16 Co 113/2025-92 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou podanou dne 22. 12. 2023 se žalobce jako zaměstnanec proti žalované coby své zaměstnavatelce domáhal zaplacení částky 12 000 Kč se zdůvodněním, že u ní na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 4. 2022 působí v pracovním poměru ISO specialisty. Žalovaná „Oficiálním sdělením – navýšením základních tarifů a navýšením hodnot stravenek“ ze dne 26. 4. 2023 (dále jen sdělením) svým zaměstnancům plošně oznámila následující: „Zaměstnanci, kteří odpracovali v období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 alespoň 75 % z plánovaných směn, obdrží mimořádný bonus ve výši 12 000 Kč. Bonus bude rozdělen do dvou částí. První polovinu zaměstnanci obdrží v měsíci dubnu na multikartu od společnosti , právnická osoba, ve formě e-benefitů, druhá část bude zaměstnancům vyplacena ve mzdě za měsíc září.“ Navzdory tomu, že žalobce splnil jedinou podmínku pro výplatu mimořádného bonusu - odpracoval v rozhodném období alespoň 75 % z plánovaných směn, žalovaná mu bonus ani zčásti nevyplatila. V podání ze dne 12. 6. 2024 žalobce popřel, že by byl jediným ze zaměstnanců žalované, který obsah sdělení nepochopil, a uvedl, že k prokázání této skutečnosti navrhuje výslech dalších zaměstnanců, jejichž nacionále oznámí soudu při nejbližší možné příležitosti s ohledem na „extrémně specifickou situaci,“ kdy jsou daní svědkové zaměstnanci žalované. Žalobce nevysvětlil, proč je tato situace extrémně specifická a nikdy svědky neoznačil.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že ze samotného obsahu sdělení musel být všem zaměstnancům žalované zřejmý její úmysl odměnit bonusem pouze ty zaměstnance, kteří pro ni vykonávali práci po celé rozhodné období. Žalobce tuto podmínku nesplnil, poněvadž nastoupil do práce k žalované teprve dne 2. 5. 2022. I kdyby žalobci zmíněný úmysl žalované nebyl znám, resp. by o něm nemusel vědět, osoba v žalobcově postavení by mu zpravidla přikládala týž význam. Žalobce se nároku na mimořádný bonus na tomto základě domáhá jako jediný, ač se v obdobném postavení nacházelo dalších cca 30 zaměstnanců.3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě plně vyhověl (výrok I) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok II). Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním specifikovaným v bodech 4. – 14. odůvodnění napadeného rozsudku a shrnutým v bodě 16. do následujícího skutkového závěru. Dne 21. 4. 2022 účastníci uzavřeli pracovní smlouvu, na jejímž základě žalobce nastoupil k žalované dne 2. 5. 2022 do pracovního poměru ISO specialisty s místem výkonu práce v , Anonymizováno, . Dne 26. 4. 2023 vydala žalovaná sdělení, jímž zaměstnancům oznámila: „Zaměstnanci, kteří odpracovali v období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 alespoň 75 % z plánovaných směn, obdrží mimořádný bonus ve výši 12 000 Kč. Bonus bude rozdělen do dvou částí. První polovinu zaměstnanci obdrží v měsíci dubnu na multikartu od společnosti , právnická osoba, ve formě e-benefitů, druhá část bude vyplacena zaměstnancům ve mzdě za měsíc v září (bod 1).“ Sdělení bylo zaměstnancům zasláno e-mailem a vyvěšeno na nástěnky na pracovištích. Žalobce od nástupu do zaměstnání odpracoval 1 761,25 hodin z 2024 možných (tj. 220 směn z 253, tedy 87 %). Bonus mu nebyl vyplacen, pouze mu na schůzkách s manažerkou osobního oddělení a následně též se zástupkyní odborů a manažerem oddělení vnitřních vztahů bylo vysvětleno, že podle vedení společnosti nesplňuje podmínky vzniku nároku. Před zveřejněním sdělení se sešli zástupci vedení žalované a odborové organizace a dohodli vyplacení bonusu ve výši 12 000 Kč zaměstnancům za splnění dvou podmínek: 1. trvání pracovního poměru nejméně jeden rok, 2. 75% docházky. Na základě této dohody formulovala manažerka osobního oddělení, , jméno FO, , sdělení. Dne 2. 7. 2024 žalovaná vydala další oficiální sdělení, kterým mimo jiné stanovila pravidla nároku na 13. plat, mezi něž patřil i nástup do pracovního poměru nejpozději dne 29. 2. 2024.4. Okresní soud případ právně kvalifikoval podle § § 555 – 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), a podle § 18 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a dospěl k závěru, že žalobce má žalobou uplatněný nárok, poněvadž žalovaná zaměstnancům ve sdělení přiznala bonus jako nenárokovou složku mzdy a i když bylo prokázáno, že tak činila s úmyslem založit nárok jen za splnění obou výše specifikovaných podmínek, přičemž žalobce podmínku odpracované doby nesplnil, nebylo prokázáno, že by o tomto úmyslu věděl někdo jiný, než účastníci výše uvedené schůzky. Proto je rozhodný význam, který by adresát obsahu sdělení zpravidla přikládal. Z výpovědi svědkyně Otiskové vyplynulo, že si zaměstnanci s textem spojovali různé významy. Proto okresní soud aplikoval § 18 zákoníku práce a sdělení vyložil způsobem pro žalobce příznivějším, tedy že žalovaná kladla pouze podmínku minimálního procenta odpracovaných směn.5. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě zamítnutí žaloby, přičemž částečně zopakovala dosavadní argumenty a uvedla, že sdělení není vnitřním předpisem ani mzdovým výměrem. Šlo pouze o nezávaznou informaci odrážející kolektivní smlouvu, kterou je v kontextu sdělení nutno vyložit jako dopadající pouze na zaměstnance, kteří u žalované pracovali po celou dobu od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 a přitom odpracovali minimálně 75 % plánovaných směn. I kdyby bylo sdělení právním jednáním, musí být vyloženo stejně. Klíčová je skutečná vůle žalované a odborové organizace vtělená do kolektivní smlouvy, čehož si byl vědom i žalobce, který v e-mailu adresovaném žalované uvedl, že si myslí, že mu nárok vznikl, ačkoli jeho pracovní poměr vznikl teprve dne 2. 5. 2022.6. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že zrekapituloval některé dosavadní argumenty a část odůvodnění napadeného rozsudku.7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na odvolacím jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že je odvolání žalované důvodné.8. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním, jež mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud je tudíž jako taková přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje.9. Při právní kvalifikaci případu s ohledem na odvolání a vyjádření k němu se odvolací soud řídil těmito úvahami. Sdělení bylo bezpochyby adresovaným právním jednáním, poněvadž v něm žalovaná svým zaměstnancům založila právní nárok na (mimo jiné) daný bonus. Nebylo prokázáno, že by tento nárok plynul již z kolektivní smlouvy. Také v oblasti pracovního práva platí pravidlo zakotvené v § 4 odst. 1 o. z. (zde ve spojení s § 556 odst. 1 druhou větou o. z.), podle nějž se „má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“[footnoteRef:1] Jeho aplikace neodporuje základním zásadám pracovněprávních vztahů (§ 4 ve spojení s § 1a odst. 1 zákoníku práce). Použití pravidla zakotveného v § 18 zákoníku práce, na němž je napadený rozsudek vposledku založen (resp. v občanskoprávních vztazích pravidla kodifikovaného v § 557 či § 1812 o. z.), přitom přichází v úvahu teprve v okamžiku, kdy ani výklad právního jednání provedený podle předchozích ustanovení § § 555 – 556 o. z. neodstraní interpretační nejasnosti. Kdyby měl platit výklad prosazovaný žalobcem, pak by stačilo, aby do pracovního poměru k žalované nastoupil např. 1. 3. 2023 či dokonce 30. 3. 2023 a v tomto období aby odpracoval 75 % plánovaných směn. To je zcela absurdní důsledek, který žalovaná samozřejmě nezamýšlela ani zamýšlet nemohla, což muselo být zřejmé každé průměrně rozumné a obezřetné svéprávné osobě ve smyslu § 4 odst. 1 ve spojení s § 556 odst. 1 druhou větou o. z. Tím pádem muselo hrát roli též odpracování celého rozhodného období. Již proto je nutno sporné sdělení interpretovat tak, že zahrnovalo obě kumulativní podmínky. To je ostatně patrno již ze sémantického významu textu sdělení, podle nějž zaměstnanec musel alespoň 75 % plánovaných směn odpracovat v rozhodném období – tedy v celém rozhodném období. Tomu také nasvědčuje časová souslednost, kdy žalovaná jasně vytyčila rozhodné období 12 předchozích po sobě jdoucích kalendářních měsíců, po jehož skončení, hned následujícího kalendářního měsíce – v dubnu 2023 – vybrané skupině zaměstnanců bonus zpětně přiznala. V takové situaci je logické, že bylo určující celé sledované období. Tomu odpovídá i výše bonusu 12 000 Kč, beze zbytku dělitelná číslem 12, jež reprezentuje oněch 12 měsíců. Měsíční byla též perioda zúčtování a vyplácení mezd u žalované, a to i v žalobcově případě. Dále je třeba si povšimnout, že originální anglický text sděle