11 Co 100/2025-134 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 192.327,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky od 5. 4. 2022 do zaplacení (odst. I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 102.685 Kč (odst. II. výroku).2. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalovaný. Namítal, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, dále neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Žalovaný navrhl v řízení před soudem prvního stupně jako důkaz rozhodnutí Rady , název, ze dne 12. 11. 2024. Na provedení tohoto listinného důkazu setrval. Opětovně poukázal na to, že společnost , právnická osoba, nejednala tak, jak byla povinna a je zodpovědna žalobkyni za úhradu nákladů za dodávání elektrické energie do odběrného místa žalovaného, zodpovědnost nenese žalovaný. Tento důkaz má osvědčit základní podmínku řízení, a to (nedostatek) pasivní legitimace žalovaného. Soud v odůvodnění uvedl, že na základě provedeného dokazování zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o dodávce elektrické energie, avšak následně s touto skutečností nikterak nepracoval, protože dále pracuje se závěrem, že žalobce dodával do odběrného místa žalovaného elektrickou energii v rámci režimu dodavatel poslední instance. Soud přešel své vlastní zjištění, že pro odběrné místo žalovaného žalovaný platně sjednal dne 11. 10. 2021 smlouvu o dodávce elektrické energie se společností , právnická osoba, a přesto bez jakéhokoliv logického a právního zdůvodnění měl do odběrného místa žalovaného dodávat elektrickou energii žalobce v režimu DPI, protože se jednalo o odběrné území , právnická osoba, . Dále soud pominul, že k uzavření této smlouvy došlo před 13. 10. 2021, kdy dle zjištění soudu ukončila svou činnost , právnická osoba, , tedy naopak otázka ukončení činnosti , právnická osoba, je zcela bez relevance, protože ke dni ukončení činnosti již měl žalovaný sjednánu novou smlouvu o dodávce elektrické energie se společností , právnická osoba, Existenci smlouvy ze dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, soud nějak nezpochybnil a neuvedl, že by tato smlouva nikdy platně nevznikla. Soud existenci smlouvy přešel jakoby neexistovala a nebyla kruciálním důkazem svědčícím pro to, že žalovanému nemohla být dodávána elektrická energie v režimu DPI, protože měl sjednaného dodavatele, který mohl s elektrickou energií obchodovat. Právě skutečnost sjednání standardního závazkového vztahu o dodávce elektrické energie je zásadní pro vyloučení, aby došlo k dodávce elektrické energie v režimu DPI. Žalovaný podrobně tvrdil a prokázal, že společnost , právnická osoba, nedodržela své povinnosti dodavatele elektrické energie, ani povinnosti plynoucí pro ni ze smlouvy uzavřené , datum, V konečném důsledku soud věc nesprávně právně posoudil, protože uzavřená smlouva o dodávce elektrické energie z , datum, vylučuje, aby žalovanému mohla být dodávána elektrická energie v režimu DPI. Jestliže společnost , právnická osoba, nedodržela své smluvní ani zákonné povinnosti, tak je ona odpovědna žalobkyni za úhradu nákladů za dodávku elektrické energie žalovanému. Uskutečněná dodávka elektrické energie do odběrného místa žalovaného jako taková sporná není, ale k její dodávce ze strany , právnická osoba, nedošlo. Žalobkyně vedena důvěrou v zápisy OTE, kde společnost , právnická osoba, nezměnila subjekt dodavatele na společnost , právnická osoba, dodávala elektrickou energii podle režimu DPI. Za náklady této dodávky je však odpovědná společnost , právnická osoba, , nikoliv žalovaný. Ten neměl vůči žalobkyni žádný právní vztah. Bez ohledu na to, že žalovaný popírá svou pasivní věcnou legitimaci, dále uvádí, že v řízení žalobkyně netvrdila a nenavrhla žádný důkaz, z něhož by plynulo, za jakou cenu sama žalobkyně nakoupila elektrickou energii, kterou měla následně dodávat v režimu DPI žalovanému a kolik tedy činily oprávněné náklady a přiměřený zisk, tedy zda i žalobkyně skutečně účtovala zákonnou cenu elektrické energie. Zde soud vyšel z neúplných skutkových zjištění a v důsledku věc nesprávně právně posoudil, protože nebylo postaveno najisto, zda žalovaná cena za dodávku elektrické energie byla stanovena v zákonné výši. Žalobkyně mohla v tomto řízení podat návrh dle ust. § 92 odst. 1 o. s. ř. a navrhnout, aby na straně žalovaného vstoupila do řízení společnost , právnická osoba, namísto stávajícího žalovaného. Domáhal se změny napadeného rozhodnutí tak, že žaloba bude zamítnuta.3. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukazovala na to, že stejné argumenty uváděl žalovaný již v řízení před soudem prvního stupně.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 192.327,04 Kč s tvrzením, že v období od 14. 10. 2021 do 28. 2. 2022 dodávala žalovanému elektrickou energii jako tzv. dodavatel poslední instance. Celkem dodala 43.782 kWh elektrické energie za celkovou částku 345.613 Kč, což vyúčtovala žalovanému se splatností k 4. 4. 2022. Žalovaný zaplatil pouze částečně částku ve výši 153.285,96 Kč a zbývá zaplatit žalobou uplatněnou částku.6. Stěžejní žalovaného námitka proti žalobě spočívala v tvrzení, že ještě předtím, než společnost , právnická osoba, přestala dodávat elektrickou energii do žalovaného odběrného místa, uzavřel dne , datum, smlouvu se společností , právnická osoba, o sdružených službách dodávky elektřiny do uvedeného odběrného místa s termínem dodávky 1. 11. 2021. Tato smlouva nebyla ze strany žalovaného ukončena žádnou výpovědí. Ačkoliv žalovaný tuto smlouvu uzavřel, společnost , právnická osoba, pravděpodobně nikdy nezapočala s dodávkou elektrické energie do odběrného místa. Samotnou dodávku elektrické energie do svého odběrného místa žalovaný nezpochybňoval. Setrval však na názoru, že neměla být dodávána v režimu dodavatele poslední instance a k plnění žalobkyní má být zavázána , právnická osoba, Částečně uhradil žalobkyni požadovanou částku tak, jak mu dle jeho názoru vznikla povinnost k plnění, pokud by se jednalo o běžnou dodávku, nikoliv v režimu DPI. Rovněž namítl skutečný rozsah dodané elektrické energie, neboť z vyúčtování zaslaného žalovanému není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k rozsahu dodávané elektrické energie, když nebyl proveden odečet počátečního stavu elektroměru v době zahájení dodávky žalobkyní a provedení odečtu konečného stavu elektroměru v době ukončení dodávky žalobkyní.7. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání z 21. 11. 2024 a 5. 2. 2025. Z provedeného dokazování dospěl okresní soud ke skutkovým zjištěním tak, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku v bodě 3. Na tento skutkový stav odvolací soud plně odkazuje, neboť přes odvolací námitky žalovaného nebyl nikterak relevantně zpochybněn.8. Odvolací soud doplnil dokazování o (před soudem prvního stupně již navržené) rozhodnutí , název, z 12. 11. 2024. Tímto rozhodnutím byl rozklad žalovaného proti rozhodnutí , název, z 23. 4. 2024 zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí bylo zjištěno, že žalovaný se domáhal rozhodnutí o tom, že mezi ním a společností , právnická osoba, byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do označeného odběrného místa žalovaného, společnost porušila závazky plynoucí z této smlouvy, zejména dodávat žalovanému elektřinu a dále požádat o změnu dodavatele v informačním systému operátora trhu. Žalovaný se domáhal určení, že dne , datum, vznikl mezi ním a společností , právnická osoba, smluvní vztah a rovněž uložení povinnosti společnosti spočívající v provedení změny dodavatele v informačním systému operátora trhu tak, že dodavatelem žalovaného byla s účinky od 11. 10. 2021 uvedená společnost. Rada se ztotožnila s názorem žalovaného, že změna dodavatele v informačním systému operátora trhu představuje úkon, který ve svém důsledku zasahuje do práv žalovaného. Ačkoliv povinnost požádat o změnu dodavatele u operátora trhu není ve smlouvě výslovně definována, je evidentní, že její splnění je nezbytným předpokladem samotného plnění smlouvy. Žalovaný však svůj návrh formuloval tak, že požadoval vydat rozhodnutí, kterým bude společnosti uložena povinnost provést změnu dodavatele v informačním systému operátora trhu zpětně od 11. 10. 2021. Provedení změny dodavatele v systému operátora trhu k určitému datu je podmínkou faktické realizace dodávek, respektive toho, aby dodávky byly právně přičitatelné konkrétnímu dodavateli. Takto formulovaný požadavek v zásadě směřuje k plnění dodávkové smlouvy a k určení okamžiku, odkdy má k poskytování plnění docházet.