8 Co 78/2024-74 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 178.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 21. 6. 2022 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 178.000 Kč za dobu od 2. 6. 2022 do 20. 6. 2022 (odstavec II. výroku) a dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 63.198,50 Kč (odstavec III. výroku).2. Proti tomuto rozsudku, co do výroků v odstavcích I. a III., podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že od žalobce nikdy žádnou finanční částku neobdržel, a to ani v hotovosti, ani převodem na bankovní účet. Finanční prostředky, které byly dne 9. 2. 2022 připsány na jeho bankovní účet, byly uhrazeny z bankovního účtu na jméno , jméno FO, . Měl tedy za to, že plátce rezervační zálohy je , jméno FO, a jednalo se o jeho finanční prostředky. Pokud tedy má někomu nějaké finanční prostředky vracet, měl by je vrátit tomu, kdo je na jeho účet uhradil. V předžalobní výzvě, ani v žalobě žalobce nikdy neuvedl, že přijaté finanční plnění bylo poukázáno na účet žalovaného třetí osobou, ale vždy naopak uváděl, že toto plnění poskytl on. Pokud se pak jedná o průběh řízení před soudem prvního stupně, z jednání nařízeného na den 16. 11. 2023 se řádně omluvil, ale jakožto laik nevěděl, že součástí omluvy musí být i žádost o odročení. Zdůvodnění okresního soudu, proč by jednání neodročil ani v případě, kdyby o to požádal, považoval za nesprávné, neboť z omluvy z jednání jasně plyne, že žalobce byl v uvedené době v pracovní neschopnosti a imobilní z důvodu blokace zad a byl objednán na chirurgický zákrok na 28. 11. 2023 s předpokládanou dobou rekonvalescence 3 – 6 měsíců. Tímto mu pak byla upřena možnost předložit důkazy o neoprávněnosti žaloby, a proto bylo dokazování ve věci neúplné a nedostatečné. Nikdy totiž v žádném podání k soudu neuváděl, že by plnění přijal od žalobce, uváděl pouze, že plnění přijal od pana , jméno FO, , nikoliv však od , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Je tedy nepochopitelné, proč okresní soud nepokládal za potřebné vyzvat žalobce k doložení, že tvrzené plnění poskytl.3. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedl, že námitky žalovaného obsažené v odvolání a důkazní návrhy představují nová tvrzení a důkazy, které nemohou být odvolacím důvodem ve smyslu ust. § 205a o. s. ř. Nadto je zcela bezpředmětné, kdo za žalobce plnil na sjednanou smlouvu, když je zjevné, že bylo plněno na tuto konkrétní smlouvu a žádná ze stran toto nikdy nerozporovala. Kdo plní za žalobce, je pouze způsobem úhrady, kdy dohoda o úhradě je čistě na straně mezi žalobcem a jeho otcem, kdy byl zcela zjevný záměr otce plnit žalovanému za žalobce. Žalovaný pak nemůže zpochybňovat jednání mezi třetími osobami, které se ho netýká. Nadto žalovaný sám několikrát uznal, že platba ze strany žalobce byla provedena na jeho účet a že tedy na předmětnou smlouvu úhradu obdržel. Není tedy jasné, proč nyní žalovaný tvrdí něco jiného. Veškerá argumentace žalovaného je proto lichá a pro posouzení projednávané věci nikterak právně relevantní.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. V prvé řadě je nutno odmítnout argumentaci žalovaného ve vztahu k nesprávnému postupu soudu prvního stupně, kdy tento po omluvě žalovaného z nařízeného jednání toto jednání neodročil, věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, neboť z omluvy žalovaného ze dne 14. 11. 2023 nikterak nevyplynula jeho žádost o odročení jednání a zároveň tuto omluvu nelze hodnotit jako včasnou, když byla soudu doručena den před jednáním, přičemž z údajů o pracovní neschopnosti žalovaného se podává, že tato trvala již od 17. 10. 2023.6. Pokud se jedná o skutková zjištění učiněná okresním soudem, tyto zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a stejně tak tyto důkazy okresní soud vyhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Na základě hodnocení těchto důkazů dospěl okresní soud ke zcela logickým a dostačujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci, který rovněž správně právně posoudil.7. Platí to zejména ve vztahu k závěrům ohledně uzavření smlouvy o zprostředkování ze dne 7. 2. 2022, na základě níž žalobce vyslovil zájem koupit nemovitosti označené v předmětu smlouvy prostřednictvím zprostředkování zprostředkovatele, za podmínek sjednaných ve smlouvě, a to do 31. 5. 2022. Do tohoto data se zavázal uzavřít s klientem zprostředkovatele (vlastníkem předmětných nemovitostí) kupní smlouvu, kterou od něj koupí předmětné nemovité věci za ve smlouvě sjednanou kupní cenu. Zprostředkovatel se zavázal do termínu 31. 5. 2022 nepřipustit prodej předmětných nemovitých věcí třetí straně. Žalobce se pak zavázal uhradit žalovanému jakožto zprostředkovateli částku 178.000 Kč jako finanční záruku na koupi předmětu převodu. Tuto částku pak uhradil dne 9. 2. 2022. Do doby trvání smlouvy o rezervaci, tedy do 31. 5. 2022, však k uzavření realitní (kupní) smlouvy mezi žalobcem a vlastníkem předmětných nemovitých věcí nedošlo. V čl. 13 předmětné smlouvy bylo dále sjednáno, že pokud nebude smlouva o smlouvě budoucí nebo smlouva kupní, a to ta, která nastane dříve, uzavřena z důvodu na straně klienta zprostředkovatele, tj. žalobce, bude složená finanční záruka ve výši 178.000 Kč použita jakožto smluvní pokuta za zmaření obchodní příležitosti.8. Okresní soud pak rovněž nepochybil, pokud takto prokázaný skutkový stav věci právně posoudil ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dle kterého má žalobce nárok na vrácení zaplacené částky jakožto bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo v souvislosti s plněním z právního důvodu (zde smlouvy o zprostředkování ze dne 7. 2. 2022), který odpadl. Okresní soud správně poukázal na skutečnost, že poté, co nebyla realitní (kupní) smlouva uzavřena, předmětné plnění (sjednaná a uhrazená finanční záruka) ve výši 178.000 Kč nemohla být ze strany žalovaného použita jakožto smluvní pokuta za zmaření obchodního příležitosti, neboť ujednání v čl. 13 předmětné smlouvy směřuje k utvrzení povinnosti, ke které se žalovaný nemůže platně zavázat, a to s přihlédnutím k ust. § 14 zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování, dle kterého platí, že ve smlouvě o realitním zprostředkování nelze uložit zájemci, který je spotřebitelem, povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy. Pokud tedy žalobce realitní smlouvu neuzavřel, je nutno vskutku uzavřít, že takovéto jeho jednání nelze sankcionovat smluvní pokutou a žalovaný je povinen mu složenou zálohu vrátit.9. Na uvedeném pak ničeho nemění ani žalovaným v odvolání nově tvrzená skutečnost, že plnění v částce 178.000 Kč obdržel od třetí osoby, když ze všech (zejména časových) okolností, které vyšly v řízení najevo, vyplývá, že se jednalo o plnění finanční záruky dle sjednané zprostředkovatelské smlouvy. Z ustálené judikatury pak vyplývá, že bezdůvodné obohacení vzniklé na základě právního důvodu, který odpadl, se vypořádává mezi účastníky právního vztahu, který (následně) přestal existovat, resp. byl shledán jako neplatně sjednaný, tj. v daném případě mezi žalobcem a žalovaným (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019).10. Pokud se pak žalovaný snažil dovodit, že bezdůvodné obohacení mu vzniklo nikoliv na úkor žalobce, ale na úkor třetí osoby, která za žalovaného plnila a žalobce tedy není ve věci aktivně legitimován, pak je nutno uvést, že takovéto jeho závěry nemohou obstát, neboť i v případě, že by se jednalo o situaci, kdy by třetí osoba plnila žalovanému za žalobce bez právního důvodu, dostalo by se bezdůvodného obohacení nikoliv žalovanému, ale žalobci na úkor třetí osoby a třetí osoba tak může požadovat vydání bezdůvodného obohacení pouze po žalobci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 3508/2009).11. Pokud se jedná o procesní obranu žalovaného, že došlo k zániku žalobou uplatněné pohledávky žalobce započtením jeho pohledávky vůči žalobci z titulu náhrady škody vzniklé mu v souvislosti se zmařením prodeje nemovitosti, pak i na daném místě je nutno přisvědčit závěru okresního soudu, že namítaná pohledávka tak, jak byla ze strany žalovaného tvrzena, je nejistá a neurčitá (§ 1987 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), když navíc nebylo ničeho tvrzeno a prokazováno k její splatnosti. K platnému započtení, a tedy zániku pohledávky žalobce, tedy nemohlo dojít, když v podrobnostech lze v tomto směru zcela odkázat na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupn