11 Co 68/2025-187 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , číslo, , rodinný dům v , adresa, , a parc. č. , hodnota, – zahrada, nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, (dále také jen „nemovitosti“). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám její advokátky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 55.800 Kč.2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Polemizoval především se závěrem, že jednání žalované zakládající důvod ke vrácení daru skončilo dne 11. 12. 2018, objektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na vrácení daru začala plynout stejného dne a skončila před podáním žaloby; nárok v žalobě uplatněný je promlčen. Při úvahách o případném promlčení žalobcova nároku soud měl vzít na zřetel kombinaci lhůty objektivní, subjektivní a subjektivní lhůtu upřednostnit. Dárci nemůže uplynout lhůta k uplatnění práva na vrácení daru, aniž se dozvěděl o skutečnosti, která toto právo založila. Subjektivní lhůta začíná běžet ode dne skutečné, tedy prokázané vědomosti oprávněného o skutkových okolnostech umožňujících uplatnit právo žalobou u soudu (viz rozsudky NS ČR ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2887/2022 a ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1124/2023). Okresní soud určil nesprávně dobu, kdy se měl žalobce dozvědět o jednání žalované hrubě porušující dobré mravy, údajem „říjen 2020“. Tehdy žalobce podal doplnění vysvětlení ke svému podnětu z 2/2019 u Policie ČR ve , adresa, a vyslovil podezření, že mohlo dojít k dalším činům žalované v průběhu jejího pobytu s nezl. , jméno FO, v ozdravovně , název, ve , adresa, a po jejich návratu domů. Zdrojem informací byly pro žalobce zpráva ředitelky sanatoria , název, pro OSPOD a dopis žalované adresovaný Intervenčnímu centru ve , adresa, . K těmto dokumentům se žalobce dostal při nahlížení do spisu OSPOD počátkem roku 2020. Ještě předtím, než podal podnět k policii, žalovaná podala podnět u Okresního státního zastupitelství ve , adresa, (dále jen „OSZ“). V souvislosti s prošetřováním jejího podnětu byl vyžádán znalecký posudek z oboru psychologie k posouzení nezletilého a žalované. Po odložení podnětu žalované, s ohledem na závěry znaleckého posudku, policie pokračovala v šetření žalobcova podnětu. Počátkem roku 2021 se žalobce dozvěděl o sdělení obvinění žalované pro podezření, že žalovaná spáchala , přečin, . Trestní stíhání žalované bylo zahájeno usnesením ze dne , datum, a žalobce v něm vystupoval v roli poškozeného. Mohl proto nahlédnout dne 4. 3. 2022 do spisu. Toho dne se mohl prvně seznámit s obsahem úředních záznamů PČR o podání vysvětlení svědky událostí, k nimž došlo v průběhu šestitýdenního pobytu žalované s nezletilým v ozdravovně , název, . Svědci , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, byli k těmto skutečnostem vyslýcháni počátkem 11/2021. Informaci o jednání žalované, pro které byla jmenovaná odsouzena, žalobce získal v úplnosti právě dne , datum, . Teprve tehdy zjistil, že žalovaná se vůči němu chovala způsobem hrubě porušujícím dobré mravy. O jejím chování dříve nevěděl. O dílčích krocích žalované se dozvídal postupně. Dne , datum, získal ucelený obraz o rozsahu činů žalované a o jejích cílech. Do té doby měl za to, že jde o její běžné lži, kterým od dob manželského rozvratu již přivykl. Informace získané ze spisu OSPOD asi v roce 2019 byly natolik kusé, že žalobce z nich nemohl dovozovat vznik práva na vrácení daru. Brojil rovněž proti výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení, s námitkou nesprávně stanovené sazby odměny advokáta za 1 úkon právní služby. Domáhal se změny napadeného rozsudku tak, že soud jeho žalobě vyhoví.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Tvrzení o době, kdy se měl žalobce dozvědět, že jej žalovaná pomlouvala, nejsou právně významná. Relevantní je pouze údaj, kdy byly splněny podmínky pro vrácení daru, (dne 11. 12. 2018). Promlčecí lhůta tak skončila dne 11. 12. 2021. Žalobce ostatně u jednání okresního soudu dne 27. 11. 2024 připustil, že zmíněnou informaci získal ze spisu OSPOD asi v roce 2020. Také při zohlednění tohoto jeho tvrzení byla žaloba podána po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Žalobcovy úvahy o významu subjektivní promlčecí lhůty s připojeným odkazem na některé judikáty (vztahující se ke sporům z bezdůvodného obohacení a z pojištění) nejsou přiléhavé. Teprve v odvolacím řízení žalobce poprvé tvrdil, že poznatky o nemravném chování žalované získal až dne 4. 3. 2022. Toto tvrzení odporuje jeho předchozím tvrzením; v systému neúplné apelace k němu nelze přihlédnout. Žalobcova tvrzení jsou navíc zkreslená či zcela nepravdivá. Žalovaná dále popisovala události týkající se vzájemných vztahů účastníků, včetně těch, k nimž mělo dojít v průběhu jejího léčebného pobytu s nezl. , jméno FO, v sanatoriu , název, ve , adresa, a v době bezprostředně následující. Podle její skutkové verze se žalovaná dne 15. 1. 2019 obrátila se žádostí o pomoc na OSZ ve , adresa, ; líčila chování nezletilého, který zaměstnancům sanatoria opakovaně vyprávěl, jak se prý k němu žalobce choval. Dne 18. 1. 2019 se žalobce u OSPOD ve , adresa, seznámil s výše citovaným dopisem žalované a stejného dne oznámil Policii ČR, že jej žalovaná pomlouvá. Dne 21. 3. 2019 podal žalobce na žalovanou znovu trestní oznámení ve věci pomluvy, které poté doplňoval. Učinil tak po seznámení s obsahem spisu OSPOD. V dopise pro Policii ČR ze dne 10. 4. 2019 psal o pomluvě a křivém obvinění ze strany žalované. Rovněž v následujícím dopise ze dne 15. 1. 2020 argumentoval událostmi z onoho léčebného pobytu a zmínil se o snaze žalované křivě jej obvinit. Trestní oznámení na žalovanou podal teprve později a účelově, v reakci na její žádost o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Ještě v průběhu mimosoudního jednání o vypořádání jí učinil nabídku, že zakoupí její podíl ze spoluvlastnictví. Byl to žalobce, kdo se choval amorálně. Žalovaná proto nesouhlasila se závěrem, že odhlédnuto od námitky promlčení byl by nárok na vrácení daru proti ní uplatněn důvodně. Stejný závěr je přinejmenším předčasný. Vzhledem k promlčení se totiž okresní soud neměl věcí samou zabývat.4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že žalobcovo odvolání není důvodné.5. Podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.6. Otázkou použití výše cit. přechodného ustanovení v případech uplatnění práva na vrácení daru, které je důsledkem nemravného chování obdarovaného vůči dárci ve věcech, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., tedy do 31. 12. 2013, zabýval se Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 92/2020, se závěrem správně reprodukovaným v odstavci 20. odůvodnění napadeného rozsudku.7. Podle § 3036 cit. zák. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.8. Podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.9. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.10. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.11. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 3. – 9. a 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Tam uvedené skutečnosti plynou z provedených důkazů, případně tvrzení o nich byla mezi účastníky nesporná. Pouze pro přehlednost je krajský soud ve stručnosti v následujícím odstavci shrnuje.Žalobce uplatnil proti žalované právo na vrácení daru, tj. nemovitostí specifikovaných ve výroku napadeného rozsudku, dopisem ze dne 1. 7. 2024; žalobou doručenou okresnímu