11 Co 181/2025-406 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu zamítl. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů prvostupňového řízení žalovanému k rukám jeho advokáta částku 164.228,93 Kč a České republice – Okresnímu soudu v Bruntále na označený bankovní účet částku 8.279,26 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o vrácení zálohy ve výši 2.000 Kč žalobkyni po právní moci rozsudku prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Bruntále.2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkala nesprávná skutková zjištění, vadné právní posouzení věci a nesprávný či dokonce tendenční postup po zrušení dříve vydaného rozsudku. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil, že závady na vozidle byly způsobeny splaškovými vodami pronikajícími do garáže od 24. 4. 2019; jejich příčinou byla havárie kanalizace, za kterou odpovídá žalovaný. Žalovaný konkrétně netvrdil a neprokázal, že žalobkyně porušila svou prevenční povinnost, tedy že se na vzniku škody podílela, neboť nezakročila k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem. Namísto toho, aby soud vedl žalovaného k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a důkazů, vycházel z nesprávné úvahy, že břemeno tvrzení a důkazní má plnit žalobkyně. Z důkazů provedených v době po zrušení prvého rozsudku okresního soudu bylo přitom zjištěno, že stav garáže neměl vliv na rozsah škody na vozidle. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně neučinila nic, aby zabránila nepříznivému působení splaškových vod na vozidlo. Ve vztahu k „působení splaškových vod na vozidlo“ hodnotil odbornou otázku, a to bez náležité kompetence. Jeho závěry jsou v tomto ohledu spekulativní a nepřezkoumatelné. Žalobkyně prokázala, že v době následující po datu 7. 5. 2019, kdy se dozvěděla o poškození vozidla, stav garáže nebránil tomu, aby zde bylo nepojízdné vozidlo i nadále odstaveno. Po dni 7. 5. 2019 totiž splašky do garáže nezatékaly a na vozidle zůstaly pouze zaschlé stopy po odpadní kapalině. Žalobkyně přikryla vozidlo plastovou plachtou a kaluž splašků pod vozidlem nechala uvedeného dne odstranit. Poté mohlo dojít pouze k drobným a ojedinělým úkapům kapaliny na krycí plachtu. S vozidlem následně nemanipulovala, neumyla je, nevysušila a neodvezla jinam. Žalovaný byl totiž pojištěn a žalobkyně měla za to, že nemůže s věcí nakládat s ohledem na případné dokazování, nezbytné pro vyšetření pojistné události. Snažila se jen zabránit dalšímu působení splaškové vody na vozidlo. Zaschlé stopy po splaškové vodě na karoserii ponechala. Dne 7. 5. 2019 mimo jiné zjistila, že je u vozidla poškozena karbonová střecha a je zde porušena elektroinstalace. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, objednala v 4/2020. Vozidlo dopravila do autorizovaného servisu k diagnostice v 11/2020. Polystyrenový podhled do garáže neinstalovala. Umístil jej tam žalovaný za účelem tepelné izolace stropu. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, rozhodně neplyne, že jmenovaná informovala žalobkyni o havárii kanalizačního potrubí dne 24. 4. 2019, nebo o zasažení garáže nacházející se pod bytem svědkyně. , jméno FO, uvedla, že je invalidní, má pouze krátkodobou paměť a nešla se do garáže podívat; prý si myslela, že telefonovala panu , jméno FO, , avšak s jistotou nepotvrdila, že žalobkyni jeho prostřednictvím informovala o havárii, případně o úniku splaškových vod do prostoru garáže již dne 24. 4. 2019. Okresní soud tedy nesprávně zjistil, že žalobkyně se dozvěděla o vzniku škody na věci dne 24. 4. 2019. Uvedené zjištění odporuje výpovědi svědkyně , jméno FO, . Takový závěr je pouhou spekulací. Svědkyně , jméno FO, neměla do garáže přístup, a nemohla vědět, že je garáž havárií rovněž zasažena. Okresní soud vyvodil z výpovědi , jméno FO, skutečnosti, které svědkyně vůbec nezmínila. Havárie byla fakticky řešena dne 26. 4. 2019. Výpověď svědkyně také potvrdila, že žádný z uživatelů bytů napojených na společné kanalizační potrubí nebyl o jeho havárii informován; tyto osoby tak užívaly byty, včetně toalet, v následujících dnech bez omezení. V rozporu s pokyny krajského soudu se okresní soud nezabýval stavem garáže v době následující po dni 7. 5. 2019. Neřešil, po jak dlouhou dobu mohlo být (dle úvahy okresního soudu) vozidlo v garáži ponecháno. Žalobkyně navrhla provést k prokázání doplňujících tvrzení doplnění znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl s okolnostmi případu seznámen. Znalecky prý bylo možno zjistit, zda byly vady vozidla způsobeny splaškovými vodami v době od 24. 4. 2019 do 26. 4. 2019, resp. do 7. 5. 2019, nebo snad později. Okresní soud jejímu návrhu na doplnění dokazování nevyhověl. Návrh na doplnění znaleckého posudku je proto důkazem opomenutým. Jestliže okresní soud zmíněnému návrhu nevyhověl, je nepřípustný závěr, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti. Okresní soud ustanovil jiného znalce, avšak v dalších 10 měsících znalecký posudek nebyl podán. Soud poté na jeho vyhotovení rezignoval a hodnotil další znalecké dokazování jako nadbytečné. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, poté znalecký posudek zpracoval na objednávku žalobkyně. Jeho závěry rovněž potvrzují, že k poškození vozidla došlo v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného, nikoli porušením prevenční povinnosti žalobkyní. Podle , tituly před jménem, , jméno FO, škody na vozidle byly způsobeny splaškovou vodou v době do 7. 5. 2019. Okresní soud zcela pominul okolnosti šetření škody pojišťovnou. Ohledání místa vzniku škody a poškozené věci bylo provedeno teprve dne 24. 1. 2020, neboť žalovaný ohlásil vznik škody pojišťovně se značným prodlením. Šetření pojistné události skončilo v 3/2020 a žalobkyně nemohla do té doby jednotlivá poškození odstraňovat. V 3/2020 byl navíc vyhlášen nouzový stav v souvislosti s epidemií Covid-19, což omezilo možnosti jejího dalšího nakládání s vozidlem a obstarání opravy. Svědeckou výpovědí , jméno FO, a svou účastnickou výpovědí v potřebném rozsahu prokázala, jaký byl stav garáže ke dni 7. 5. 2019. Svou účastnickou výpovědí, svědeckou výpovědí , jméno FO, , , jméno FO, a dokladem o provedení STK rovněž prokázala, že vozidlo bylo před zasažením splaškovými vodami v bezvadném stavu. Nebylo zapotřebí, aby popisovala detailně stav jednotlivých částí vozidla před havárií. Svědek , jméno FO, se nevyjádřil zcela určitě k tomu, kdy na podzim roku 2018 vozidlo řídil. Uvedl, avšak nikoli kategoricky, že to bylo „na podzim 2018 někdy v listopadu“. K události se vyjadřoval po uplynutí téměř 7 let, a nelze proto očekávat, že si onen časový údaj vybavil z paměti naprosto přesně. Svědku , jméno FO, také nelze vytýkat, že tehdy neprovedl technickou kontrolu vozidla, nevěděl, kolik km má vozidlo ujeto, neznal jeho stáří a neviděl technický průkaz k vozidlu. K faktickému stavu vozidla, k jeho jízdním vlastnostem a k absenci vad či poškození vozidla se vyjadřoval pouze na základě poznatků získaných z prohlídky vozidla a z jeho řízení. Svědek je zaměstnán jako technik u STK a vlastní srovnatelné vozidlo. K technickému stavu vozidla před jeho poškozením se ve své výpovědi vyjádřil svědek , jméno FO, v tom smyslu, že vozidlo bylo od října 2018 umístěno v garáži a nebylo možno je provozovat, neboť SPZ k vozidlu byly v depozitu. V průběhu parkování vozidla v zastřešené garáži nemohlo dojít k jeho poškození. Svědeckou výpověď , jméno FO, okresní soud v této části ignoroval. Žalobkyně nesouhlasila s hodnocením svědecké výpovědi , jméno FO, jako nevěrohodné. Svědek vypovídal po poučení o následcích křivé svědecké výpovědi a na výsledku sporu neměl zájem. K , jméno FO, jej váže vztah pracovní, nikoli blízký. K úvaze soudu, že vztahy mezi oběma muži byly vztahem „starých známých“, chyběl reálný podklad. Stejný závěr svědčí o tendenčním přístupu soudu při hodnocení důkazu. Žalobkyně popisovala další údajná pochybení v úvahách soudu týkajících se hodnocení provedených důkazů (aniž je účelné tyto její námitky podrobně rekapitulovat). Nesouhlasila se závěrem, že neprokázala stav vozidla přede dnem 24. 4. 2019 ani rozsah průniku splaškové vody do garáže a netvrdila k tomu rozhodné skutečnosti. Za téměř absurdní označila závěr, že neprokázala konkrétní rozsah poškození vozidla. Žalobkyně s touto argumentací navrhla rozsudek okresního soudu změnit a žalobě vyhovět.3. Žalovaný navrhl, ať je rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. Důkazní hodnota posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, byla zanedbatelná. Žalovaný od počátku opakovaně namítal, že žalobkyně „nesměřovala k odstranění následků tvrzených škod a absentovala základní prevenční povinnost ve vztahu k ochraně vozidla“. Kromě toho, že vozidlo přikryla plachtou, neuvedla jinou skutečnost dokládající, že se snažila odvrátit nepříznivé účinky splašků. Neuvedla, že by vozidlo utřela a vysušila. Ke tvrzením o příčině vzniku škody neunesla důkazní břemeno. Okresní soud postupoval správně, jestliže návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem zamítl. Znalec ,