75 Co 55/2025-71 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 52.121,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1.11.2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku 16.896,38 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15.500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.025,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 69.018,08 Kč od 22. 6. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 69.018,08 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9,00 %, zákonný úrok z prodlení z částky 69.018,08 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9,00 %, zákonný úrok z prodlení z částky 69.018,08 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 69.018,08 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, zákonný úrok z prodlení z částky 69.018,08 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,50 %, zákonný úrok z prodlení z částky 69.018,08 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 69.018,08 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 14,00 %, zákonný úrok z prodlení z částky 69.018,08 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 ve výši 14,00 %, zákonný úrok z prodlení z částky 69.018,08 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a úrok 19,8 % ročně z částky 65.515,08 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že jde-li o závazkový vztah mezi účastníky, žalobkyně soudu nepředložila žádnou tvrzenou smlouvu o revolvingovém úvěru a o vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , uzavřenou údajně mezi jeho právním předchůdcem , právnická osoba, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a žalovaným dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , na jejímž základě měl předchůdce poskytnou žalovanému revolvingový úvěrový rámec ve výši 67.000 Kč a výše označenou kreditní kartu. Uzavřel, že žalobkyně soudu předložila pouze listinu s přelepeným záhlavím čárovým kódem č. , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , z jejíhož obsahu však vyplývá, že se jedná pouze o žádost žalovaného ze dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, adresovanou zřejmě , právnická osoba, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . o vydání a užívání kreditní karty (číslo karty nebylo uvedeno), kdy žalovaný požadoval vyšší úvěrový rámec 75.000 Kč, než který měl předchůdce žalobkyně žalovanému skutečně poskytnout. Tuto žádost podepsal pouze žalovaný, nikdo jiný. Podle okresního soudu pak žalobkyně zaměňuje žádost žalovaného o vydání a užívání kreditní karty se smlouvou o úvěru a dále podle okresního soudu lze pochybovat o tom, že žalobkyně skutečně má údajnou úvěrovou smlouvu ze dne 18.12.2006 k dispozici. Žalobkyně pak podle okresního soudu žádným důkazem existenci platně uzavřené smlouvy o úvěru uzavřené mezi jeho předchůdcem a žalovaným neprokázala. Okresní soud rovněž uzavřel, že žalovanému byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka 55.995,70 Kč, přičemž žalovaný měl právnímu předchůdci zaplatit pouze částku 3.874 Kč. K právnímu nástupnictví žalobkyně pak okresní soud vycházel ze závěru o tom, že smlouvou o vkladu části podniku ze dne 30. 9. 2010 se právním zástupcem po , právnická osoba, a. s. stala společnost , právnická osoba, ., která smlouvou ze dne 18. 6. 2019 ve znění příloh a dodatků postoupila spornou pohledávku na žalobce. Při uvedeném závěru o skutkovém stavu věci aplikoval okresní soud ust. § 451 občanského zákoníku č. 40/1964 ve znění 31.12.2013 (dále jen obč. z.), podle něhož kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec l). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2). Za zjištěného skutkového stavu, podle něhož právní předchůdce poskytl žalovanému v době od 4. 1. 2007 do 24. 6. 2019 celkem částku 55.995,70 Kč a žalovaný předchůdci vrátil celkem částku 3.874 Kč se podle okresního soudu žalovaný na úkor předchůdce potažmo žalobkyně bezdůvodně obohatil a toto plnění musí aktivně legitimované žalobkyni vrátit. Proto okresní soud podle § 451 obč. z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku 52.121,70 Kč s příslušenstvím. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty apod.) požadované na základě neexistující (neprokázané) smlouvy o úvěru.3. Proti uvedenému rozsudku, a to pouze výrokové části II., v části co do zaplacení částky 12.404,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.404,30 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, brojí žalobkyně odvoláním, domáhajíc se změny napadeného rozsudku tak, že jí uvedená částka s příslušenstvím bude zaplacena. Podstatou odvolání žalobkyně je námitka, že okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním o tom, že se žalovaný obohatil pouze o částku 52.121,70 Kč, při závěru o poskytnutí částky 55.995,70 Kč a vrácení částky 3.874 Kč, když žalobkyně tvrdila a dle svého názoru i prokázala, že vyčerpaná částka na kreditní kartě činila celkem 68.400 Kč. Náleží ji tedy bezdůvodné obohacení v celkové výši 64.526 Kč (68.400 Kč – 3.874 Kč = 64.526 Kč), neboť výše vyčerpané částky byla prokázána doloženými výpisy z kreditní karty.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.6. Za podmínek ust. § 213 odst. 1, 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval v rámci odvolacího jednání dokazování listinami vyhotovenými , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . označenými jako Výpis ke kreditní kartě k osobě žalovaného, a to za období od 19. 12. 2006 do 18. 1. 2007, z níž vzal za prokázané, že žalovaný provedl hotovostní výběry z bankomatu ve výši 63.600 Kč, za období od 19. 1. 2007 do 18. 2. 2007, z níž vzal za prokázané, že žalovaný provedl hotovostní výběry z bankomatu ve výši 2.200 Kč a za období od 19. 2. 2007 do 18. 3. 2007, z níž vzal za prokázané, že žalovaný provedl hotovostní výběry z bankomatu ve výši 2.600 Kč.7. Odvolací soud akceptuje závěr okresního soudu o skutkovém stavu věci, vyjma části, v níž podle okresního soudu byla žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka 55.995,70 Kč, když po zopakování dokazování není pochyb o tom, že žalované byla poskytnuta částka 68.400 Kč.8. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba v situaci, kdy nebyl prokázán právní důvod poskytnutí prostředků posoudit jako vztah z titulu bezdůvodného obohacení a s ohledem na dobu, kdy k poskytnutí prostředků došlo, je třeba dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aplikovat ust. § 451 a násl. č. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Poskytl-li tedy právní předchůdce žalobkyně žalovanému bez právního důvodu částku 68.400 Kč a žalovaný vrátil pouze částku 3.874 Kč, zůstalo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve výši 64.526 Kč. Pokud pak okresní soud žalobkyni, jako právnímu nástupci původního věřitele, přiznal z uvedeného důvodu pouze částku 52.121,70 Kč a ve zbytku žalobu zamítl, je zřejmé, že jeho rozhodnutí není stran částky 12.404,30 Kč s příslušenstvím věcně správné. Sluší se poznamenat, že z obsahu spisu je zřejmé, že příslušenství ve formě úroku z prodlení okresní soud přiznal s přihlédnutím k doručení žaloby jako kvalifikované výzvy. V této souvislosti je však třeba okresní soudu vytknout, že přiznání uvedeného sankčního příslušenství řádně v napadeném rozhodnutí neodůvodnil, přičemž ve světle uvedeného vezme na vědomí, že v rámci odůvodnění svého rozhodnutí se musí vypořádat se všemi uplatněnými nároky, jinak jeho rozhodnutí může vykazovat deficit nepřezkoumatelnosti, který vede ke kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu.9. S ohledem na vše vyložené pak odvolací soud za podmínek ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v uvedené části napadený rozsudek změnil a žalobkyni přiznal dlužnou část jistiny pohledávky s požadovaným úrokem z prodlení.10. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval