobkyni 16.550 Kč, což rovněž žalovaný potvrdil u ústního jednání. Odvolací soud také souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a že z toho důvodu je daná smlouva neplatná s odkazem na ust. § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Tento právní závěr žalobkyně v odvolání nezpochybnila a sama v odvolání uvedla, že požaduje zaplacení částky107.413,80 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 123.963,80 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 16.550 Kč.7. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem učiněným okresním soudem, že při současných majetkových poměrech žalovaného není v jeho silách platit nic a z toho důvodu, že žalobu žalobkyně zamítl.8. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Toto ustanovení je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanovují na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad).10. S ohledem na zjištěné majetkové poměry žalovaného má naopak odvolací soud, že je schopen žalovaný částku 107.413,80 Kč v současné době platit, když u jednání uvedl, že má příjem kolem 17.000 Kč, že bydlí u rodičů, matce přispívá na bydlení a jídlo 10.000 Kč. Má i jiné dluhy, konkrétně u , právnická osoba, ve výši 450.000 Kč a u dalších institucí ve výši 40.000 Kč a 25.000 Kč, nicméně sám u jednání před okresním soudem uvedl, že tyto dluhy je schopen splácet a měsíčně platí tak kolem 4.000 Kč. Po odpočtu částky, které přispívá rodičům ve výši 10.000 Kč a splátky, které je schopen splácet ve výši 4.000 Kč jiným bankovním institucím, mu zbývá částka 3.000 Kč a i z této je tedy dle názoru odvolacího soudu schopen splácet na dluh vůči žalobkyni 1.000 Kč měsíčně. Žalovaný nemá vyživovací povinnosti, je mladý a měl by tedy být schopen si najít případně i lépe placenou práci, jak uvádí rovněž odvolatelka v odvolání, s čímž se odvolací soud ztotožňuje. Rovněž se odvolací soud ztotožňuje s názorem odvolatelky, že není v jejích možnostech zjišťovat majetkové poměry žalovaného a opakovaně pak podávat žalobní návrhy, aby teprve u dalších jednání, které by vždy byly zpoplatněny, bylo možno zjistit, jaké jsou aktuální možnosti žalovaného, aby mohl dluh splatit.