11 Co 238/2025-145 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 137.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně ze stejné částky od 26. 11. 2024 do zaplacení a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám žalobcovy advokátky částku 97.338,36 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalovaný včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkal, že věc hodnotil tendenčně a jednostranně v neprospěch žalovaného. Z provedených důkazů vybíral pouze informace podporující žalobní tvrzení, zatímco skutečnosti významné pro obranu žalovaného ignoroval. S rozhodnými skutečnostmi a důkazy se zcela nevypořádal. Mezi skutková zjištění plynoucí ze žalobcovy výpovědi zahrnul nepřípadně (v odst. 16. odůvodnění napadeného rozsudku) také žalobcovy subjektivní pocity, poznámky a jeho hodnocení událostí. Z výslechu žalovaného čerpal jen zjištění o skutečnostech tvrzených shodně žalobcem, aniž vysvětlil, z jakého důvodu nevzal na zřetel další skutečnosti z tohoto důkazu plynoucí. Z odůvodnění rozsudku také nelze zjistit, proč je - dle okresního soudu - žalobcova výpověď zcela věrohodná a proč soud neuvěřil výpovědi žalovaného, ačkoli prvý z těchto důkazů vykazoval zásadní rozpory a druhý pouze drobné nesrovnalosti, jež bylo možno vysvětlit. Významné rozpory v žalobcově výpovědi se týkaly zejména počtu vzájemných kontaktů účastníků v době od 31. 10. 2023 do 5. 12. 2023 a telefonátu advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, se žalobcem. Zmíněný telefonní rozhovor byl pro žalobce důležitý, neboť advokát jej informoval, že pohledávku ze směnky nelze vymáhat, a nebylo tedy nutno investovat do jejího vymáhání další prostředky. Pokud žalobce tvrdil, že po této informaci žalovanému cokoli platil na náklady spojené s vymáháním pohledávky ze směnky, postrádá jeho tvrzení logiku. Advokát , jméno FO, žalobce informoval rovněž o jeho odpovědnosti za převedenou směnku, která neobsahovala doložku „sine obligo“. Převodem (indosací) směnky vznikl mezi účastníky nový závazkový vztah. Z provedených důkazů bylo zřejmé, že žalobce byl z celé situace nervózní a chtěl vše ukončit zrušením indosace směnky. Účastníci proto vyřešili celkově nepřehledné právní vztahy, včetně nového závazkového vztahu, dne 5. 12. 2023 formou písemné dohody o vypořádání vzájemných nároků. Pravidlům logiky ovšem neodporuje, že se dohodli o zrušení převodu směnky podmíněném vrácením odměny za postoupení pohledávky žalobcem žalovanému. Z uvedeného důvodu žalobce postupně zasílal žalovanému platby v souhrnné výši odpovídající žalované částce. Po vrácení odměny za postoupení pohledávky splnil také žalovaný svou povinnost z dohody a vrátil žalobci směnku. Některá skutková zjištění okresní soud dezinterpretoval. V písemné smlouvě o postoupení pohledávky účastníci potvrdili, že pohledávka byla na žalovaného postoupena bezúplatně, avšak při sepisu smlouvy došlo v této části k pochybení v neprospěch žalovaného. Nic to však nemění na zjištění, že si účastníci později sjednali písemně vypořádání vzájemných vztahů dohodou ze dne , datum, , o zrušení pohledávky ze směnky (dále také jen „Dohoda“), a to v jejím odstavci 5). Žalovaný obdržel žalovanou částku od žalobce formou několika dílčích plnění. Žalobce ovšem neprokázal, že tímto způsobem měl poskytovat žalovanému prostředky na náklady spojené s vymáháním pohledávky ze směnky. V žalobě původně tvrdil, že se jednalo o plnění bez právního důvodu. Žalobní tvrzení změnil účelově, v reakci na tvrzení přednesená žalovaným na jeho obranu. V době postupného plnění částky 137.000 Kč již oba účastníci věděli, že pohledávku ze směnky nelze vymoci, dohodli se na zrušení celého „obchodu“ a nebylo zapotřebí, aby žalobce na vymáhání směnečné pohledávky žalovanému cokoli platil. Elektronická zpráva žalovaného („, jméno FO, , je to ok. Bud v klidu. Budeme cekat …“) rovněž neobjasňuje důvod, pro který žalobce žalovanou částku žalovanému zaplatil. Okresní soud se nezabýval důsledně obsahem Dohody ze dne , datum, v odstavci 5), avšak jiná skutková tvrzení z Dohody převzal. V odstavci 5) Dohody účastníci prohlásili: „…uzavřením a realizací této dohody jsou jejich právní vztahy úplně a zcela vypořádány, a ničeho si vzájemně nedluží“. Měli tedy stejnou vůli „uzavřít veškeré vzájemné vztahy, včetně plateb, které si v minulosti vzájemně poskytovali, a tím vše ukončit“. Tento odstavec Dohody mohl být více rozveden, zejména rozšířen o výčet konkrétních vzájemně poskytnutých plateb, avšak jeho znění nevykazovalo nejasnost, neurčitost či nesrozumitelnost, a nemělo tedy za následek neplatnost Dohody (v části výše citované). Vůle účastníků v ní byla vyjádřena naprosto jasně. Dohoda vylučovala, aby mohl některý z účastníků vůči druhé straně uplatnit v budoucnu jakýkoli nárok. Současně je nerozhodné, jaké měli účastníci vůči sobě vzájemné nároky před uzavřením dohody, zda a co si navzájem (ne)platili. V rámci smluvní autonomie se mohli o vypořádání svých právních vztahů, dluhů a nároků dohodnout; soud byl povinen Dohodu respektovat, neboť Dohoda byla závazná pro účastníky i pro soudy. Zmíněná část Dohody byla krátká, jednoduše formulovaná a nevyvolávala pochyby o svém obsahu. Absurdní je proto tvrzení žalobce, že si tuto část dohody nepřečetl a nezajímal se o to, jak bude celá záležitost uzavřena. Žalobcovo jednání je možno označit za podvodné, jestliže žalobce v Dohodě předstíral, že považuje vztahy účastníků za vypořádané, přiměl žalovaného k uzavření Dohody pro žalovaného spíše nevýhodné a po splnění povinnosti žalovaným vrátit žalobci směnku začal obsah Dohody zpochybňovat. Pokud Dohodu podepsal s vnitřní výhradou, je jeho chování problematické z hlediska principu dobrých mravů. Není tedy významné, že žalovaný neprokázal své tvrzení o zaplacení odměny žalobci za postoupení pohledávky, a tím také právní důvod pro platbu ve výši žalované částky (vrácení odměny po zrušení smlouvy o postoupení pohledávky). Lze totiž vyloučit, že žalobce zaplatil žalovanou částku žalovanému bez právního důvodu, neboť nějaký důvod k platbám jistě měl. Vzhledem k obsahu Dohody je důvod k plnění žalované částky nepodstatný. Indosací směnky vznikl žalovanému proti žalobci nárok na zaplacení směnečné pohledávky. Jednotlivé žalobcovy platby byly plněním legálního dluhu, jenž měl být Dohodou rovněž vypořádán. Okresní soud promítl tuto okolnost do odůvodnění napadeného rozsudku v odstavci 30. Jeho navazující právní úvaha ovšem nemůže obstát. Vzhledem k obsahu Dohody ze dne , datum, v odstavci 5) bylo přípustné, aby si žalovaný prostředky zaslané žalobcem ponechal jako kompenzaci za to, že žalovaný nebude vůči žalobci (jako ručiteli) uplatňovat směnečnou pohledávku a směnku mu vrátí. Bez ohledu na důvod, pro který žalobce zaplatil žalovanému částku 137.000 Kč (přičemž skutková tvrzení účastníků o této skutečnosti se navzájem lišila a měnila se, jde-li o žalobní tvrzení, rovněž v průběhu řízení), účastníci se dohodli jednoznačně na tom, že si již ze svých dosavadních právních vztahů vzájemně nic nedluží. Žalovaný se s touto argumentací domáhal změny napadeného rozsudku tak, že žaloba proti němu bude zamítnuta.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, ať je rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. Nebyl si vědom právních následků převodu směnky bez doložky „sine obligo“ na žalovaného. S těmi jej následně seznámil advokát , tituly před jménem, , jméno FO, . Ve Smlouvě o postoupení pohledávky ze směnky bylo výslovně dohodnuto, že pohledávka byla na žalovaného postoupena bezúplatně. To vyvrací původní obranu žalovaného, že částku 137.000 Kč mu žalobce zaplatil z důvodu vrácení úplaty za postoupení pohledávky. Tato skutečnost nebyla v Dohodě ze dne , datum, uvedena a žalovaný ji ani jinak neprokázal. Ke svému tvrzení nabídl pouze svou účastnickou výpověď, kterou okresní soud správně vyhodnotil jako nepravdivou. Žalovaný lhal, pokud tvrdil, že si Smlouvu o postoupení pohledávky ze směnky přečetl až dodatečně, neboť to byl právě žalovaný, kdo vyhotovil text smlouvy. Žalobce nebyl v právních věcech zběhlý. Věrohodnost jeho účastnické výpovědi nebyla ničím zpochybněna; tato výpověď korespondovala s ostatními důkazy, zejména se Smlouvou o postoupení pohledávky ze směnky a se zprávami v aplikaci WhatsApp. Z obsahu této komunikace je evidentní, že žalovaný slíbil žalobci pomoc s vymáháním pohledávky ze směnky. Žalobcova výpověď také potvrdila, že žalovaný opakovaně žádal o další peníze na údajné náklady vznikající při vymáhání pohledávky a žalobce mu je platil. Za dobu od 2. 11. do 2. 12. 2023 tato plnění ve prospěch žalovaného prokázal potvrzeními o úhradách prostřednictvím služby , název, . V řízení bylo rovněž prokázáno, že poté, kdy žalovaný začal po poradě s advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, činit na žalobce nátlak s tím, že mu žalobce (jako ručitel) dluží peníze ze směnky, bylo jediným zájmem žalobce z dohody se žalovaným co nejrychleji „vycouvat“ i za cenu, že ho to bude stát hodně peněz. Účastníci se nedohod