15 Co 198/2025-82 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 211 892 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 222 771,24 Kč s úrokovým příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. co do soudem vymezených splátek, toliko však v části, ve které nebyla soudem určena ztráta jejich výhody, a dále pak proti výrokům II. a III. podala žalobkyně včasné odvolání. Následně podáním ze dne 21. 7. 2025 vzala žalobu zpět co do částek 54 689,57 Kč a 165 649,67 Kč, co do kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 831,45 Kč a ve výši 911,98 Kč a dále pak v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částek 126 448,50 Kč a 308 214,67 Kč, vždy za dobu od 13. 2. 2025 do zaplacení s tím, že na žalobě setrvala toliko co do částky 214 323,44 Kč. Okresnímu soudu po částečném zpětvzetí žaloby vyčítala nesprávný výpočet dlužného bezdůvodného obohacení s tím, že žalovaná na obou úvěrových smlouvách vyčerpala jistinu v částce 266 291 Kč a 322 107 Kč, přičemž na první ze smluv uhradila částku 194 532,56 Kč a na druhou smlouvu 179 542 Kč, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 214 323,44 Kč. Dále žalobkyně namítala nesprávné stanovení splátek dlužné částky, které okresní soud nepodmínil ztrátou jejich výhody při prodlení se splácením. Poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2025, č. j. 5 Co 1915/2024-69, ve kterém se tento odvolací soud vyjádřil ke spravedlivému uspořádání práv ve světle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že stanovení ztráty výhody splátek představuje řešení v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností obou smluvních stran, neboť vyvažuje jak zájem na ochraně dlužníka, tak i zájem poskytovatele úvěru na vrácení dlužné jistiny, k jejímuž řádnému splácení je dlužník motivován právě možností ztráty výhody splátek.3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného s tím, že není schopna splácet více než 2 000 Kč měsíčně, přičemž stanovené splátky již zaplatila 3x. S částečným zpětvzetím žaloby žalovaná souhlasila.4. Protože žalobkyně vzala v průběhu odvolacího řízení žalobu částečně zpět a žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, odvolací soud v souladu s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. výrok II. rozsudku okresního soudu co do částky 220 339,24 Kč (součet částek 54 689,57 Kč a 165 649,67 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 743,43 Kč (součet částek 831,45 Kč a 911,98 Kč) a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 434 663,24 Kč (součet částek 126 448,57 Kč a 308 214,67 Kč) za dobu od 13. 2. 2025 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.5. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do posouzení lhůty splatnosti ve výroku I. přisouzené částky 211 892 Kč v tam stanovených splátkách, toliko v části napadené odvoláním, jak shora uvedeno, a co do částky 2 431,44 Kč, odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, pouze však částečně.6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 12. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částek 126 448,57 Kč a 308 214,67 Kč, vždy s úrokovým příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 5. 5. 2021 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalovaná čerpala v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem částku 263 860 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách a celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 194 532,56 Kč. Vzhledem k tomu, že neplnila předepsané splátky, využila žalobkyně svého práva a úvěr ke dni 9. 1. 2025 zesplatnila. Dne 14. 2. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovanou v pořadí druhou smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 322 107 Kč. Ani tento úvěr žalovaná řádně nesplácela, uhradila toliko částku 179 542 Kč, žalobkyně proto využila svého práva a úvěr ke dni 20. 1. 2025 zesplatnila.7. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala neplatnost obou smluv z důvodu porušení povinnosti žalobkyně posoudit s dostatečnou odbornou péčí její schopnost poskytnutý úvěr splácet. Namítala, že si žalobkyně neověřila její životní náklady a nezohlednila a neprověřila ani její další závazky. Žalovaná souhlasila s tvrzeními žalobkyně o výši poskytnutých finančních prostředků i celkových úhradách na jednotlivé smlouvy, avšak uvedla, že není v jejich možnostech uhradit celou dlužnou částku najednou, nejvýše je schopna hradit měsíční splátky ve výši 2 000 Kč, neboť je v tíživé finanční situaci a jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši 19 000 Kč.8. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Zejména dovodil, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 5. 5. 2021 neověřila příjem žalované ani další deklarované příjmy její domácnosti, se kterými pak kalkulovala při výpočtu schopností žalované úvěr splácet. Před uzavřením smlouvy ze dne 14. 2. 2023 pak žalobkyně sice ověřila příjem žalované, avšak již neověřila další deklarované příjmy domácnosti žalované, se kterými kalkulovala při výpočtu schopností žalované splácet. Současně přitom nevyšla ani ze skutečných výdajů žalované, ale ze životního minima členů její domácnosti a normativních nákladů na bydlení, jak sama uvedla v doplnění žaloby ze dne 24. 4. 2025, kdy je toto tvrzení žalobkyně v souladu se zjištěními učiněnými z předložených důkazů. Okresní soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé téhož zákona a ust. § 580 o. z stíháno sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Okresní soud rovněž konstatoval, že jsou-li smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru absolutně neplatné podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ pro porušení povinnosti řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla na základě neplatných smluv žalované celkem částky 263 860 Kč a 322 107 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěrů dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila, což byla v případě první ze smluv částka 194 532,56 Kč a v případě druhé úvěrové smlouvy pak částka 179 542 Kč. Okresní soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 211 892 Kč jakožto neuhrazeného zůstatku na jistinách obou úvěrových smluv a k úhradě této částky žalovanou zavázal. Pokud jde o její splatnost, okresní soud vyložil, že ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinnosti spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úhradě nároku z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu žalované, tuto určil v době přiměřené možnostem žalované. Tato ke svým poměrům uvedla, že není v jejich možnostech uhradit celou dlužnou částku najednou a že nejvýše je schopna hradit až 2 000 Kč měsíčně, je v tíživé finanční situaci, má příjem ze starobního důchodu ve výši 19 000 Kč, když současně bylo v řízení prokázáno, že žalovaná pobírala v roce 2023 starobní důchod ve výměře 19 493 Kč měsíčně. Vzhledem k výši tohoto příjmu se pak okresnímu soudu splátka ve výši 2 000 Kč nejevila jako nepřiměřená, a proto k úhradě přisouzené částky žalovanou zavázal ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. O náhradě nákladů řízení pak okresní soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná co do více než ½ uplatněného nároku a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.9. Pokud jde o odvolání žalobkyně co do částky 2 431,44 Kč, odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisy čerpání, splátek a úhrad u obou úvěrových smluv, ze kterých zjistil, že v případě úvěrové smlouvy ze dne 5. 5. 2021, číslo revolvingu , Anonymizováno, , žalovaná