71 Co 186/2025-60 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, , a uložil žalobcům povinnost nahradit žalované náklady řízení 11 797,50 Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že u Okresního soudu v Ostravě je pod sp. zn. , Anonymizováno, vedeno řízení o pozůstalosti po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , zemřelé dne , Anonymizováno, . Mezi účastníky dědického řízení vznikl spor o dědické právo, pro jehož vyřešení je „nutno prokázat nepravost závěti zůstavitelky ze dne 3. 5. 2020“ s tím, že v případě neplatnosti této závěti budou žalobci dědici zůstavitelky na základě závěti ze dne 2. 4. 2008. Žalobci byli v rámci uvedeného řízení o pozůstalosti vyzváni usnesením ze dne 4. 3. 2024, č. j. , Anonymizováno, , aby se „žalobou podanou do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení“ domáhali u Okresního soudu v Ostravě proti žalované určení, že jsou dědici po zůstavitelce s tím, že žalobci byli poučeni, že nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou a soud tomu, komu bylo určeno podat žalobu, jeho účast v pozůstalostním řízení ukončí. Žalobci dne 1. 5. 2024 podali u Okresního soudu v Ostravě žalobu na určení, že jsou dědici po zůstavitelce; řízení o této žalobě bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2024, č. j. 31 C 322/2024-14, které nabylo právní moci dne 22. 8. 2024.2. Po právní stránce pak okresní soud podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) uzavřel, že žalobci byli řádně notářem vyzváni k podání žaloby, byli řádně poučeni o tom, jakou konkrétní žalobu je třeba podat, proti komu, k jakému soudu, v jaké lhůtě a poučeni o následcích zmeškání takové lhůty. Na základě řádné výzvy žalobci žalobu podali až dne 22. 8. 2024, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty, která počala běžet dnem právní moci usnesení o výzvě, tj. dnem 21. 3. 2024, a jenž skončila 21. 5. 2024. Pro opožděnost nemůže být žaloba úspěšná.3. Proti rozsudku podali žalobci odvolání, které odůvodnili tím, že ustanovení § 170 z. ř. s. dopadá pouze na dědické řízení a důsledkem nepodání žaloby ve stanovené lhůtě, je pouze to, že se k dědicům v dědickém řízení nepřihlíží. Nicméně podání žaloby dědice po lhůtě uvedené v § 170 z. ř. s. nemůže vést k zamítnutí žaloby a nemůže jej zbavit dědického práva. Nadto výzva notářky k podání žaloby nebyla bezvadná, neboť v dědickém řízení bylo vícero závětí a pokud byla sporná pouze závět z 3. 5. 2020, měla výzva k podání žaloby znít na určení žalováno určení neplatnosti závěti s datem 3. 5. 2020, případně též na určení, že žalobci jsou dědici zůstavitelky z určité závěti předchozí. Navrhli zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.4. Žalovaná se vyjádřila tak, že ustanovení § 170 z. ř. s. určuje lhůtu pro podání žaloby za účelem zajištění právní jistoty a možnosti pokračovat v dědickém řízení. Nelze ji tedy podat po lhůtě. Poučení notářky mělo potřebné náležitosti a obsah. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného.5. Z podnětu včasného odvolání žalobců přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné a jsou podmínky pro potvrzení tohoto rozhodnutí.6. Odvolací soud dle § 220 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2024, č. j. , Anonymizováno, , neboť okresní soud jej neprovedl výslovně dle protokolu o jednání k důkazu, činí z něj však v rozsudku skutková zjištění. Odvolací soud z usnesení zjistil, že žalobcům bylo uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podali vůči žalované žalobu na určení, že jsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, . Byli poučeni, že pokud žalobu ve stanovené lhůtě nepodají, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl uplatnit právo žalobou. Usnesení nabylo právní moci dnem 21. 3. 2024.7. Podle § 1671 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.) (1) Neuplatnil-li dědic dědické právo před soudem ve lhůtě, kterou soud stanoví, nezaniká dědici dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží. To platí i o dědickém právu neznámého dědice nebo dědici neznámého pobytu, který byl o svém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a v určené lhůtě o sobě nedal vědět. Podle § 1672 o. z. uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.8. Podle § 168 z. ř. s. – (Spor o dědické právo) - Soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo.9. Podle § 170 z. ř. s. (Postup v případě sporných skutečností)(1) V případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.(2) Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.(3) Vyplývá-li z odstavce 2 nebo z rozhodnutí soudu o žalobě, že dědické právo nesvědčí některému z dosavadních dědiců, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí. Ustanovení § 169 odst. 2 se použije obdobně.10. Podle § 169 odst. 2 z. ř. s. dědické právo těch, jejichž účast v řízení byla podle odstavce 1 ukončena, nezaniká, v řízení a při rozhodnutí se však k němu nadále nepřihlíží.11. Podle § 189 odst. 2 z. ř. s. tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.12. Po právní stránce pak obstojí závěr okresního soudu, že určovací žaloba na určení dědického práva podaná po lhůtě určené dle § 170 z. ř. s. je žalobou nedůvodnou. Okruh účastníků dědického řízení bývá proměnlivý v závislosti na tom, jaké okolnosti vyjdou v průběhu dědického řízení najevo – různé závěti, vydědění, odmítnutí dědictví apod. V rámci dědického řízení pak může vyvstat (skutkový) spor o dědické právo, kdy tvrzená dědická práva více účastníků dědického řízení nemohou vedle sebe obstát. V projednávané věci vyvstal skutkový spor o to, zda závěť ze dne 3. 5. 2020 sepsala zůstavitelka, a pokud ano, je spor o to, zda šlo o svobodný projev vůle zůstavitelky. Notář pak odkáže toho, jehož dědické právo se jeví jako nejslabší k podání žaloby dle § 170 z. ř. s. V projednávané věci byli k podání žaloby odkázáni žalobci, jež dovozují neplatnost závěti. Tato žaloba dle § 170 z. ř. s. má za cíl jednak posoudit věcně spor o dědické právo a jednak tím určit okruh účastníků dědického řízení. Pokud byla žaloba ve stanovené lhůtě podána, notář musí vyčkat skončení řízení o této žalobě, věcné rozhodnutí pak vyřeší spor o dědické právo a následně notář pokračuje s dědici, jejichž dědické právo bylo shledáno po právu a ukončí účast v řízení toho, jehož právo nebylo shledáno důvodným.13. Pokud žaloba dle § 170 z. ř. s. není ve stanovené lhůtě podána, je odmítnuta nebo je řízení zastaveno (jako v nyní projednávané věci prvá žaloba žalobců pro neuhrazení soudního poplatku), pak podle § 170 odst. 2 z. ř. s. platí nevyvratitelná právní domněnka, že spor byl vyřešen v neprospěch toho, kdo žalobu přes výzvu notáře nepodal. Důsledkem této domněnky je pak rozhodnutí o ukončení účasti dědice v dědickém řízení a nepřihlížení k jeho tvrzenému dědickému právu.14. Smyslem § 170 z. ř. s., stanovené lhůty k podání žaloby a zákonné domněnky neúspěchu ve věci, je tedy urychlení dědického řízení a vyřešení sporu o dědické právo, pokud možno ještě v průběhu dědického řízení před potvrzením nabytí dědictví státem.15. Nicméně z ustanovení § 170 odst. 3, § 169 odst. 2 z. ř. s. a § 1671 a § 1672 o. z. jednoznačně plyne, že nepřihlížením k dědickému právu v dědickém řízení samotné dědické právo nezaniká. Na tato ustanovení navazuje ustanovení § 189 odst. 2 z. ř. s., které upravuje možnost oprávněného dědice podat žalobu. Povaha této žaloby pak z právní úpravy neplyne výslovně (do úvahy dle odborné literatury připadá žaloba na vydání či vyklizení věci, na určení vlastnického práva, zvláštní žaloba oprávněného dědic