69 Co 149/2025-90 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud zamítl žalobu, aby do výlučného vlastnictví žalobkyně byla přikázána bytová jednotka číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, postavené na pozemku p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , včetně souvisejícího ideálního spoluvlastnického podílu ve výši , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na společných částech domu a pozemku, vše zapsáno na LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, pro katastrální území a obec , adresa, , a aby žalobkyně byla povinna vyplatit žalovanému vypořádací podíl (výrok I.). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 113.373 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že ač k nabytí vlastnického práva bytu došlo až za trvání manželství účastníků, bylo prokázáno, že byt byl pořízen z výlučných prostředků žalovaného, tudíž nepatří do SJM a nelze jej v rámci vypořádání zaniklého SJM vypořádat. Uvedený závěr učinil okresní soud na základě samotné výpovědi žalovaného, které uvěřil, že z pouhých tvrzení žalovaného lze postavit najisto, že žalovaný disponoval peněžními prostředky ve výši 20.000 Kč – 25.000 Kč, které si měl sám našetřit ze svého výdělku a dále ze zapůjčených finančních prostředků od své matky ve výši 40.000 Kč – 50.000 Kč a zafinancoval předmětný byt, aniž by soud zkoumal, zda skutečně žalovaný takovými finančními prostředky disponoval a zda k zápůjčce ze strany matky žalovaného došlo. Nezabýval se tedy otázkou pravdivosti (prokázání) tohoto tvrzení, zda opravdu před koupí bytu takovými finančními prostředky disponovat mohl. Z výpovědi žalovaného a svědkyně , jméno FO, nelze postavit najisto, že vůbec došlo k jakékoliv půjčce ze strany matky žalovaného a v jaké výši a už vůbec ne, že za účelem koupě bytu, jak uzavřel soud prvého stupně a vzal za prokázané. Není vůbec najisto postaveno, zda vypůjčené finanční prostředky existovaly a jen na základě pouhého tvrzení žalovaného víme, že existovaly a byly použity na financování bytové jednotky. Takový závěr je zcela v rozporu s tím, co bylo dříve v průběhu řízení zjištěno a prokázáno, a to účelné použití finančních prostředků na koupi bytu od , jméno FO, , jelikož v řízení neexistuje žádný důkaz o existenci jiných finančních prostředků. Tato skutečnost byla jasně najisto svědecky postavena, dokonce i sám žalovaný potvrdil, že k převzetí peněz od pana , jméno FO, z jeho strany došlo. Je tedy jasné, že půjčka byla uzavřena (byť před uzavřením manželství), a proto na koupi bytu nemohly být použity jiné finanční prostředky než ty od pana , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, osvětlila, proč k půjčce došlo a jak, za jakým účelem a v jaké výši. To ostatně potvrdil i žalovaný. Nemůže být pravdou účelové tvrzení žalovaného, že peníze od pana , jméno FO, použil na rekonstrukci a vybavení bytu, když bylo rovněž svědecky osvětleno, že vybavení bytu obdrželi účastníci od svých rodičů. Půjčka od , jméno FO, byla poskytnuta „na koupi bytu“ – účel, poté také datum, kdy byla půjčka poskytnuta je 5. 4. 1998 a časové hledisko plynule navazuje na nabídku města , adresa, k odkupu předmětného bytu ze dne 2. 4. 1998 a také částka koresponduje s výší kupní ceny 65.187 Kč – půjčka 70.000 Kč, smlouva ze dne 14. 5. 1998. Tento logický vývoj a řetězec událostí je důkazně podložen a koresponduje s tvrzeními žalobkyně o procesu opatřování finančních prostředků na koupi bytu a také samotné koupě za trvání manželství. Soud vůbec nenechal žalobkyni k této věci ničeho doplnit a vyjádřit se, a to i přesto, že výslech žalobkyně byl k důkazu navržen. Po celou dobu vedení řízení bylo tvrzeno, že žalobkyně se žalovaným již delší dobu v předmětném bytě bydlela, plánovali společně svatbu a společné bydlení. Byla účastna veškerých jednání ohledně koupě bytu, o všem věděla a poskytla také své finanční prostředky, které obdržela společně a nerozdílně s žalovaným od pana , jméno FO, . Žalobkyně měla i povědomí o finanční situaci žalovaného v předmětné době. Ten neměl ani nemohl mít našetřené finanční prostředky, jak tvrdil (avšak neprokázal), nemohl tak disponovat uvedenou finanční částkou 20.000 Kč – 25.000 Kč jak účelově u soudu tvrdil. Výslech žalobkyně tak v žádném případě nebyl pro projednávanou věc nadbytečný, avšak naopak důležitý a měl být proveden k osvětlení veškerých nejasných skutečností a tvrzení a také k vyvrácení tvrzení vznesených žalovaným. Žalobkyně po celou dobu řešila věc koupě spolu se žalovaným, měla zájem uzavřít kupní smlouvu o koupi bytu společně. To, že nebyla na předmětných listinách, neznamená, že v době, kdy došlo k uzavření smlouvy na byt, neexistovala vůle obou účastníků nabýt byt do společného jmění. Vše spolu řešili a v bytě již nějakou dobu společně bydleli, tvořili společnou domácnost, což vyústilo v uzavření manželství. Žalovaný v době koupě neměl ušetřené žádné finanční prostředky, proto společně řešili půjčku od strýce. Žalovaný měl další vyživovací povinnost vůči synovi z předchozího vztahu. Soud se však blíže finanční stránkou žalovaného v době koupě bytu nezabýval, spokojil se pouze s jeho tvrzením, že našetřeno měl, protože žalovaný pracoval, avšak to samo o sobě neprokazuje nic. To vše (a mnohem více) chtěla žalobkyně u soudu vysvětlit, avšak nedostala prostor. Ze smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky a pozemku ze dne 14. 5. 1998 vyplývá, že kupní cena činila 65.187 Kč a měla být zaplacena do 30 dnů buď bezhotovostním příkazem k úhradě nebo složením kupní ceny u bankovního ústavu či poštovní poukázkou. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že vůbec neví, zda měl žalovaný našetřené nějaké peníze a kolik a zda vůbec matka poskytla žalovanému nějaké finanční prostředky a jestli k nějaké předávce peněz vůbec došlo. Její výpověď do řízení nic významného pro řešenou věc nepřinesla. Naopak výpověď svědkyně , jméno FO, byla zcela konkrétní a přesvědčivá. Svědkyně viděla předání peněz v konkrétní výši k rukám žalovaného. , jméno FO, peníze půjčil na zaplacení kupní ceny bytu, který kupovali oba účastníci v době, kdy byli již manželé. Neměli žádné jiné peníze, řešili a financovali svatbu. Peníze obdrželi společně na koupi bytu, protože se měli brát. Z této půjčky byl jasně dán účel i výše finančních prostředků, že peníze převzal žalovaný, svědčí pouze o tom, že žalovaný byl platebním místem, avšak vůle směřovala jinam. Měl-li soud za to, žalobkyně neunáší břemeno tvrzení a důkazní, měla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., jak soud učinil vůči žalovanému. Žalobkyně žádala, aby krajský soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřil žalovaný, který navrhl, aby krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil. Žalovaný nerozporuje skutečnost, že , jméno FO, poskytl zápůjčku, avšak trvá na tom, že se nejednalo o prostředky, které byly použity na koupi bytu. Poskytnuté finanční prostředky byly použity na vybavení bytu, založení rodiny, respektive na jiný účel, než byla koupě bytu. Koupě byla financována z úspor žalovaného a finančních prostředků darovaných mu matkou. Žalovaný nevylučuje, že listinu – smlouvu o půjčce podepsal, neuvědomuje si, že by zápůjčku převzal za přítomnosti matky žalobkyně, avšak kategoricky odmítá, že by peníze byly na koupi bytu. Finanční prostředky z této půjčky měly být poskytnuty před uzavřením manželství a nejedná se o prostředky v SJM, jelikož nebyly nijak do SJM vloženy, respektive SJM o ně nebylo rozšířeno. Manželství účastníků bylo uzavřeno 24. 4. 1998, kupní smlouva byla uzavřena 14. 5. 1998, tj. 17 dní po uzavření manželství. V tom okamžiku neexistoval majetek v SJM, který by mohl být použit na financování koupě bytu. Předmětnou kupní smlouvu uzavřel dne 14. 5. 1998 výlučně žalovaný, kupní cena byla hrazena z prostředků, které nebyly v SJM. Žalobkyně nebyla součástí transakce týkající se koupě bytu, ačkoliv být mohla, avšak k tomu z její strany nebyly učiněny žádné kroky před uzavřením manželství ani po něm. Otázkou pak je, komu byly finanční prostředky zapůjčeny , jméno FO, , když dle potvrzení je v něm uvedeno, že „manželům , Anonymizováno, “, ti však v době poskytnutí manžely nebyly a současně toto potvrzení sepsala a koncipovala matka žalobkyně. Reálně však finanční prostředky převzal pouze žalovaný. Verze žalobkyně, že došlo k poskytnutí zápůjčky oběma účastníkům rovným dílem neobstojí, neboť zápůjčka mohla být pouze žalovanému, jelikož je tzv. reálným kontraktem a musí dojít také k předání finančních prostředků. Žalobkyně tyto prostředky vůbec ve svém držení neměla. Jednalo se tak o finanční prostředky ve výlučném vlastnictví žalovaného, pokud byl stranou zápůjčky pouze on, a i v tomto případě nejde o koupi předmětné nemovitosti z prostředků SJM. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , matky žalobkyně vyplýv