16 Co 119/2025-142 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou (rozšířenou se souhlasem okresního soudu) se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 173 682 Kč s příslušenstvím, a to jednak z titulu mzdy a příplatku za práci přesčas za období od října 2020 do srpna 2023 ve výši 19 482 Kč a jednak z titulu doplatku mzdy do nejnižší úrovně zaručené mzdy podle § 112 odst. 3 zákoníku práce za období od října 2020 do března 2022 ve výši 154 200 Kč.2. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě ohledně prvního nároku vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 19 482 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení za dobu od 21. 11. 2023 do zaplacení, naopak žalobu o zaplacení doplatku mzdy do nejnižší úrovně zaručené mzdy ve výši 154 200 Kč s příslušenstvím zamítl a žalobce zavázal zaplatit podle míry (ne)úspěchu ve věci žalované na náhradě nákladů řízení částku 59 488,92 Kč. Zamítavou část rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že práci prodejce ojetých vozů, kterou žalobce vykonával podle pracovní smlouvy, je třeba zařadit do 4. skupiny prací podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Mzdovými listy žalobce bylo prokázáno, že v žalovaném období od října 2020 do března 2022 žalobcova skutečně dosažená mzda (při zohlednění základní mzdy a provizí za prodej vozidel) ve všech kalendářních měsících přesahovala příslušnou nejnižší úroveň zaručené mzdy pro 4. skupinu prací podle citovaného nařízení vlády, proto žalobci nárok na doplatek mzdy nevznikl. Nesouhlasil s názorem žalobce, že pro účely porovnání s příslušnou nejnižší úrovní (sazbou) zaručené mzdy se do mzdy zaměstnance nezahrnují provize, neboť z ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce vyplývá, že se pro tyto účely nepřihlíží toliko ke mzdě za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli. Jedná se o taxativní výčet, který nelze rozšiřovat.3. Proti zamítavému výroku a výroku o náhradě nákladů řízení rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce, který nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně ohledně zahrnutí provizí pro účely porovnání s příslušnou nejnižší úrovní (sazbou) zaručené mzdy. Zopakoval, že pro tyto účely je třeba vycházet pouze ze základní časové měsíční mzdy, která v případě žalobce činila po celé žalované období toliko 12 000 Kč, a nedosahovala tak jednoznačně sazby zaručené mzdy pro 4. skupinu prací. Vytýkal okresnímu soudu, že mu upřel právo být odměňován stejně jako jiní zaměstnanci vykonávající práci téže obtížnosti, kvalifikace a namáhavosti, neboť se na jejich úroveň odměňování musel „probojovat“ zvýšeným úsilím a víceprací v rámci motivační složky mzdy, za kterou mu podle kvality a kvantity odváděné práce byly poskytovány provize podle předem stanovených ukazatelů v podobě konkrétních, objektivně měřitelných a kvantifikovatelných cílů, zatímco základní mzda by měla být podle § 109 odst. 4 zákoníku práce odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a sama o sobě musí být vyšší než příslušná nejnižší úroveň (sazba) zaručené mzdy. Žalobce v tomto směru poukázal na rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2011, sp. zn. 3 Ads 273/2019 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2654/2006. Dle žalobce je smyslem prémií, resp. provizí ovlivnění těch ukazatelů pracovního výkonu, které nejsou oceněny základní formou mzdy. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a žalobě o zaplacení částky 154 200 Kč s příslušenstvím vyhověl.4. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného.5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku okresního soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části (tj. pouze ve výrocích II a III), jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.6. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Skutková zjištění popsaná v bodech 4, 5, 6 a 8 napadeného rozsudku proto odvolací soud jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.7. Stěžejní spornou otázkou byla otázka, jaké složky mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě je třeba zahrnout pro účely porovnání s příslušnou nejnižší úrovní (sazbou) zaručené mzdy, resp. zda se v tomto směru zohledňují i tzv. pobídkové složky mzdy (prémie, provize apod.) či nikoliv.8. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá zaplacení doplatku mzdy do nejnižší úrovně zaručené mzdy za měsíce říjen 2020 až březen 2022 – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 19. 8. 2022 (dále jen „zákoník práce“) a nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění účinném v žalovaném období (dále jen „nařízení vlády“).9. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle § 109 odst. 2 zákoníku práce mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle § 109 odst. 4 zákoníku práce mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků.10. Podle § 113 odst. 1 zákoníku práce mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem. Podle § 113 odst. 3 zákoníku práce mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet.11. Mzda, kterou zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci za vykonanou práci, se sjednává - jak vyplývá z výše citovaných ustanovení zákoníku práce - především ve smlouvě (kolektivní smlouvě, pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě), není však také vyloučeno, aby mzda byla zaměstnavatelem jednostranně stanovena vnitřním předpisem anebo určena mzdovým výměrem. Pro sjednání či stanovení mzdy právní předpisy stanoví pouze to, že mzda nesmí být nižší než minimální mzda (srov. § 111 zákoníku práce), případně nesmí být nižší než příslušná nejnižší úroveň zaručené mzdy (srov. § 112 zákoníku práce); v ostatním zákoník práce zaměstnavateli a zaměstnanci umožňuje, aby si mzdu dohodli (popřípadě aby mzdu zaměstnavatel stanovil nebo určil) podle své úvahy [mzdu lze sjednat (stanovit nebo určit) například jako mzdu měsíční, hodinovou nebo podílovou, jako mzdu, jejíž poskytnutí nebo výše závisí na splnění konkrétních pracovních úkolů, hospodářských výsledků zaměstnavatele nebo jiných hledisek, jako mzdu poskytovanou ve formě příplatků, odměn apod.; uvedené způsoby samozřejmě lze i kombinovat], a neomezuje je ani stanovením nejvyšší přípustné mzdy.12. Zaručenou mzdou je mzda, na kterou zaměstnanci vzniklo právo. V tomto smyslu je zaručenou mzdou mzda zaměstnance, které dosáhl výkonem práce. Tato zaručená mzda však nesmí ve vymezených případech poklesnout pod úroveň stanovenou nařízením vlády jako nejméně přípustnou. Stanovení těchto nepodkročitelných limitů pro mzdy formou právního předpisu představuje vedle minimální mzdy druhý z nástrojů státní mzdové politiky vyjadřující ochranu zaměstnanců před nepřiměřeně nízkým oceněním jejich práce. Stanovené nejnižší úrovně zaručené mzdy ochraňují zaměstnance zaměstnavatelů poskytujících za práci mzdu, u nichž neprobíhá kolektivní vyjednávání, nebo sice probíhá, ale kolektivní smlouva není uzavřena nebo neobsahuje ujednání o mzdách (tj. zaměstnanci nejsou chráněni před nepřiměřeně nízkým oceněním své práce kolektivní smlouvou). Sazby nejnižších úrovní zaručené mzdy stanoví vláda nařízením. Zákoník práce přitom stanoví, že se jejich posloupnost odstupňovaná podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce odvíjí od minimální mzdy, resp. od základní sazby minimální mzdy stanovené v § 111 odst. 2. Nejvyšší sazba v uvedené posloupnosti musí činit alespoň 2násobek nejnižší úrovně zaručené mzdy (základní sazby minimální mzdy). Stejně jako je tomu v případě minimální mzdy, zákoník práce stanoví, že pro účely porovnání s příslušnou nejnižší úrovní (sazbou) zaručené mzdy se do mzdy zaměstnance nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí, příplatek za noční práci, příplatek za práci ve svátek a příplatek za práci v sobotu a v neděli. Analogii s minimální mzdou lze spatřovat i v tom, že v případě, že mzda zaměstnance nedosáhne příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, je