8 Co 41/2024-128 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 7. 2021 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 470.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 6. 2021 do 14. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 200.000 Kč od 15. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 70.000 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200.000 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení (odstavec II. výroku) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 78.289,80 Kč.2. Proti tomuto rozsudku, co do odstavce II. a III. výroku, podala žalovaná včasné odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a jí bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Měla za to, že není správný závěr okresního soudu, že kupní smlouva, kterou žalobkyně dne , datum, uzavřela s manželi , jméno FO, na koupi , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , je stále platnou a obě strany zavazující smlouvou, a to bez ohledu na skutečnost, že žalovaná nemovité věci, ohledně kterých se smlouvou zavázala, že je kupující – žalobkyni odevzdá a umožní jí nabýt vlastnické právo k nim, před splněním této své povinnosti nezákonně převedla na třetí osobu (a ta je, jak je žalobkyni známo, v čase opět převedla na další osobu, která je aktuálně aktivně technicky mění). Otázka platnosti či zániku závazku pro následnou nemožnost plnění je pak ve věci zásadní předběžnou otázkou, o které však soud rozhodl pouze formálně mechanicky, bez toho, aniž by přihlédl ke skutkovému stavu a jakkoli se důkazně zabýval faktickou možností či nemožností plnění a v jeho důsledku nastalého či nenastalého zániku smluvního závazku. Žalobkyně totiž vyhodnotila nastalou situaci po právní stránce tak, že v důsledku uvedených změn se plnění, které měla na základě řádně uzavřené kupní smlouvy obdržet, stalo nemožným a závazek žalované nesplnitelným. V důsledku nemožnosti plnění pak závazek žalované ex lege zanikl a plnění, které žalovaná přijala od žalobkyně, se tak stalo pro žalovanou bezdůvodným obohacením. Pokud měl okresní soud v tomto směru pochybnosti, měla být žalobkyně řádně poučena o povinnosti tvrzení a dokazování této skutečnosti, k čemuž však nedošlo a okresní soud tak zatížil tak řízení vadou, která ve svém důsledku porušuje její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Pokud okresní soud opřel svůj závěr o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.04.2018, sp. zn. 29 Cdo 2601/2016, pak nepřihlédl ke specifikům projednávané věci, které umožňují se od uvedených závěrů odchýlit. Závěr okresního soudu pak také nezákonně vnucuje žalobkyni povinnost čekat na nabytí vlastnictví k nemovitým věcem (na základě dle názoru soudu platné kupní smlouvy) i několik let v závislosti na obecné rychlosti soudního rozhodování a možnosti žalované soudní spory protahovat na léta. Funkcí rozsudku je nastolení právní jistoty účastníků konkrétního právního vztahu. Rozsudek v této věci, pokud by se stal pravomocným, by sloužil pouze jako iniciátor dalších a dalších soudních sporů. Navíc, byla to žalovaná, která podvedla žalobkyni a pokud jí soud ponechává na neurčito prostředky, o kterých je žalobkyně přesvědčená, že jsou jejím bezdůvodným obohacením, jde o stav, který odporuje dobrým mravům. Pokud jde dále o požadovanou náhradu škody ve výši 200.000 Kč, která byla rovněž okresním soudem zamítnuta, pak v daném případě nepochybně škoda vznikla, neboť žalobkyní dne , datum, uzavřená písemná dohoda s , jméno FO, nazvaná „Smlouva o zápůjčce“, byla skutečně dle § 2390 o. z. smlouvou o zápůjčce, kdy za poskytnutí zápůjčky ve výši 1.000.000 Kč žalobkyně musela uhradit úroky (lhostejno zda v penězích či nějakém jiném ekvivalentu) v hodnotě 200.000 Kč. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně se u žalované a jejího manžela z důvodu neposkytnutého hypotečního úvěru opakovaně domáhala uzavření dodatku schovatelské smlouvy, nejprve aby získala čas na opatření peněz na doplatek kupní ceny a později, kdy již peníze zajištěné měla, aby je mohla složit do advokátní úschovy a splnit tak svou smluvní povinnost. Žalovaná v dané situaci zcela zjevně neučinila ničeho, z čeho by bylo možno dovodit, že se chystá porušit své povinnosti z kupní smlouvy. Soud tak měl za tohoto stavu dokazování uzavřít, že žalovaná konkludentně (mlčky) akceptovala, že si žalobkyně prostředky na úhradu kupní ceny zajistí jinak, když věděla, že jí hypoteční úvěr poskytnutý nebude a zároveň trvala na zaplacení kupní ceny žalobkyní. To platí o to víc za situace, kdy si žalobkyně s žalovanou v kupní smlouvě nedojednaly jako předpoklad pro změny a doplnění smlouvy obligátně písemnou formu. Pokud tedy byla žalovaná srozuměna s jiným zdrojem peněz, ze kterých jí měla být zaplacena kupní cena (přičemž byla ona i její manžel opakovaně informována o příslibu získání zápůjčky od , jméno FO, ), nutně musela být srozuměna s tím, že nebankovní zdroje se půjčují za jiných podmínek než hypotéky. V důsledku toho je zde dána příčinná souvislost mezi vznikem škody – žalobkyní zaplacenými úroky za nebankovní zápůjčku na zaplacení kupní ceny a porušením povinnosti žalované převést na žalobkyni vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem. Je tedy nesprávný závěr okresního soudu vyvozený z jinak správně provedených důkazů, že mezi škodou žalobkyně a porušením smluvní povinnosti žalovanou (žalobkyní zaviněným jednáním) chybí kauzalita. Stejně nesprávný je závěr soudu, že si žalobkyně zapůjčila finanční prostředky na úhradu části kupní ceny nemovitostí, avšak nedomluvila se s žalobkyní na novém způsobu zaplacení, že tedy po žalované nelze žádat nahrazení škody, kterou ani nemohla předpokládat.3. Žalobkyně se k podaném odvolání vyjádřila tak, že navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Měla za to, že předmětná kupní smlouva je stále platná, protože nebyla vypovězena žádnou ze smluvních stran, což strany učinily nesporným, ani nezanikla dohodou či odstoupením. Žalovaná se v tomto směru zcela ztotožnila se závěrem okresního soudu, že skutečnost, že nemovitosti byly převedeny na třetí osobu, neznamená v poměrech stávajícího občanského zákoníku, že nelze bez dalšího kupní smlouvu již splnit. Proto žalobkyni nemohl vzniknout nárok na vydání bezdůvodného obohacení ze zrušené kupní smlouvy a dále ani nárok na náhradu škody, když žalovaná neporušila žádnou povinnost. K nenaplnění kupní smlouvy došlo primárně z viny žalobkyně, která nezaplatila doplatek kupní ceny ve výši 1.000.000 Kč do advokátní úschovy a smlouva o advokátní úschově zanikla. V čl. VIII. odst. 8.2 kupní smlouvy se strany dohodly, že po podpisu kupní smlouvy a návrhu na vklad podle kupní smlouvy převezme výtisk s úředně ověřenými podpisy smlouvy a dva návrhy na vklad vlastnického práva advokátka – schovatelka kupní ceny, která vyzve kupující (žalobkyni) k jejich převzatí do 7 dnů ode dne, kdy bude ve prospěch schovatelského účtu složena část kupní ceny ve výši 1.000.000 Kč. S odkazem na to, že žalobkyně zmíněný doplatek kupní ceny na účet úschovy nezaplatila, nemohla ani schovatelka vydat žalobkyni kupní smlouvu s úředně ověřenými podpisy a návrhy na vklad a v důsledku toho nemohlo dojít k zahájení vkladového řízení. Pokud žalobkyně namítala, že žalovaná převedla nemovitosti na třetí osobu, tak je nutno zdůraznit, že to byla žalobkyně, která zmařila naplnění kupní smlouvy nezaplacením doplatku kupní ceny do úschovy, kdy žalovaná následně v rámci dědického řízení nabyla výlučné vlastnické právo k předmětným nemovitostem a její dispozice s nimi nebyla ničím omezena. Žalobkyně nadto nezaplatila podle kupní smlouvy ani první část kupní ceny ve výši 200.000 Kč a druhou část kupní ceny ve výši 100.000 Kč. Tvrzení žalobkyně, že měla manželovi žalované předat v hotovosti částky 200.000 Kč a 70.000 Kč, jsou smyšlené a účelové. Kupní smlouva nebyla účastníky uzavírána společně, nýbrž distančně. Je pak rovněž zcela nelogické tvrzení žalobkyně o úhradě předmětných částek nadvakrát ve dnech , datum, a , datum, když údajně měla disponovat celou částkou zapůjčenou od , jméno FO, . Nic jí tedy nebránilo uhradit splátky najednou. Žalovaná pak rozhodně žádné peníze nepřebírala a její manžel dne , datum, také ne. Pokud dále žalobkyně požaduje zaplacení náhrady škody v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 200.000 Kč ze zápůjčky, pak tato zápůjčka nemá žádnou souvislost se smluvním ujednáním v kupní smlouvě (čl. VI. bod 6.4) o doplatku kupní ceny ve výši 1.000.000 Kč, když tento měl být doplacen z hypotečního úvěru u , právnická osoba, . na účet advokátní úschovy do 30 dnů od podpisu kupní smlouvy. Žalovaná se tak plně ztotožnila se závěry okresního soudu o neexistenci kauzálního nexu mezi zaplacením úroků a zavině