69 Co 195/2025-105 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud rozsudkem určil, že právní jednání žalovaného a dlužníka, , jméno FO, , r. č. , RČ, , spočívající v uzavření darovací smlouvy, jejímž předmětem byl bezplatný převod spoluvlastnického podílu dlužníka o velikosti id. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – rod. dům, v části obce , adresa, , pozemku p. č. , hodnota, , pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , není vůči žalobcům a), b), c) právně účinné (výrok I.). Soud dále určil, že žalobci a), b), c) jsou oprávnění vést exekuci k uspokojení svých vykonatelných pohledávek přiznaných pravomocným a vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2023, č. j. 37 T 11/2023-532, a to žalobkyně a) pro pohledávku ve výši 1.000.000 Kč, žalobce b) pro pohledávku ve výši 1.000.000 Kč a žalobce c) pro pohledávku ve výši 1.500.000 Kč, na spoluvlastnický podíl žalovaného o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – rod. dům, v části obce , adresa, , pozemku p. č. , hodnota, , pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, (výrok II.) Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 3.581,25 Kč, žalobci b) částku ve výši 3.581,25 Kč a žalobci c) částku ve výši 5.372,50 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). O nákladech řízení soud rozhodl tak, že ve vztahu k žalobkyni a) je žalovaný povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Přerově náhradu nákladů řízení v plné výši s tím, že jejich přesná výše bude uvedena v samostatném usnesení (výrok IV.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 66.898,48 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta (výrok V.). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobci c) náhradu nákladů řízení ve výši 66.898,48 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta (výrok VI.).2. Proti těmto výrokům rozsudku o nákladech řízení IV., V. a VI. podal odvolání žalovaný. V důvodech podaného odvolání uvedl, že soud prvního stupně se nezabýval aplikací § 150 o. s. ř., když zcela pominul okolnosti, za kterých byl návrh podán a zejména ignoroval skutečnosti, za kterých byly právní úkony právní služby navyšovány. Soud musí přihlížet ke všem okolnostem řízení, které mají skutečný vliv na spravedlivé rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, jako je například chování účastníků během celého sporu. Soud založil své rozhodnutí primárně na uplatnění zásady úspěchu ve věci ovládající sporné řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ustanovení § 150 o. s. ř. je nutno vnímat jako mimořádný nástroj procesního práva, jímž lze reflektovat situace, kdy striktní aplikace zákonných pravidel náhrady nákladů řízení by zapříčinila nedůvodnou tvrdost. Soud tak nepřihlédl ke specifickým okolnostem případu, které měly zásadní vliv na výši účelně vynaložených nákladů všech tří žalobců, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Žalovaný svým chováním nezapříčinil a nezavdal žádnou záminku k vedení sporu. Nedopustil se žádného protiprávního jednání, když darovací smlouvu připravoval advokát, který také ověřoval podpisy a současně byl jako obhájce seznámený s trestnou činností bratra žalovaného. Žalovaný neměl důvodné pochybnosti o tom, že jeho jednání je v souladu se zákonem. Žalovaný u prvního jednání navrhl uzavření smíru, jímž akceptoval zcela a bez výhrad nárok žalobců. Předmět žaloby tak byl v celém rozsahu uznán a bylo na místě se při uzavření smíru dohodnout i o nákladech řízení. Právní zástupce žalobců sdělil, že náklady řízení nemá spočítány, nezná jejich výši a tím došlo k odročení jednání. Právní zástupce žalobců, pokud by byl schopen specifikovat náklady řízení, mohlo dojít ke skončení věci. Žalovaný tak nezavinil další průtahy v řízení a další úkony právní služby, které nebyly účelně vynaložené a nesměřovaly k bránění práva žalobců. Jednoznačně po prvním jednání, kdy žalovaný uznal nárok žalobců a navrhl uzavření smíru, byly další náklady řízení jen nástrojem sloužícím k vytváření snadného a nijak odůvodněného zisku na úkor protistrany. Zcela zbytečné byly následující úkony právní služby - písemný návrh na uzavření a schválení smíru ze dne 25. 10. 2024, neboť smír mohl být uzavřen u jednání, pokud by byl právní zástupce schopen specifikovat náklady řízení, jednání soudu ve dnech 14. 1. 2025 a 23. 1. 2025, kterých se zástupce žalobců účastnil. Žalovaný vedl spor uvážlivě, i když byl neúspěšný, nezavinil v žádném případě vznik takových nákladů, jak jsou účtovány. Žalovaný se domáhal změny napadeného rozsudku ve výrocích o náhradě nákladů řízení tak, že žalobcům bude přiznána náhrada jen za účelně vynaložené náklady.3. K odvolání žalovaného se vyjádřili i žalobci a navrhli, aby krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu v napadených výrocích o nákladech řízení potvrdil. Žalovanému lze jen stěží uvěřit, že o trestné činnosti svého bratra nevěděl, když bratra ve věznici v , adresa, co 14 dnů navštěvoval. K uzavření darovací smlouvy došlo bezprostředně poté, co nabyl právní moci výrok rozsudku, jímž byl bratr žalovaného zavázán nahradit žalobcům nemajetkovou újmu. Žalovaný byl sám klientem advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , který jeho bratra v trestním řízení obhajoval a kterému byly známy všechny rozhodné skutečnosti svědčící o tom, že uzavřením darovací smlouvy dochází ke zkrácení věřitelů bratra žalovaného. Protože žalovaný byl klientem advokáta a za právní služby spočívající v sepsání darovací smlouvy zaplatil advokátovi odměnu, pak pokud by vůbec jeho vědomost o protiprávnosti měla být v dané věci rozhodující, postačí, že této protiprávnosti si byl vědom advokát žalovaného. Ten měl žalovaného na riziko uzavření darovací smlouvy upozornit. V řízení proto nenastaly takové okolnosti, které lze považovat za důvody zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř. Ve vyjádření k žalobě ze dne 13. 6. 2024 žalovaný nárok žalobců neuznal, nicméně na svou obranu netvrdil žádné skutečnosti, pro které by nárok žalobců nebyl důvodný. Pokud by žalovaný nárok žalobců uznal, soud mohl bez jednání rozhodnout rozsudkem pro uznání. Námitky žalovaného, že nezavinil další průtahy v řízení a že právní úkony nebyly účelné a nesměřovaly k bránění práva žalobců nejsou důvodné. U prvního jednání ve věci 3. 10. 2024 žalovaný nejprve navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalovanému nebyl znám dlužníkův úmysl zkrátit věřitele. O dluhu svého bratra nevěděl, nedopustil se žádného jednání, které by bylo v rozporu s právními předpisy. Nebylo mu známo, že jeho bratr má vykonatelný dluh. Kupní smlouvu uzavřel 19. 2. 2024, nemovité věci nakoupil za cenu obvyklou v době, kdy neměl tušení o podané žalobě, a o tom, že by svým jednáním měl zkrátit věřitele se dozvěděl až z podané žaloby. V rámci prvního jednání žalovaný pouze uvedl, že je nakloněn k uzavření smíru a právní zástupce žalobců se k tomu vyjádřil tak, že uzavření smíru podmiňuje plnou náhradu nákladů řízení. Proto i sepis návrhu na uzavření úkonu představuje účelný úkon právní služby. Je zřejmé, že první jednání by bylo odročeno tak jako tak a skutečnost, že žalovaný na uzavření smíru nepřistoupil, aniž by sám žalobcům navrhl jinou částku, kterou je ochoten na náhradě nákladů řízení žalobcům zaplatit, nemůže svědčit jeho námitce, že další úkony právní služby byly neúčelné. Všechny soudem přiznané úkony právní služby byly poskytnuty účelně.4. Odvolání žalovaného je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé důvody, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výrocích o náhradě nákladů řízení účastníků (IV., V. a VI.) a bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobci jsou stranou sporu procesně úspěšnou a podle procesního úspěchu ve věci náleží žalobcům právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., jak okresní soud správně rozhodl. Žalovaný se domáhá za použití ust. § 150 o. s. ř. moderace náhrady nákladů řízení. Uvedené zákonné ustanovení koriguje případy, kdy se jeví okolnosti, které zákon nemůže výslovně předvídat, avšak za je