8 Co 205/2025-56 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 24.220,06 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a ohledně zaplacení částky 20.031,19 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.823 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 15. 12. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně namítala, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný se obohatil pouze o částku 28.252 Kč, když předmětem obou smluv o zápůjčce byla částka v celkové výši 36.000 Kč. Zásadně nesouhlasí s tvrzením, že nebylo prokázáno poskytnutí finančních prostředků ve výši 7.748 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dne 22. 12. 2020 byla uzavřena smlouva mezi žalovaným a , právnická osoba, , kde se uvádí: „, právnická osoba, touto smlouvou poskytuje zápůjčku (celkovou výši spotřebitelského úvěru) v částce 20.000 Kč.“ Dále se zde uvádí: „Smluvní strany se dohodly, že odpovídající částka zápůjčky dle smlouvy bude použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , uzavřené mezi smluvními stranami (dále jen dřívější smlouva o zápůjčce), které pro zohlednění případného snížení nákladů z důvodu předčasného splacení zápůjčky představují souhrnnou částku ve výši 7.748 Kč (dále jen zůstatek celkové dlužné částky dle dřívější smlouvy o zápůjčce). Bezdůvodné obohacení tak představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku vyplacenou na ruku žalovaného. Žalovaný obdržel částku 20.000 Kč, nikoliv 12.252 Kč, která mu byla vyplacena na ruku, jak zcela mylně uvádí soud I. stupně. Obohacením je potřeba rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl započten na úhradu dluhu žalovaného, přestože tato část nebyla reálně vyplacena na ruku žalovaného. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky v celkové výši 6.823 Kč (20.000 Kč – 13.680,98 Kč) Kč ze smlouvy č. , hodnota, a ze smlouvy č. , hodnota, (16.000 Kč – 15.496,02 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % od 15. 12. 2022.3. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.4. Žalovaný u odvolacího jednání potvrdil, že ze smlouvy o úvěru na částku 20.000 Kč obdržel částku 12.252 Kč a částka 7.748 Kč šla na refinancování dříve poskytnutého úvěru č. , hodnota, .5. Odvolací soud přejímá skutková zjištění učiněná okresním soudem, že dne 23. 10. 2020 žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 16.000 Kč. Na tuto částku uhradil žalovaný 15.496,02 Kč. Dále uzavřel dne 22. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku 20.000 Kč, z čehož mu byla vyplacena částka 12.252 Kč a částka 7.748 Kč byla vyplacena na dříve poskytnutý spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , když tuto skutečnost žalovaný potvrdil. Na tuto částku žalovaný uhradil částku 13.680,98 Kč a celkem tak uhradil na poskytnuté úvěry částku 29.177 Kč. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni a právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 16. 12. 2022 tuto skutečnost žalovanému oznámila. Dále se odvolací soud ztotožňuje se závěry učiněnými okresním soudem, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když zejména nezkoumala výdajovou stránku žalovaného.6. Odvolací soud se dále ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem, že z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného jsou dané smlouvy absolutně neplatné s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Okresní soud pak správně poukázal na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015.7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. S ohledem na shora uvedené okresní soud správně nárok žalobkyně posoudil dle ust. § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení. Okresní soud však pochybil při stanovení výše bezdůvodného obohacení, který má žalovaný žalobkyni vrátit. Jak je uvedeno ve skutkových zjištěních, žalovanému byla poskytnuta celkem částka 36.000 Kč ze shora uvedených smluv o úvěru a jestliže žalovaný uhradil celkem částku 29.177 Kč, k úhradě zbývá dluh ve výši 6.823 Kč.9. S ohledem na shora uvedené odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu ohledně částky 6.823 Kč tak, že žalovanému uložil tuto částku zaplatit žalobkyni, a to ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, když žalovaný uvedl, že je schopen tuto částku splácet v takové výši a žalobkyně s tímto souhlasila.10. Z této částky žalobkyni nenáleží úrok z prodlení, a to s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy v případě neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Jelikož se doposud žalovaný nedostal do prodlení se zaplacením částky 6.823 Kč, pak nemá žalobkyně nárok na úroky z prodlení z této částky. Z toho důvodu byl rozsudek okresního soudu potvrzen v zamítavé části ohledně úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 15. 12. 2022 do zaplacení, jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř.11. Pokud se týká jednotlivých splátek ve výši 1.000 Kč, právě s ohledem na ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ se stane z hmotněprávního hlediska dluh splatný postupně ve stanových splátkách a v tomto případě nelze stanovit splatnost dlužné jistiny ve splátkách pod ztrátou výhody. Jistina by se totiž stala splatnou najednou, což odporuje smyslu už citovaného ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. Pro případ, že se změní možnosti spotřebitele ve vztahu ke splácení dluhu, ust. § 87 odst. 3 ZoSÚ umožňuje stranám, aby na návrh některé z nich soud sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnil.12. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.13. V řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.14. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, zde byla žalobkyně v převážné míře úspěšná, z toho důvodu jí náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Za odvolací řízení náleží zástupci žalobkyně odměna za 2 úkony právní služby po 1.500 Kč v souladu s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za podané odvolání a účast u odvolacího jednání, dále 2 režijní paušály po 450 Kč, tj. 900 Kč, z těchto částek 21% DPH, což je 819 Kč a dále náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení částku 5.719 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.